Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Problémy s rodiči tchán tchyně

Chci dát babičku do stacionáře. Rodina mě odsoudila.

Chci dát babičku do stacionáře. Rodina mě odsoudila.

Je mi třicet let, jsem na mateřské s dvouletým chlapečkem. Když byl malému rok, postavila mne rodina před hotovou věc. Jelikož jsem jako jediná doma a nechodím do práce, musím se postarat o naši skoro devadesátiletou babičku, která zůstala po operaci odkázaná na celodenní péči.

Chápala jsem to, babičku mám moc ráda, jako dítě jsem u ní trávila vždycky celé prázdniny. Manžel taky souhlasil a vzali jsme ji k nám. Připravili jsme jí pokojíček a byli odhodláni se o ni co nejlépe postarat. Každý druhý víkend si ji brala moje máma k sobě.

I přes všechnu dobrou vůli jsem však nepočítala s tím, jak moc je péče o starého, špatně pohyblivého a téměř neslyšícího člověka náročná. Celý den jsem lítala mezi ní a malým synem, který byl zrovna ve věku, kdy nemohl zůstat ani chvilku o samotě. Večer se manžel vracel z práce, postaral se o syna, já o babiččinu večerní hygienu a jídlo. Když jsme je oba uložili, přišel na řadu alespoň nejnutnější úklid, prádlo atd.

Vydrželi jsme půl roku a pak se manžel vzbouřil. Řekl, že takhle to dál nejde, protože se brzy zlikvidujeme. Neměli jsme čas sami na sebe, pořádně ani na syna, náš rodinný život strašně utrpěl. Začali jsme být podráždění, často se hádali. Manžel přišel s návrhem umístit babičku do nějakého týdenního stacionáře a brát si ji s mámou na střídačku pouze na víkendy. Nebylo mi lehko u srdce, ale souhlasila jsem. Mlela jsem z posledního.

Oznámili jsme náš plán mámě a její sestře (ta si babičku nikdy k sobě nevzala) a setkali se s otevřeným odporem. Obě dvě kategoricky nesouhlasily s tím, co chceme udělat, označily nás za pohodlné sobce, kterým jde jen o vlastní pohodlí. Zkusili jsme tedy navrhnout jinou variantu.

Nejsem babiččino jediné vnouče, je nás celkem šest. K tomu máma a teta. Budeme se tedy o péči o babičku střídat po týdnech. I to byl samozřejmě problém, ale nakonec se podařilo vytvořit jakýs takýs plán a asi měsíc to tak fungovalo, i když se ze šesti vnoučat zapojila pouze tři. I tak to pro mne byla značná úleva.babička

Jenže asi po měsíci přišel zvrat. Na zadní se tentokrát postavila sama babička. Že prý nebude jezdit ke své druhé dceři (teta) ani k jejím dětem, protože jsou na ni zlí. Nechce, abychom si ji přehazovali jako horký brambor, prý není žádný balík, aby se stěhovala z místa na místo. Až jsem se divila, kde se v ní vzalo tolik rozhodnosti.

Teta a její děti se toho samozřejmě chytly a okamžitě se péče o babičku zřekly, prý ji nutit nebudou, když sama nechce. Takže se vše vrátilo do starých kolejí. Po dalších třech měsících, kdy byli spokojeni úplně všichni včetně babičky (kromě mne a mého manžela), se muž rozhodl učinit radikální krok. Rozhodil sítě přes známé a podařilo se najít zařízení, kde se o babičku přes týden postarají a my si ji budeme brát na víkendy. A jak řekl, tak pěkně na střídačku všichni přímí příbuzní. Jeden víkend za dva měsíce prý nikoho nezabije.

A máme v rodině peklo. Babička jančí, že do žádného ústavu nepůjde a už vůbec nebude jezdit na víkendy k některým svým vnoučatům. Teta a máma jsou zhrozené, jak jsem mohla něco takového dopustit, když jde o mou vlastní babičku. Bratranci a sestřenice mají milióny výmluv, proč se do víkendové péče nemohou zapojit.

Doba, kdy by měla babička do stacionáře nastoupit, se blíží. Já osobně na ni čekám jako na smilování, jedu už vážně na doraz. Připadám si jako hyena. Babička mi doma denně usedavě pláče a prosí mne, abychom ji tam nedávali. Máma se mnou nemluví, pouze to nejnutnější. Vůbec nevím, co mám dělat.

