Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Dcera je často nemocná a v práci mám peklo. Jak to řešit?

Dcera je často nemocná a v práci mám peklo. Jak to řešit?

Ráda bych znala názor ostatních žen na svou situaci. Myslím, že něco takového prožila či prožívá každá matka.

Mám dvě dcery, desetiletou a čtyřletou. Pracuji jako prodavačka v drogerii. Je nás celkem osm zaměstnankyň plus vedoucí. Obchod je to poměrně velký, střídáme se ve dvou směnách. Jsem z nich jediná matka s malými dětmi, kromě mě jsou tam tři svobodné holčiny a zbytek jsou ženy s odrostlými nebo dospělými dětmi.

A to mi dělá starost. Mé děti často bývají nemocné. V zimě se nakazí kdečím, silné nachlazení, chřipky a angíny si předávají jako na běžícím páse. Na jaře zase vypuknou alergické potíže; obě dcerky jsou citlivé na pyly. Proto s nimi často bývám doma na ošetřovačce. Starší dcerku občas nechám samotnou, když klesnou vysoké horečky nebo když jí není hodně špatně. Přesto jsem vždycky jako na trní, jestli je v pořádku, a stále ji kontroluji alespoň po telefonu.

I tak jsem s nimi doma často. Kolikrát vydržím v práci sotva tři týdny najednou a už jedna z nich onemocní. Hlavně ta mladší, kterou o samotě skutečně nechat nemůžu. Nemám nikoho, kdo by se o ni v době nemoci postaral. Rodiče dosud pracují a sestra je sice na mateřské, ale hlídat nemocné dítě nemůže, má teprve půlroční miminko. Ani manžel doma zůstat nemůže.

Do práce jsem nastoupila před rokem, když šla mladší dcerka ve třech letech do školky. Od té doby je to stále stejné. Chvíli všechno v pořádku, a pak přijde nějaká nemoc. Kolegyně se na mě zlobí, že musejí pracovat za mě a vyměňovat si směny. Došlo to tak daleko, že už se mnou skoro nikdo nemluví. Jen jedna z těch svobodných ano. Od ní jsem se dozvěděla, jak mě ostatní pomlouvají. Prý si nemoci svých dětí vymýšlím, protože jsem líná chodit do práce a být doma na placené ošetřovačce se mi líbí. Už vůbec nechápou, proč zůstávám doma i se starší, desetiletou. Ony prý své děti nechávaly marodit samotné, hned jak začaly chodit do školy.

Nevěřím tomu. Žádná máma si přece nevezme na svědomí, aby odešla od malého dítěte s horečkou. Je mi z toho dost těžko, protože to nedělám schválně. Pokaždé, když má jedna z holčiček zvýšenou teplotu, sevře se mi žaludek při představě, že budu muset zase zůstat doma. Kdybychom můj příjem nepotřebovali (splácíme hypotéku), snad bych radši zůstala ještě pár let doma.

Svou práci bohužel nemůžu dělat z domova. Kdybych pracovala někde v kanceláři, možná by se to dalo nějak vymyslet, ale v obchodě to možné není.

Jsem nešťastná a do práce nechodím ráda. Zajímalo by mne, jak jste nemoci svých dětí řešily vy. Odkdy jste je nechávaly samotné doma? Je desetileté dítě skutečné zralé na to, aby se o sebe v nemoci postaralo samo?

Táňa


2.6.2014   Rubrika: Čtenářské příběhy   |   Komentářů 98   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Dcera je často nemocná a v práci mám peklo. Jak to řešit?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-96
Piafka
Piafka - 3.6.2014 11:53

teahot: Tak to byla kolegyně opravdu dost bezohledná. Ale zase se takhle po takové zkušenosti nedá nahlížet na všechny, ne?

