Dcera nechce sourozence. Kde jsme udělali chybu?
.jpg)
Máme pětiletou dcerku a čekám druhé dítě. Trápí mne postoj naší holčičky ke budoucímu sourozenci, ona ho totiž odmítá, a to ještě ani není na světě. Je doslova zlá, dokonce mě občas bouchne do břicha. Nevíme si s ní rady.
Terezka byla naše vymodlené děťátko, narodila se když mi bylo dvaatřicet, po mnohaletém snažení. Už to vypadalo, že nám nebude dopřáno a zůstaneme bezdětní. Je asi přirozené, že jsme jí hýčkali a opatrovali jako oko v hlavě. Ale asi jsme to poněkud přehnali. Uvědomila jsem si to teď, když čekám druhé dítě, na které se samozřejmě s manželem moc těšíme. Když jsme to Terezce oznámili, myslela jsem si, že bude mít radost. Její reakce mne však doslova uzemnila.
Prohlásila, že žádné dítě doma nechce a že ho nebude mít ráda. Řekla jsem jí, že miminko už se k nám chystá, že zatím spinká u mne v bříšku a až vyroste, narodí se a bude tady s námi. A ona že bude velká sestřička. Odpovědí byla první rána do mého břicha a následný, dlouhotrvající hysterický pláč.
Nejdříve jsme si mysleli, že potřebuje čas, aby se s tím nějak srovnala a že za pár dní bude všechno dobré. Ale není to tak. Jsem už v šestém měsíci a dcera je jen při zmínce o sourozenci naprosto nepříčetná. „Nesnáším ho, nechci ho, nebudu ho mít ráda, žádné dítě tady nebude.“ To jsou její nejčastější slova a odpovídá jimi i na otázky lidí z okolí, když se jí někdo zeptá, jak se těší na bratříčka nebo sestřičku.
Tyto agresivní výpady kombinuje s citovým vydíráním, hlavně večer, když jí čtu pohádku před spaním, se ze mne snaží vymámit slib, že žádné dítě domů nikdy nepřinesu. Je schopná se kvůli tomu usedavě rozplakat, škytá opravdu mohutně, jako by se jí dělo něco strašného. Jakmile řeknu, že to nejde, že to miminko, přece bude naše, stejně jako je naše ona, tak otočí a spustí hysterák, vztek, agresi.
Po dobrém, po zlém, babičky, dědové, nic a nikdo nedokáže pomoci, aby se konečně s existencí svého sourozence smířila. Mám vážnou obavu, jak to u nás bude vypadat, až tady naše druhé dítě skutečně bude. Kolikrát z toho nemůžu spát, přepadají mne hrozné myšlenky, že by byla dcera schopná miminku snad i ublížit.
Konzultovala jsem to s učitelkou ve školce, protože i ta mne upozornila, jak se před dětmi dcera o svém budoucím sourozenci vyjadřuje. Řekla mi, že se za celou svou dlouholetou praxí s takovým přístupem u žádného dítěte nesetkala a jestli bychom s ní nezašli k psychologovi.
Chtěla bych se zeptat maminek a babiček, zda nemají s podobným chováním dítěte nějakou zkušenost a zda je šance, že se to zlepší, že dcera nějak „dospěje“. Je mi na nic, místo, abych si užívala těhotenství, jsem plná obav a doslova zoufalá. A důvodem je pětileté dítě, se kterým si vůbec nevíme rady. Ani já, ani manžel.
20.2.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 82 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dcera nechce sourozence. Kde jsme udělali chybu?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Adele Faber, Elaine Mazlish sOUROZENCI BER RIVALITY. to pro začátek. dál zkontrolovat, jestli jí někdo nenavykládal nějaký bludy jako že jí miminko sebere maminku. pak toho psychologa, ale ne pro ni, ale pro vás. opravdu souhlasím s tím, kdo psal, že v tom článku nevidí žádnou reakci od vás.
.JPG)
Já bych radši k tomu psychologovi zašla - tím nic nepokazíte, max. se dozvíte, kde je jádro pudla.
Takto úporný odpor k sourozenci který popisuješ svědčí o chybné výchově dcery. Příliš jste jí rozmazlili, nechce se s nikým dělit o lásku a výsadní přízeň asi také nezná slůvku "NE" pokud cokoliv požaduje. Vidí v tom miminku nikoliv sourozence, ale soka a nepřítele. Potřebuješ psychologa jak ty tak dcera a napravit chyby ve výchově !!!
.gif)
Aspoň víte předem,že musíte být,až se malý narodí,v pozoru
..moje známá to měla naopak,k ani né tří letý dcerce se jim narodily dvojčátka,malá se na ně nejdřív strašně těšila a když je přinesla z porodnice,začala jim ubližovat,tajně,nenápadně,tak aby to rodiče neviděli...Pěti letý dítě chodí většinu dne do školky tak jí snad uhlídáte a ta sourozenecká láska se dřív nebo později SNAD dostaví,přeju hodně štěstí a zdravé mimi
dcerka je zřejmně realista, ona nemá důvod být nadšená z dalšího dítěte. Myslím, že tohle doma nezvládnete, přerostla vám přes hlavu je nepravděpodobné, že by se takto nevhodně chovala jen k miminu, vsadím se, že toho máte víc, jen vám to přijde roztomilé popř. "je na to malá" atd. Návštěva DOBRÉHO psychologa by vám mohla všem pomoc. Ale připrav se, že práci budete muset udělat s manželem, on vás jen nasměruje, dá pár tipů jak na to, ale to je vše a bude to vyčerpávající běh na velmi dlouho. Držím palce, holčičce je třeba pomoc sama se v tom plácá, Ty jsi dospěla budeš to muset ustát. Hodně štěstí
.gif)
No ty woe!
