Má děti ve vlastní péči. Šly byste do toho?
.jpg)
Je mi třicet let, jsem zatím svobodná, bezdětná. Měla jsem dlouholetý vztah, který bohužel skončil před půl rokem, důvodem byly partnerovy opakované nevěry. Rozešla jsem se s ním, i když mne to velmi bolelo. Už jsem se začala cítit na založení rodiny, i on nebyl proti, ale život s nevěrníkem bych nezvládla.
Přiznám se, že jsem začala lehce panikařit, není mi už dvacet, roky utíkají a myslím, že na dítě mám nejvyšší čas. Představa, že než někoho potkám, poznám, než náš vztah někam dospěje a pro dítě se rozhodneme, mne naplňovala skoro děsem, že uplynou další roky.
Před třemi měsíci jsem se seznámila s mužem, je o deset let starší. Zatím je náš vztah v takové té počáteční oťukávací fázi, nicméně sympatie jsou oboustranné a velmi silné, byť z mé strany nějakou velkou zamilovanost nepociťují. Spíš všechno asi až moc analyzuji. A proto sem vlastně píšu. Chtěla bych znát názory ostatních žen.
Můj přítel je vdovec. Má za sebou velmi smutný osud, kdy mu žena před čtyřmi lety zemřela na rakovinu. Jemu zůstaly v péči dvě děti – třináctiletý syn a sedmiletá holčička. Celou dobu s nimi je sám, vypomáhají mu rodiče jeho zemřelé ženy, on již své rodiče nemá.
Co napíšu teď, mi u vás asi body nepřidá, ale chci být upřímná. Nejsem si totiž jistá, jestli bych takový vztah do budoucna zvládla a vytvořila s ním a jeho dětmi úplnou rodinu, do které bychom přivedli naše společné dítě. Na Vánoce mne s dětmi seznámil, strávili jsme společně prakticky celé jejich vánoční prázdniny od druhého svátku až do Nového roku. Bylo to pro mne něco jako zkouška, sice jsme se vídali vždycky jen přes den nebo odpoledne, kdy jsme podnikali různé aktivity, ale i tak jsem měla možnost je dobře poznat.
Nevím, do jaké míry je to tím, že sama ještě děti nemám a tím pádem nedokážu správně zhodnotit jejich chování, ale jsem z přítelových dětí, mírně řečeno, rozpačitá. Připadají mi rozmazlené, zpovykané, syn je hodně drzý s klackovitým chováním a dcera taková rozmazlená princeznička, která má tatínka pěkně omotaného kolem prstu. Ke mně se chovaly celkem dobře, nebylo to tak, že by mne odmítaly nebo mi dávaly najevo nějakou averzi. To spíš já jsem se musela hodně držet, abych nezasahovala do výchovy.
Chápu, že přišly o maminku a všichni se jim asi snaží tuto ztrátu vynahradit, ale podle mne jsou děti příliš rozmazlené. Všechno musí být po jejich, otce téměř nerespektují, syn je na něj neskutečně drzý a holčička si všechno vynucuje pláčem a citovým vydíráním.
Od té doby na to musím pořád myslet. S přítelem se vídáme, s ním je mi moc dobře a jemu se mnou taky, nicméně pořád zvažuji, co bude dál. Nejsem si jistá, že bych zvládla případný budoucí život s jeho dětmi, ačkoli vím, že pro ně by to asi bylo to nejlepší, co by se jim mohlo stát, kdyby měly úplnou, normálně fungující rodinu. Možná by se časem i srovnaly. Ale co když ne?
Neznám ve svém okolí žádnou ženu, která by měla muže s dětmi ve vlastní péči. Potřebovala bych slyšet názory jiných, nezaujatých lidí. Vím, že kdybych se s přítelem rozešla, bylo by mu to líto. Mně taky, je mi s ním dobře, je inteligentní, galantní, i přes tu ne zrovna dobře zvládnutou výchovu se dokázal v podstatě sám postarat o děti a překonat těžké období po smrti manželky.
Jsem strašně nerozhodná, nemá některá z vás s podobným rodinným modelem zkušenosti?
18.1.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 93 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Má děti ve vlastní péči. Šly byste do toho?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
sevenofnine: 5:18 
Neni co dodat
Alice.: 4:55 To je moc hezky napsane.
Uz jenom to, ze se ke Karoline chovaly deti dobre svedci o tom, ze to s detmi nebude az tak zle. Jeden muj kamarad ma taky partnerku s dvema detmi, podobne starymi, sam ma taky dve osmilety a co obcas vypravi, to je fakt peklo.
Karolino, bud chces s tim muzem byt nebo ne a pak si hledas duvody, proc to nejde. Deti jednou odejdou a vy dva zustanete sami.
K te nezvladnute vychove: Deti dostavaji zaklad do svych sedmi let, pak uz s tim nic moc nenadelas, tak to asi neni jen na nem. Navic syn se nejspis dostava do puberty, nebude to jednoduche a takovy vztah muze vyjit a byt hezky pro vsechny zucastnene, pokud jsou oba dospeli v nem, dostatecne vyzrali.
Otazka: Proc ti vadi, ze ma dcera omotaneho tatinka kolem prstu?
Jdu si precist prispevky
Když nejsi zamilovaná a už teď máš proti dětem a jejich výchově výhrady...tak bych do toho nešla.