 
teahot
teahot - 3.6.2014 11:10

kozoroh18: Když syn nastoupil do druhé třídy jeho sportovní oddíl dostal výpověď z tělocvičny, která byla kousek od nás a novou se jim podařilo sehnat, bohužel, dost daleko ( tři stanice metrem, pět zastávek autobusem). Trénink byl v úterý a ve čtvrtek a my jsme s manželem zjistili, že nám směny naštěstí vycházejí tak , že vždycky bude mít někdo z nás možnost tam syna odvézt a vyzvednout. Co mě nenapadlo, že kolegyně, jako vzorná matka bude doma na paragrafu i s desetiletým synem klidně i tři týdny. takže jsem velice brzo musela řešit co dál. Buď dám v práci výpověď a budu moc vozit syna na tréninky, syn přestane chodit do oddílu a svůj volný čas bude trávit doma na gauči, nebo se bude muset naučit jezdit tam sám. Upřímně, co bys na mém místě udělala ty? Nechala bys život svého dítěte ovlivnit 10 -ti letým synem své kolegyně a připravila ho o sport? Dala bys výpověď v práci a ohrozila tak rodinný rozpočet, protože by nebylo na účty? Nebo se nechala ukecat synem a manželem, že to syn zvládne? Jen podotýkám, že mobil byl tehdy pro nás cenově nedostupný. Já se nakonec nechala ukecat a syn jezdil sám, prostě jsem mu věřila, že to zvládne a taky jsem nechtěla, aby syn mé kolegyně ovlivňoval život toho mého. Syn vyfasoval telefonní kartu, protože vedle tělocvičny bylo několik budek a musel volat, že dorazil, ale i tak to bylo o nervy. Takže se nediv, že pochopení pro nemocné dítko mě fakt přešlo a že to vystřídala nenávist, nepochopení a netolerance a občas jsem to dala kolegyni dost nepříjemně najevo. A najmout brigádnici u nás opravdu nešlo.

 
bobulka
bobulka - 3.6.2014 11:09

Pročetla jsem si diskusi a zjišťuji, že chápeme asi obě strany: Táňa má jistě právo být s nemocnými dětmi doma, ať jim je kolikchce let a jak dlouho je to potřeba (nakonec je OČR ze zákona). Na druhou stranu její kolegyně mají také svá práva, kupříkladu na svůj volný čas a rodinný život a nebýt přetěžovány směnami navíc. Ve slušné společnosti by to opravdu patrně měl vyřešit zaměstnavatel např. tak, že by pro případ Tániny absence najímal nárazově brigádnici - jenže i zaměstnavatel má svá práva, tedy když někoho zaměstnává a platí mu mzdu, tak aby ten dotyčný chodil do práce. No a nakonec, dneska jsem zrovna četla, jak ženy nepracují, protože když jsou s dětmi doma, tak si na ně manžel odečte daňovou úlevu na nepracujcí manželku a na děti a když k tomu připočtou ušetřené peníze za školní jídelny, hlídání, dojíždění,.... tak je nakonec pro ně na stejno, jestli přinesou výplatu, nebo jsou s dětmi za daňové výhody. A tak se ptám, opravdu Táňu vytrhne příjem za povětšinou OČR? Je ve výši nemocenské a ta nebývá nijak valná. Jsou-li mladší dceři čtyři roky, možná by to bylo lepří, aby s ní byla ještě rok, dva doma a případně si našla nějaký přivýdělek.

 
Piafka
Piafka - 3.6.2014 10:59

Denrepa: A to je přesně ten případ, kdy selhal vedoucí. Neexistuje, aby po neschopence v takovém rozsahu následovala dovolená...

 
Denrepa
Denrepa - 3.6.2014 10:41

Ono nemusí jít zrovna o děti, že. Taky jsem měla kolegyni, která byla neustále nemocná a její práce přecházela na nás. Nejprve to byly takové ty "drobnosti", virózy, nachlazení, bolavá ruka, na všechno neschopenka. Já vím, že je to tak asi lepší, ale když všichni ostatní chodí do práce s nudlí u nosu anebo si berou jen to nejnutnější volno, když jim je fakt zle, a pak se snaží zapřáhnout, aby těm ostatním způsobili co nejmíň problémů, tak z její dvoutýdenní neschopenky při každé maličkosti jsme taky neskákali nadšením. Ale to ještě šlo. Pak paní dostala infarkt, takže byla dost dlouho doma, nevím už přesně, nějak kolem půl roku, pak dostala lázně, a když konečně nastoupila zpátky do práce, tak ještě po pár dnech odešla na třítýdenní dovolenou, aby jí nepropadla smajlik - 80. To všechno předtím jsme chápali, ale ta dovolená byla poslední kapka a od té doby ji tam snad každý nenáviděl. Všichni jsme měli asi tři čtvrtě roku spoustu práce navíc, dělali jsme zadarmo, chodili domů pozdě, naštvaný a utahaný, a nikoho to nezajímalo.
Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme se hromadně vzbouřili, šli za tehdejším šéfem a domluvili se s ním, že v takovýchle případech tam vezme nějaké brigádníky, který budou dělat nějakou lehčí práci a my se podělíme o tu složitější nebo odbornou. Pak už to docela šlapalo bez větších střetů.
Fakt je to někdy těžko řešitelný. Nejde se moc zlobit na člověka, kterej je nemocnej nebo má nemocný děti. Někdo nemá ani manžela nebo rodiče, který pomůžou a je fakt na všechno úplně sám a taky většinou nemá ani na to, aby si mohl platit nějakou chůvu nebo pomoc. Ale nemůžou to zas za něj odnášet ty ostatní. To je přesně, jak tady psala Teahot, že kvůli problémům jiné paní to odnášel její malý syn, který nemohl už vůbec za nic.smajlik - 26 Já si myslím, že v takových případech by se měl prostě angažovat zaměstnavatel a mít v záloze nějaké řešení. Brigádníky, příplatky, náhrady a podobně.