Jako bouchnout do břicha? V pěti letech už snad ví, že to je ubližování!!!
Vychovali jste sebestředného spratka!
Fakt!
Aby mi pětileté dítě diktovalo, zda mohu nebo nemohu otěhotnět, to je tedy síla.
Co dělat: Natrvdo OZNÁMIT:
Miluji Tě a to se nikdy nezmění!
Za pár měsíců pojedu do nemocnice a přivezu maličké miminko.
Také ho budu milovat a také se to nikdy nezmění...
A ani Ty to nezměníš!
a jako další krok bych klidně přitvrdila:
Nemáš miminko ráda? Fajn. Nejvíc tím ubližuješ mě, jemu je to jedno (zatím)... a proto já bude stejně ubližovat Tobě.
Jsem tak šťastná, že se moje děti milují a nedají na sebe dopustit!
Musí být příšerné řešit sourozeneckou nenávist 
.
Hodně 
nehledejte rady tady, ale určitě běžte k dětskému psychologovi. Že byla zpočátku zaskočená, se dá pochopit. Jde přece o sesazení z trůnu. Ale takhle dlouho? Takové reakce? To normální není. Dítě ještě není na světě, a už by mu ubližovala. Co až na světě bude??
A já taky nechtěla víckrát
Dcera určitě nemá za povinnost se na miminko těšit, sice to zamrzí, ale nutit jí do toho nikdo nemůže a lámat a manipulovat taky ne. Jsou děti které příchod sourozence uvítají s radostí, jsou ty, které vyvádějí...je jich celé spektrum.
Ale jsou hranice a ty vy musíte nastavit. Jakkoliv nemá vaše dcera za povinnost budoucího sourozence milovat, tak fyzické útoky a otevřené projevy nenávisti byste neměli akceptovat. Přestaňte se jí bát a postavte se proti ní. Ona sama je nejspíš ze svých silných reakcí zmatená a potřebuje aby jí někdo silný pomohl se v tom vyznat. A začít musíte tím že jí vysvětlíte co ještě ano a co už určitě ne. A stát si za svým. Nakupte špunty do uší, domluvte se na strategii a hlavně neměňte pravidla během hry.
Já mám mezi prvníma dětma taky pětiletý rozdíl a nic snadného to nebylo když se na to zpětně dívám. Můj syn sice není agresivní a na miminko se i těšil, ale zároveň těch změn na něj bylo hodně (začal měsíc před narozením sestry ještě chodit do školy) a ten první rok se sourozencem byl docela náročný. Hodně jekotu, vzdoru, litování sama sebe...pomáhalo si vyčlenit čas který jsme trávili jen spolu se synem, jako za "starých časů" (on tomu říkal staré DOBRÉ časy 
)
Dcera určitě nemá za povinnost se na miminko těšit, sice to zamrzí, ale nutit jí do toho nikdo nemůže a lámat a manipulovat taky ne. Jsou děti které příchod sourozence uvítají s radostí, jsou ty, které vyvádějí...je jich celé spektrum.
Ale jsou hranice a ty vy musíte nastavit. Jakkoliv nemá vaše dcera za povinnost budoucího sourozence milovat, tak fyzické útoky a otevřené projevy nenávisti byste neměli akceptovat. Přestaňte se jí bát a postavte se proti ní. Ona sama je nejspíš ze svých silných reakcí zmatená a potřebuje aby jí někdo silný pomohl se v tom vyznat. A začít musíte tím že jí vysvětlíte co ještě ano a co už určitě ne. A stát si za svým. Nakupte špunty do uší, domluvte se na strategii a hlavně neměňte pravidla během hry.
Já mám mezi prvníma dětma taky pětiletý rozdíl a nic snadného to nebylo když se na to zpětně dívám. Můj syn sice není agresivní a na miminko se i těšil, ale zároveň těch změn na něj bylo hodně (začal měsíc před narozením sestry ještě chodit do školy) a ten první rok se sourozencem byl docela náročný. Hodně jekotu, vzdoru, litování sama sebe...pomáhalo si vyčlenit čas který jsme trávili jen spolu se synem, jako za "starých časů" (on tomu říkal staré DOBRÉ časy )
.slunecnice. - 20.2.2013 1:45
.jpg)
sorry, zas tak moc me to nerozlitilo
ty brdo, zasnu...ja mam tedy taky po nekolika letech pres komplikovanou operaci u manzela a nasledne IVF dceru,ale ani tahle cesta me neprimela k tomu, z ni vychovat spratka..to jste totiz ucinili VY jako rodice..takze naprosty souhlas s tim co napsla sallie
ty brdo, zasnu...ja mam tedy taky po nekolika letech pres komplikovanou operaci u manzela a nasledne IVF dceru,ale ani tahle cesta me neprimela k tomu, z ni vychovat spratka..to jste totiz ucinili VY jako rodice..takze naprosty souhlas s tim co napsla sallie
ty brdo, zasnu...ja mam tedy taky po nekolika letech pres komplikovanou operaci u manzela a nasledne IVF dceru,ale ani tahle cesta me neprimela k tomu, z ni vychovat spratka..to jste totiz ucinili VY jako rodice..takze naprosty souhlas s tim co napsla sallie