.gif)
A k otázce jestli bych šla do vztahu s dětma - NE nešla,taky nejsem na cizí děti stavěná,hlavně na ně nemám nervy(to platí i u moje synka)
Jak můžeš soudit něčí výchovu, když jsi sama nevychovala ani psa? ONi cizí děti se vždy vychovávají líp. Cizí děti jsou vždy víc rozcapené, nevychované, rozmazlené, než vlastní. Co se v pohodě toleruje u svých, už je problém u cizích. Klukovi je 13let - to je drzej každej kluk...je v pubertě proboha..a že to malé holčičky s otci umějí, to je známá věc. Zhodnotit děti po týdnu poznávání...když se navíc určitě chovaly jinak než jen s otcem - to je tedy silný kafe i na mě.
Evidentně nemáš na to mít vztah s mužem, který už má nějakou zodpovědnost a závazky.. Uvědom si, že ty děti bude mít pořád. A vždy pro něj budou důležití.
Teda to je síla ta tvoje upřímnost
,chudák tvůj přítel,ten kdyby věděl co se ti honí v hlavě,zdrhal by až by se za ním prášilo
...radim: rozejít a najít si svobodného a HLAVNĚ bezdětného,protože očividně tohle nezvládáš a neni to nic pro tebe
.jpg)
Milá Karolíno, s Tvými pocity, bych do toho nešla ani za nic .... měla bys být pořádně zamilovaná, abys mohla přemýšlet o takto závažném kroku, který změní život 4 a více lidem naráz ... A to nejsi ... z čeho budeš čerpat, až přijdou první problémy? a že přijdou, na to vem jed ... a možná hned první den vašeho společného života ...
.gif)
děti se takhle chovaj běžně..Tobě je to proti srsti, ptž nejsou Tvoje..upřímně, vyměním dvě velké zdravé děti za svoje dva autisty 
daty: přesně, pochybuju, že děti chtějí macechu. Navíc Karolína bude neustále srovnávaná s mrtvou maminkou, to se nedá vyhrát.
další problém by mohl nastat s prarodiči, jejich dcera je mrtvá, oni pomáhají s výchovou je otázka jak zareagují na novou "maminku", které se jejich vnoučata nezdají dost vychovaná.
Po zkušenostech co mám bych chlapa s dětma nechtěla, těch ústupků, kompromisů je prostě moc. No já bych se už nikdy ani znovu nevdávala :-).
Hlavně si myslím, že poslední po čem ty děti touží je úplná rodina s náhradní matkou. A v pubertě se to začne projevovat. Jinak chovají se celkem normálně, asi jako děti v úplné rodině.
Co je ale důležité, jestli ty fakt nescháníš jen zoufale chlapa na to mít dítě, to si rozmysli a v tom případě se na to vykašli. Stejně by to neklaplo a komplikuješ tak život dalším 3 lidem, nehledě na to, že tenhle chlap si takovej přístup fakt nezaslouží.
.jpg)
Karolino tohle je pekna panika nic jinyho....nez zustat nejakou dobu sama a mit dite az treba k ctyricitce tak jsi ochotna vzit cokoliv. Kasli na statistiku, ano budes krapatko starsi matka, ale ditko klidne zvladnes i za 10 roku. Samozrejme nevybirat material az preberes, ovsem na druhou stranu nebrat cokoliv se ti ostane pod ruku.
A k detem - jsou NORMALNI! S klukem mava puberta a dalsich 3-4, mozna 5 roku to bude jenom horsi, pak zacne dostavat rozum. A holka ma evidentne tatinka omotaneho, ale v tomhle veku je to taky normal. A az se zacne kluk jakz takz srovnavat tak se nastehuje puberta k slecne a to je na svatozar a flasku.
Shrnuto pokud nejsi zamilovana jdi o dum dal. Pokud prece jenom tam neco je a veris ze bys k tomuto panovi mohla citit i neco vice urcete si presne hranice ohledne vyhovy tech dvou. Osobne bych se do toho nemotala, at si je vychovava tatinek a ty bud ta ktera ma pochopeni. A nez se dopracuje k vasemu spolecnemu diteti tak bude kluk z nejhorsiho venku a pro holku at udelate co udelate tak to stejne bude spatne takze rozhodne nepocitej ze bude ze sourozence stestim omdlivat. Pokud jsi shopna tohle zvladnout, tak proc ne
Karolíno, tak jsi nebo nejsi zamilovaná? To je otázka, na kterou si musíš odpovědět první. Chlap, který se sám stará o dvě děti, si lásku zaslouží.
Vlastní zkušenost nemám, nevím, co bych dělala. Ale dokážu si představit, že moje rodina by mě od takové situace zrazovala. Přijmout cizí děti musí být těžké, je otázka nakolik ty děti vůbec stojí o tebe.
.jpeg)
Pokud nejsi zamilovaná, tak bych do toho nešla. Ty budeš vše vidět střízlivýma očima a dvě dospívající děti nejsou žádné terno ani ve vlastní rodině. Už teď máš potřebu zasahovat do výchovy, co až se k nim nastěhuješ? Taky je kolem dětí spousta práce, jen toho prádla a vaření, ze svobodného života vletíš rovnou do čtyřčlenné rodiny
A třeba ten pán už další dítě ani neplánuje. Dej si pozor, aby tvoje sympatie k němu nebyla je převlečená touha po vlastním dítěti a on se ti jeví jako vhodný dárce spermatu.
Osobně bych si moc moc rozmyslela! Přijmout cizí děti za vlastní je závazek na zbytek života. Nebo máš představu, že vdají, ožení a že už je neuvidíš? Naopak budou k vám jezdit celé rodiny. A ty děti potřebují lásku, jsi schopná jim ji dát? Nebo už teď ti jsou protivné a vlastně je jen trpíš?
