Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Santé: On se odstěhoval sám, protože má lehký spaní, tak bychom ho rušily. Navíc přebalovák je v ložnici, tak bych mu tam stejně courala, i kdybych šla do obýváku já. Nehledě na to, že by nás pak ráno budil. No a chtít po chlapovi 2 hodinky hlídání (v nejhorším případě, když mu mezi 8 a 10 neusnula), mi nepřijde nijak přehnaný. Navíc je to jen o 1 hodinku spánku míň než kdyby šel, jak mu libo. (A to taky většinou usnou dřív.)
Malá sice v noci neřve, ale od té půlnoci se budí po hodině až dvou, někdy je třeba dvě hodinky v kuse vzhůru. Spát se u toho nedá.
Vzhledem k tomu, že i na blbý nákup potravin musím autem, tak potřebuju spát v noci a ne za volantem.

HelenaPa: NO tak sorry teda ty, ale sice jsem neměla řvouny, ale pokud se probudili kluci na pití, tak jsem odešla z ložnice, nakrmila, přebalila a manžel ani nevěděl, že se něco v noci dělo. Já ho nechala vyspat.

míp = líp

Mám doma jednu sedmiměsíční slečnu a ta občas dá v noci i dvě hodiny v kuse. Takže tě chápu.
Naprosto nechápu všechny, které vykládají, jak manžela nezatahovat, že on jde do práce a musí podávat výkony. Tak to teda sorry, dámy, ale vy jste s miminem mohly doma nějak moc spát a nemusely podávat výkony? Já mám pocit, že teď doma podávám větší výkony než když jsem chodila do práce. Pospat přes den si moc nemůžu, protože spí velmi nepravidelně, neodhadnutelně. Navíc to mám se spaním tak, že když náhodou naspím něco přes den, o to později se mi podaří usnout večer.

Manžel se z ložnice vystěhoval do obýváku. Malou nakrmím kolem osmé a minimálně do desíti si ji přebírá on. Nejdřív remcal, že chce jít spát už v devět, že se potřebuje vyspat. Tak jsem mu řekla, že já taky. A od 10 do 5 má 7 hodin v kuse, což mu musí stačit. Ona mu teda někdy usne kolem půl deváté, někdy až třeba ve čtvrt na deset. Ale pak může spát s ní. Nosí mi ji po prvním probuzení, tj. někdy v těch 10, někdy až před půlnocí. Já si tak pospím aspoň trošku v kuse a o něco míp pak snáším zbytek noci, kdy víc nespím než spím. Třeba by Karolíně pomohla aspoň tahle "noční dělba práce" a manžel by na to mohl přistoupit.

Můj synáček řval cca do jednoho roku, s očima otvíral i pusu a to jak ve dne, tak v noci. Špatně usínal a pak spal jen chvíli, byl to děs, já byla chodící mrtvola a těch rad co jsem dostala Ale přežili jsme oba a dnes je mu 29 mohl spaní vyučovat na univerzitě

Přesně jak už tady zaznělo, nedej na ničí "Dobré rady" to máme všechny za sebou a myslím, že by nenašlo moc těch, které dostaly opravdu dobrou radu. Každé dítě je jiné a každé potřebuje hlavně lásku.

Moje děti spaly celkem v pohodě, tak z vlastní zkušenosti toho moc poradit nemůžu. Ale viděla jsem, jak to snacha dělala s vnoučkem. Od malička ho chovala, nosila, donedávna s ním spala v posteli. Jelikož jsem z té generace, která se s dětmi moc "nepárala", koukala jsem na to zkraje docela skepticky. Ale musím uznat, že teď, když jsou malému dva roky pryč, je to úplně pohodové dítě, nevzteká se, zabrečí jen když se uhodí, a nemyslím si, že by byl nějak rozmazlený.
Vzpomněla jsem si ještě na jednu větu, kterou mi kdysi řekla sousedka, když se mi narodila nejmladší dcera - láskou nikdy nic nezkazíte.

Bellana: 9:01 Ze jo.
Studeny odchov "vychova studeny cumaky" tak akorat.

loupák: 8:55 No a tady navic koukam, ze ty i evusche tuto vetu jen potvrzujete tim, co pisete to me tesi

Jinak s tim vyrvanim mi ani nemluv, do dnes kdyz si na to vzpomenu, je mim z toho zle.

dadka: Taky jsem psavala mamce zpravy, ve kterych jsme si ulevovala, kdyz bylo nejhur. Nektere byly mnohem horsiho kalibru

No, nečetla jsem ještě reakce, ale nechat "vyřvat" tříměsíční miminko mi přijde kruté, nedělala jsem to a to se céra něco nařvala.... ani s tím nesouhlasím a myslím, že nikdo jinej děti nerozmazluje, tak maminka by trochu měla ... chlap chodí do práce, tak holt se vyspat musí, ale o víkendu by ti měl v noci pomoct ... ale z praxe vím, jak je s chlapama ta domluva často nemožná ...

Spíš chovat - my jsme díky "moudrým radám" babiček starší dceru nechávali řvát a spíš jsme z ní vychovali hysterku. U mladší jsme to už nedělali a byla v daleko větší pohodě.

A hlavně: Neposlouchej žádné cizí moudré rady, ale udělej si to, jak to cítíš, to je fakt to nejlepší, co můžeš udělat.

Dcera měla docela obyčejnou kolébku. Stačilo ji pohoupat a křik ustal. Nemohla jsem ji moc chovat, protože měla zlomenou klíční kost a musela se jí fixovat ruka, aby to hezky srostlo. Myslím, že "studený odchov" není dobrý pro dobrý vývoj dítěte.

loupák: Aaa, koukam, zes byla v gugleni rychlejsi
Tak to mas ve vzkazu, kdyztak si to smaz
My meli tu svetle bezovou a zrovna jsem vcera rikala, ze zkusim najit, jestli to nedelaji ve vetsim provedeni s vetsi nosnosti, ze bych to poridila a chrapala v tom sama

Zrovna včra jsem se probírala fotkami staršího syna naší nejmladší dcery. Taky pořád plakal, málo spinkal, dcera ho vždycky naložila do auta a jezdila s ním po dálnici, především v noci. To ho uklidnilo a usnul. Taky ho pořád chovala, nevidím v tom nic špatného, nezanechalo to na něm žádné následky. Miminko bych nenechala plakat do vyčerpání, neměla bych na to srdce.A když se v náručí zklidní, tak proč ne.
Jednou ale dcerra byla tak vyčerpaná, že mně z Californie napsala....Malý usnul a jestli nebude spát víc jak hodinu, v příštích dnech očekávej řvoucí balík....

Loupák: syn je teraz prvák, šikovný, samostatný, spoločenský, akčný a čo sa týka správania tak tiež Ťažko uveriť aké to bolo náročné dieťa, každý od neho ako mimina utekal večne napružený, večne nespokojný, večne rev...keď tak nad tým rozmýšľam v podstate do 6 mesiacov ani nezliezol z mojich rúk, potom už 4nožkoval a to sa vyšplhal po nohe a celý deň sa ma držal Tak od roka to už bolo lepšie. Prvá dcéra bola ukážkové mimino, večne dobre naladená, spokojná a ja som bola hrdá matka a myslela som si že mám patent na výchovu
Po narodení syna ako rástol som sa 100x v duchu všetkým mamičkám čo sa im deti s revom váľali po prachu a hádzali o zem a ja som na nich nechápavo pozerala prečo tomu decku nevysvetlia že sa to nerobí.