Tak jsem se vypsala alespoň sem. Možná bude mít někdo nějaký nápad, jak by se to celé dalo nějak elegantně vyřešit. Já vážně nevím. Ale jak mi řekl manžel, pokud podlehnu a babičku tam nedám, on od nás odejde, protože na tohle už prostě nemá.

Ema


31.5.2011   Rubrika: Problémy s rodiči   |   Komentářů 93   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,8/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Chci dát babičku do stacionáře. Rodina mě odsoudila.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-93
LenkaT
LenkaT - 31.5.2011 8:16

Riki: to fak nevím, jak to bude dál, ale v DD mi řekli, že pokud ona sama jim neřekne, že tam chce, nemůžou ji přijmout. A mamina se tam i odmítá jít podívat

 
Riki
Riki - 31.5.2011 8:16

Bellana: každej jsme nějakej, a každému se líbí něco jiného. Stacionáře jsou plné důchodců, kterým se tam líbí, ale třeba pro mého otce by to bylo nepoužitelné. Ono taky hodně záleží právě na zdravotním stavu, a vůbec je to případ od případu, někdo zas je radši doma a aby mu tam docházela pečovatelka. smajlik - 26

 
Křeček
Křeček - 31.5.2011 8:11

Rozumím, že se necítíš dobře, ale hyena nejsi - hyeny ostatní z rodiny, kteří tě v tom klidně nechali.

 
kat
kat - 31.5.2011 8:10

Na příbuzné kašli, musíš myslet i na sebe. Co až půjde syn do školky a ty do práce? kde bude babička potom? Co na tohle budou říkat příbuzní? Holky to už tady vypsaly, nic nového ti neporadím. Jen přeju hodně štěstí a pevné nervy.smajlik - 61smajlik - 45smajlik - 46

 
Bellana
Bellana - 31.5.2011 8:09

Riki: Kamarád dával svého starého otce do denního stacionáře - ráno pro něho pečovatelé přijeli, večer ho přivezli zpátky. Prý se mu tam moc líbilo, protože to byl fakt atraktivní pán i ve svých devadesáti a mohl flirtovat s mladšími smajlik - 2.

 
Riki
Riki - 31.5.2011 8:05

LenkaT: no jo, ale Alzheimer se zhoršuje, a jednou už sama nebude moct doma zůstat. smajlik - 26 Vzpomínám si na vyprávění jedné známé - její babička kromě Alzheimera trpěla inkontinencí, a nenapadlo ji nic lepšího, než sušit použité pleny v plynové troubě - byla vždycky šetrná, a přece je to škoda vyhodit, když se to použilo jen jednou... ten smrad, kouř, a zaneřáděnou troubu i celou kuchyň si prý nelze představit. Že z toho mohl být pěkný požár, je velmi pravděpodobné. Takže pak nezbylo než přestat s babičkou diskutovat, jestli někam půjde, nebo nepůjde. Možná je to tvrdé, ale jak už člověk neuvažuje jasně, může být sám sobě nebezpečný, bez dohledu.

 
Linda
Linda - 31.5.2011 8:04

Já to ríkám porád - rodina je tak na dve veci smajlik - 48. Más Emo zlatýho chlapa. A s babickou co zkusit vyjet do stacionáre na výlet, domluvit si s personálem jedno odpoledne at babí vidí jak to tam chodí. V tomhle veku jsou starecci presvedceni ze vsechna zarízení fungují jak ve stredoveku, privázou je k posteli a obcas vymení plenu. At vidí jak je o starecky pecováno, bude si mít s kým popovídat. Nase bábí bydlela dlouho u nás dokud bylasobestacná, ale desne se pres den doma sama nudila. Pak musela na operaci strev a po operaci byla umístena v ústavu (neco mezi LDNkou a stacionárem) a velice se ji tam líbilo. Varili výborne, bábí dokonce pribrala, celý den prokecala s babkama, pokud chtela prolezela odpoledne v posteli, pokud chtela doplouzila se o berlích do spolecenské, dokonce hrála karty. Bohuzel po 2 mesících zemrela na pooperacní komplikace, ale rozhodne jejího umístení nelituji.

 
tornado-lou
tornado-lou - 31.5.2011 8:01

to je furt dokola, bohuzel. vetisna pribuznych nehne prstem, ale je jim naprosto jasny, jak by se to melo udelat jinak a lip. smajlik - 26 drzim palce.

