Od vánočních svátků nás dělí už jen pár týdnů, a tak je třeba začít s klasickými přípravami, které jsou nezbytné pro to, abychom tento čas mohli využít k plnohodnotnému odpočinku a pohodě. Nejde však pouze o generální úklid a nákup vánočních dárků...Miluju ho, ale vadí mi, že kouří
Jsem rozvedená, brzy mi bude čtyřicet. Už skoro deset let jsem sama, mám třináctiletou dceru. Pár známostí jsem sice měla, ale žádná z nich nedopadla dobře. Až teď mám pocit, že jsem konečně potkala toho pravého. Jenže to má pro mne jedno velké ALE…
Současného přítele jsem poznala před třemi měsíci, vzájemně jsme si padli do oka. On je o pět let starší, také rozvedený, má dospělého syna. Žije sám. Prakticky okamžitě jsme si porozuměli. Máme hodně podobné názory na život, zajímají nás stejné věci. Kultura, hlavně filmy, oba jsme sportovně založení, teď mezi svátky se spolu chystáme na hory, chceme využít, že budeme mít možnost být spolu několik dní, dcera bude v té době u svého otce.
Mám ho moc ráda, je mi s ním moc dobře a myslím, že je to vzájemné. Vadí mi jen jedna věc. Je kuřák. V době, kdy jsme se seznámili, nekouřil, ani jsem neměla tedy potřebu se ho na to ptát. Ale po asi měsíci a půl s kouřením začal. Vysvětlil mi, že se pokoušel přestat, vydržel to tři měsíce, ale vlivem stresu v zaměstnání zase začal.
Ono zdánlivě asi zas o tak moc nejde, ale pro mne je to docela zásadní věc. Vyrůstala jsem v rodině, kde kouřili všichni. Rodiče, prarodiče, i mí starší sourozenci začali velmi brzy s cigaretami a rodiče jim to tolerovali. Všichni kouřili doma jak prokopnuté komíny, smrdělo nám úplně všechno, včetně oblečení v mém pokoji, kde se nekouřilo.
Mám vůči cigaretám a tomu nikotinovému smradu velkou averzi. Nemůžu si pomoct, ale oravdu to z duše nesnáším. Proto jsem byla ráda, že můj přítel je nekuřák. Rozčarování, které mi připravil, mě dost zasáhlo. Přesto jsem se snažila to nějak překonat, říkala jsem si, že si snad zvyknu. Požádala jsem ho o ohleduplnost, vysvětlila mu, jak to vnímám.
On se snaží. Když je se mnou, nekouří vůbec, u mě doma by si nezapálil ani náhodou. Když ale přijdeme k němu, smrdí to tam úplně stejně, jako u mých rodičů. I když v mé přítomnosti nekouří, já z něj ty cigarety cítím, vysloveně mi to nedělá fyzicky dobře.
Nevím, co mám dělat. Mám ho ráda, nerada bych ho ztratila. Nutit ho nátlakem, aby s tím přestal, nemůžu, je to dospělý chlap. Jsem bezradná, kolikrát se už i přistihnu, že se s ním nechci líbat.
Ráda bych se zeptala, zda některá z vás neřešila něco podobného. Myslíte, že je naděje, že se pokusí znovu přestat a vydrží? Měla bych na něj tlačit, nebo spíš radši ne? Víte, byla jsem opravdu dlouho sama, teď jsem konečně s někým fakt šťastná, až na ty cigarety. Jak to mám překonat?
7.12.2017 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 93 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Miluju ho, ale vadí mi, že kouří
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
nesnaž se jej odnaučit kouřit, to musí jen vzejít z něj, ale já bych z toho tolik nedělala, přesně jak píše sharon , uvědom si jak ti s ním je, kolik má kladů, NIKDO NENÍ DOKONALÝ a kouření bych fakt nehrotila ukončením vztahu
.gif)
můj muž kouří ne sice moc a jsme spolu 43 let.....pokud ti to táááák strašně vadí najdi si zapřísáhlýho nekuřáka, někdo smrdí cigárou , někdo pívem, jiný potem a některá nesnesitelným parfémem......a někdo vším dohromady , já se z toho zatím neosypala .........můj chlap oproti jednomu záporu má dalších sto kladů....
Mě kuřáci smrdí. Některé kolegyně z kanceláře kouří, samozřejmě, že venku, ale když přijdou, je to z nich cítit. Když náhodou přijdou až ke mě a promluví, je to děs. Navíc jeden z kolegů, který se v kanceláři naštěstí objevuje jen sporadicky, kouří a asi hodně, protože to už skoro fyzicky nedávám, to je síla. Takže Tě chápu. Partnera kuřáka bych nechtěla. Kupodivu ale další kolega je kuřák, ale asi kouří něco "lepšího" a v kombinaci s jeho kolínskou či čím, mi to přijde celkem příjemný. Tak nevím 
