Dcera nechce sourozence. Kde jsme udělali chybu?
Máme pětiletou dcerku a čekám druhé dítě. Trápí mne postoj naší holčičky ke budoucímu sourozenci, ona ho totiž odmítá, a to ještě ani není na světě. Je doslova zlá, dokonce mě občas bouchne do břicha. Nevíme si s ní rady.
Terezka byla naše vymodlené děťátko, narodila se když mi bylo dvaatřicet, po mnohaletém snažení. Už to vypadalo, že nám nebude dopřáno a zůstaneme bezdětní. Je asi přirozené, že jsme jí hýčkali a opatrovali jako oko v hlavě. Ale asi jsme to poněkud přehnali. Uvědomila jsem si to teď, když čekám druhé dítě, na které se samozřejmě s manželem moc těšíme. Když jsme to Terezce oznámili, myslela jsem si, že bude mít radost. Její reakce mne však doslova uzemnila.
Prohlásila, že žádné dítě doma nechce a že ho nebude mít ráda. Řekla jsem jí, že miminko už se k nám chystá, že zatím spinká u mne v bříšku a až vyroste, narodí se a bude tady s námi. A ona že bude velká sestřička. Odpovědí byla první rána do mého břicha a následný, dlouhotrvající hysterický pláč.
Nejdříve jsme si mysleli, že potřebuje čas, aby se s tím nějak srovnala a že za pár dní bude všechno dobré. Ale není to tak. Jsem už v šestém měsíci a dcera je jen při zmínce o sourozenci naprosto nepříčetná. „Nesnáším ho, nechci ho, nebudu ho mít ráda, žádné dítě tady nebude.“ To jsou její nejčastější slova a odpovídá jimi i na otázky lidí z okolí, když se jí někdo zeptá, jak se těší na bratříčka nebo sestřičku.
Tyto agresivní výpady kombinuje s citovým vydíráním, hlavně večer, když jí čtu pohádku před spaním, se ze mne snaží vymámit slib, že žádné dítě domů nikdy nepřinesu. Je schopná se kvůli tomu usedavě rozplakat, škytá opravdu mohutně, jako by se jí dělo něco strašného. Jakmile řeknu, že to nejde, že to miminko, přece bude naše, stejně jako je naše ona, tak otočí a spustí hysterák, vztek, agresi.
Po dobrém, po zlém, babičky, dědové, nic a nikdo nedokáže pomoci, aby se konečně s existencí svého sourozence smířila. Mám vážnou obavu, jak to u nás bude vypadat, až tady naše druhé dítě skutečně bude. Kolikrát z toho nemůžu spát, přepadají mne hrozné myšlenky, že by byla dcera schopná miminku snad i ublížit.
Konzultovala jsem to s učitelkou ve školce, protože i ta mne upozornila, jak se před dětmi dcera o svém budoucím sourozenci vyjadřuje. Řekla mi, že se za celou svou dlouholetou praxí s takovým přístupem u žádného dítěte nesetkala a jestli bychom s ní nezašli k psychologovi.
Chtěla bych se zeptat maminek a babiček, zda nemají s podobným chováním dítěte nějakou zkušenost a zda je šance, že se to zlepší, že dcera nějak „dospěje“. Je mi na nic, místo, abych si užívala těhotenství, jsem plná obav a doslova zoufalá. A důvodem je pětileté dítě, se kterým si vůbec nevíme rady. Ani já, ani manžel.
20.2.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 82 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dcera nechce sourozence. Kde jsme udělali chybu?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Monik: no vidíš, právě proto ti ty tvoje děti byly dány, abys na sobě v tomto směru "pracovala" a ty jsi ten svůj úkol shůry zvládla na 1 !!!!!
to přirovnání s druhou ženou je úžasné a neuvěřitelně pravdivé, nikdy mě nenapadlo na to tak pohlížet, ale je to tak
Monik: rychlonožka: Jarča: naprosto souhlasím
PEGG: Psycholog nemůže předepsat léky, to dělá psychiatr.
