Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Milé ženy, v první řadě bych vám chtěla poděkovat za vaše příspěvky u mého příběhu o podezření na manželovu nevěru. Jsem vám moc vděčná a vážím si toho, že jste si našly čas a o mé situaci přemýšlely a napsaly svůj názor. I proto bych vám ráda napsala, jak to u nás dopadlo.

Dopadlo to špatně, manželova nevěra se bohužel potvrdila. Dlouho jsem byla na vážkách a doslova se vnitřně mučila, zda se mám jít přesvědčit, nebo ne. Nakonec jsem dospěla do stádia, že když to neudělám, budu se takhle trápit pořád. A tak jsem v týdnu, kdy měl manžel odpolední, hned v pondělí udělala přepadovku. V práci jsem řekla, že potřebuji k lékaři, naštěstí to u nás funguje na důvěře a není potřeba nosit potvrzení.

Kolem jedenácté jsem tedy šla, žaludek až v krku. Bylo mi jasné, že pokud najdu doma manžela samotného, už nikdy skutečnou pravdu nezjistím, protože poté si asi těžko troufne milenku domů přivést. Ale risknout jsem to musela.

Když jsem přišla ke dveřím a strčila klíč do zámku, zjistila jsem, že z druhé strany je v zámku klíč. To jsme u nás doma nikdy nedělali a v tu chvíli mi bylo všechno jasné. Ani nevím, jak k tomu došlo, ale najednou se ve mně objevil takový vztek, že jsem sama sebe nepoznávala. Začala jsem zvonit, za chvíli přišel otevřít manžel, evidentně velmi překvapený a  rozhozený. Zeptal se mě, co tam dělám. Na to jsem mu odpověděla, že snad jsem tam doma. A že si pro něco jdu..

Vešla jsem do bytu, v obýváku nic, v kuchyni v dřezu dva šálky od kávy. Šla jsem do ložnice a to už manžel znervózněl o poznání víc a zeptal se, co jsem si zapomněla. Jen jsem mu odpověděla, že jdu k ženskému lékaři a potřebuju se rychle osprchnout a vzít si čisté prádlo.  A pak to přišlo.

V ložnici jsem natrefila na naši sousedku z prvního patra. Byla v šoku, nic neříkala, ono taky co v téhle situaci říct. Udělalo se mi úplně špatně při představě, že se s ní válel a navíc v naší posteli. Ona je taky vdaná.

No, celá ta situace byla víc než výmluvná. Oni asi museli pěkně zazmatkovat, protože kdyby měli čas přemýšlet, zkusili by si třeba sednout k tomu kafi do obýváku a vypadalo by to jakž takž nevinně. Ale i tak by mi těžko vysvětloval ten klíč v zámku.

Když jsem se trochu prodýchala, jen jsem procedila mezi zuby, aby vypadla, vzala jsem si spodní prádlo, zavřela se v koupelně a pustila sprchu. A přemýšlela, co mám dělat dál, co manželovi říct nebo neříct. Najednou jsem byla v koncích. Když jsem vyšla z koupelny, tak ke mně přišel a začal se omlouvat, prý mi to vysvětlí a ať hlavně nedělám žádné ukvapené závěry.  Neřekla jsem ani slovo a odešla pryč.  

Od té doby spím v obýváku na rozkládacím gauči, nejsem schopná vlézt do té postele.Děti se vrátily z tábora, tak před nimi hrajeme jakž takž divadélko, ale jinak je mezi námi velké dusno. Muž měl snahu se omlouvat, vysvětlovat a slibovat, já zatím nejsem schopná se s ním o tom bavit a zaujmout nějaké stanovisko. Původně, když jsem šla na tu přepadovku, jsem si myslela, že když se jeho nevěra potvrdí, řeknu mu, aby okamžitě vypadnul, ale teď zjišťuju, že to tak snadné není. Hlavně kvůli dětem.

Říkám si, že možná se teď dostatečně vytrestal a bude sekat latinu, ale sama tomu moc nevěřím. Spíš si myslím, že si bude dávat větší pozor, aby už přistižen nebyl. Takže na tom o moc líp, než posledně, nejsem. Sice už vím, co a jak, ale klid mi to stejně nepřineslo. K mužovi cítím odpor, hnusí se mi, je mi strašně nepříjemné, jak se snaží to urovnávat, najednou by se přetrhl a snaží se v domácnosti, dělá věci, na které nikdy před tím ani nešáhl.  

Nevím, jak to u nás bude pokračovat, jisté je, že v tomhle dusném modelu nemůžeme fungovat dlouhodobě, něco se stát musí. Ale já jsem asi hrozná bačkora, nejsem schopná to nějak razantně rozseknout. Mele se to ve mně hrozně. Nechci zahodit ty společné roky, rodinu, vzít dětem domov s mámou a tátou. A zároveň se cítím strašně zraněná a ponížená. Zatím tomu dávám čas a uvidím, jestli se to nějak otupí. Ale dobře mi není ani trochu.