 
Lujza
Lujza - 31.5.2011 7:58

Já bych babičku do toho zařízení co jste sehnali vzala jen na podívání, třeba neví kam jde, má strach z neznáma, třeba si myslí, že ji odkládáte do nějakého domova umřít. Prostě vzít ji tam na výlet, ať se podívá, jak se tam žije, popř. se domluvit s nějakou místní babičkou, zda by ji tam neprovedla a povykládala ji, jak se tam žije. Možná babička změní názor. Je pro ni rozhodně lepší být s více lidmi pohromadě, než pořád doma.

 
denda04
denda04 - 31.5.2011 7:57

Kassy: Riki: hezky jste to napsaly souhlassmajlik - 47

emo opravdu si s babičkou promluv holky mají pravdu především se maji postarat dcery(děti) o vlastní rodiče né Ty vnučka máš syna ani nevíš o co přicháziš ,že nemáš na něho čas a nevěnuješ se mu jak bys chtěla už se to nikdy nevrátí jen si prosaď svoje ,nebo řekni at ji mají TETA i Tvoje MAMKA tak dlouho jao TY a pak ať něco řikaji ani si to neumí přectavit co to vše obnáší ,nebo ví a proto se tak tomu bránísmajlik - 48 přeji ti hodně silsmajlik - 45smajlik - 45smajlik - 45

 
Nika1
Nika1 - 31.5.2011 7:53

Nikde se nepíše, kde babička žila, kde bydlela dokud byla soběstačná. Tam bych směřovala její víkendy, staří lidi se rádi vrací tam, kde žili, pokud je to možné. Týdenní stacionář je asi nejlepší řešení, brala bych jí domů v pátek a odevzdávala v neděli večer nebo pondělí ráno. Stacionáře mají i různé programy. Vím, jak je ta péče náročná, my to vydrželi něco přes rok a to jsme se střídali. S babičkou bych v klidu promluvila a snažila se jí podat detailní informace, jak to v daném stacionáři funguje atd. Na příbuzné bych hodila bobek. Je ale fakt, že každý všední den odpoledne jsem já nebo jiné vnouče nebo potomci za babičkou min. na hodinu chodili.

 
LenkaT
LenkaT - 31.5.2011 7:46

jo, jo, kdyby to bylo tak lehký. Něco podobného prožívám já, jen s tím rozdáílem, že mamka bydlí s mým bráchou, svým synem,který ji sice ráno a večer dá prášky, pak jde do práce, odpoledne k přítelkyni a moc se nestará. Mamka onemocněla Alzheimerem, ale ještě ne úplně. Nepamatuje si sice co bylo včera, před půl dnem, ale jak uslyší slovo domov důchodců, už se ježí a vzteká a nikam nepůjde a hotovo. Já ji skoro denně nosím v polední pauze obědy, někdy na 2 dny, ona si to ještě většinou zvládne ohřát v mikrovlnce, nebo taky někdy ne a ohřívá jí to brácha, když přijde z práce. Doma u sebe ji mít nemůžu, to by se to ještě víc zkomplikovalo. 1x týdně ji chodím pomáhat se sprchováním a praním, průběžně uklízím. Vzhledem k tomu, že už nejsem nejmladší a ne úplně zdravá, tak už někdy taky padám "na hubu", ale žádná domluva s mamkou není možná, a i když trpí Alzheimerem, má to diagnostikované a potvrzené od doktorů, bez jejího souhlasu není možné ji nikam umístit. Sice mi žádosti jednou v jakémsi dobrém rozmaru podepsala, ale pak to popřela, zamítla a kdyby náhodou už ji pozvali k nástupu, vidím to jako neřešitelný problém.

 
arsiela
arsiela - 31.5.2011 7:44

A vzít tam babičku podívat,to Ema nepsala,jesti se tam byla babička podívat.Akorát ještě jedna věc,nevím na kolik bude vhodné aby babičku bral každý víkend někdo jiný.Podle ěm to bude jen na horší.

 
Riki
Riki - 31.5.2011 7:41

arsiela: jo, jasně, mohli by to babičce navrhnout, co ona na to. Podle článku senilní není, třeba by se jí to zrovna líbilo.

 
Riki
Riki - 31.5.2011 7:37

Kassy: souhlas, ona babička má možná představu domova důchodců toho typu, kde je na pokoji 8 postelí, lidi nemají žádné soukromí, nemají kde mít ani své osobní věci, a všechno se dělá hromadně na povel, jak v kasárnách. Nástup na snídani, nástup na hygienu, nástup na odpolední program. Jednou za rok přijede Eva a Vašek, aby byla kultůra. smajlik - 48 Bohužel i taková zařízení ještě dneska jsou. Ale už jich není moc, a snad se dá vybrat něco, kde se s lidmi zachází jako s lidmi, i když jsou staří.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-93
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77047.
    Archiv anket.