Deti a v podstate my vsichni jsme sobci a cely zivot se ucime jimi nebyt...U deti tam je to hodne videt - vlastne odmalicka je vsechno pro ne, vse udelame, mame je radi zkratka v urcitem veku maji asi pocit, ze to tak ma byt je to normalni...Vsechno se deje pro ne....Jenze tady prave nastava takova hranice a to musi urcit rodice najit balanc , ikdyz mas jedno dite tak ho musis ucit, ze napr. kdyz dostane bonbony cokoliv mel by Ti aspon nabidnout...Taky obcas udelat neco pro Tebe ne stale jenom rodice pro deti...Takovy vystrazny signal je, kdyz to dite odmita neco udelat pro rodice...(Nemyslim tak, ze Ti rodice si to nemohou udelat sami, ale zkratka aby to dite vedelo, ze to neni vsechno jenom o nem. Ti si zohybas zada stale pro dite a ono jednou pro tebe nemuze???)...
Ta rana do bricha to mi prijde hodne krute za to bych se na ni hodne nastvala asi by ji jedna priletela to si proste nesmi dovolit, ohrozit zivot druheho cloveka...V podstate Tvoje vychova (tvoje vizitka) tohle nesmis prehlizet casem to bude horsi a horsi...Ted mas jeste na deti vliv, ale v 16ti,17ti tezko neco dozenes... Ja bych na ni zacala byt prisnejsi, nejake povinnosti (napr. pomoci pri utirani, ukladani nadobi, uklizet hracky v pokoji atd - primerene veku...) Taky bych ji rekla, ze jak se bude chovat ona k nam tak my k ni...Bude oskliva tak my taky...Zadne nove darky, krouzky, cteni pohadek (vsak vis na cem ji zalezi) atd... Jenom upozornuji, ze ikdyz Te uvnitr mrzi (byt na ni prisna...) musis - pro jeji dobro do budoucna.....Podotykam, ze je to takovy balance, opatrny....Musi zase vedet, ze ji budes mit rada, ikdyz se narodi druhe miminko, ze mas lasku pro obe atd...Byt spravedliva.... Hodne stesti...
Světlonoska: jenomže teď na to není dobrá situace. Jakékoliv přitvrzení by to dítě chápalo tak, že je to vina budoucího sourozence. a nebýt jeho, zas by byla princeznička.
PEGG: právě, dnes jak si děcko a nejen to nemůže prdnout tak už se posílá k psychologovi....
tady holt jak si holčičku vychovaly tak jí mají , přece mi nebude 5 lety smrádě diktovat....
nevím , máme skoro 5 letýho vnuka a jsem si jistá že kdyby chodila dcera s břichem a on si tohle dovolil - bouchnout jí do břicha...no , nevím, nevím jak znám dceru.....
sharon - 20.2.2013 14:47 - nerada bych to zlehčovala, ale já si vzpomněla na seriál "Taková normální rodinka" když kluci nechtěli miminko, tak jim bylo řečeno, že když ho nechtějí za odměnu, že ho dostanou za trest
Taky bych na ty psychology tolik nespoléhala, aby náhodou holčina neskončila s nějakejma pilulema na zklidnění Já vztáhnout ruku na rodiče, tak by mi ji asi urazili a ne že by se mnou šli k psychologovi.
chudáci psychologové..........
Ano,možná jste ji hýčkali tak,že se domáhá svých vydobytých jedináčkovských práv,sem tam na zadek by jistě neškodilo,aby si takový človíček za chvíli nezačal klást podmínkypozor na to,a trochu bych přitvrdila ve výchově
S tak malým dítětem bych příchod sourozence rozhodně neřešila,aby mi radilo,zda ho mít či ne
Vidím to na psychologa,prostě odbornou pomoc,nemuže ti přeci znepříjemnovat celé těhotenství
nedávno jsem četla knihu : Za svoje děti si můžete sami aneb Jablko nepadne daleko od stromu , celkem zajimavý pohled na výchovu.
Monik: Monik: naprosto souhlasím. Aldortová mě sice vytáčí, ale funguje až zázračně.
Dceru v žádném případě nebít, jen by se to zhoršilo. uznat její pocity, nechat ji ať o tom mluví. klidně si ji nech vlézt do náruče a nech ji plakat, že miminko nechce a že se netěší a že ho nemá ráda. nech ji mluvit. kdovíco se dozvíš. a babičkám sousedkám a podobným duším poraď, ať o miminu nemluví. nebo aspoň ne v souvislosti s ní.
Křeček: 12:46....to si piš ...!
a bouchne tě do břicha ?.......dál jsem ani nedočetla...a už by ji holčina měla.....
Těšit se nemusí, ale v pěti letech už by sakra měla vědět, co si může dovolit.