 
Piafka
Piafka - 3.6.2014 10:40

teahot: Ano, rozumím ti. Myslím, že je to i chyba vedení, které by mělo být schopno takovou situaci řešit - personálně, finančně... Jak jsem psala níže, snažila jsem se vždycky, když jsem v práci byla, tu nepřítomnost kompenzovat. Ale lidé jsou různí a ne vždycky to jde. Je to o lidech, ale dost taky o přístupu šéfů a zaměstnavatelů.

 
teahot
teahot - 3.6.2014 10:03

Piafko, máš samozřejmě pravdu, že u prcků je to horší, protože je nemůžeš nechat samotné doma. Jenže pokud se to pořád opakuje a ty každou chvilku chodíš domů místo ve čtyři, v sedm nebo třeba i v devět, místo dvou volných víkendu v měsíci máš už několik měsíců po sobě jen jeden tak ti to prostě začne vadit. A jakmile si začneš uvědomovat, že tvůj osobní život čím dál víc řídí děti tvé kolegyně tak ti fakt začne být jedno jestli jim jsou 4 nebo 9. Naštvaná jsi stejně. Je to prostě začarovaný kruh, já chápu, že ta kolegyně ani její děti za to nemohou, ale ona zase musí pochopit, že se jejím kolegyním nelíbí jak neustálé záskoky a výměny směn zasahují do jejich životů.

 
Kozoroh18
Kozoroh18 - 3.6.2014 9:49

budu jedovata
deti se neboji mit jen jedna skupina a tech sedi u nas po meste plno po vsech lavickach cely den. Chodi zrejme na social a neobavaji se ztraty zamestnani a prijmu.

 
Kozoroh18
Kozoroh18 - 3.6.2014 9:34

tak jsem nabyla dojem, ze matky s detma jsou velka pritez, proto to nektere odkladaji a boji se zalozit rodinu. Proc by melo 10 lete dite zustavat doma samo bez dozoru? Kdy by se meli rodice venovat diteti, kdyz to maji flakat v dobe jeho nemoci, kdyz je potrebuje.
Pokud by se decku stal ve skole uraz, tak se zkouma zda byly deti pod dozorem a doma ho nechame samotne, jen proto, ze si okoli mysli, ze je dost stare.
Jsem dost stara abych vedela i to, ze ty co nejvice kecaly a staly se pak matkou, byly casto mnohem horsi jak co je deptaly svou kritikou.
Sikovny vedouci - nejde to vsude to beru- ma v zaloze treba duchodkyni, kterou na kritickou dobu do obchodu vezme. Musi to byt osoba spolehliva, ne straka.
Ja nesouhlasim a nepodporuji nechavat deti samotne doma a vubec ne nemocne. Dite do 12 let nebokaze dost dobre mnohdy vyhodnotit vzniklou situaci - mozna jsou dnes zralejsismajlik - 26
Co chripka nekdy staci 5 dni a uz se da normalne zit a nekdy se v tom placame i vice jak 14 dni.
Pracovni podminky jsou tvrde a proto kouknete kolem sebe kolik se poflakuji deti a pak se nedivme, ze vznikaji ruzne gangy.

 
Pentlička
Pentlička - 3.6.2014 8:50

Renee: Moje děti byly nemocné furt. Do školky šly v pondělí a v úterý večer, nejpozději ve středu ráno už měly angínu nebo zánět středního ucha a 14 dní doma. A pak znovu a znovu a znovu. Rýmu měly od 1. září do 30. června trvale, mezitím se to každou chvíli zhouplo do kašle a horečky. Bylo to šílené. Babičky hlídaly obě, ale občas si musely odpočinout, takže jsem nastoupila já na OČR, většinou když měly děti vysokou horečku, na doléčení zas nastoupily babičky. A dělali jsem pro to, aby tak nemocné nebyly, všecko, co jsme mohli - nechali jsme jim odstranit nosní mandle (synovi dvakrát), jedli echinaceu, homeopatika, dcera byla v ozdravovně, jedly spoustu léků na posílení imunity a NIC. U dcery se to nakonec zhoršilo tak, že měla každý měsíc angínu, 5 dní v kuse čtyřicítky horečky, na které žádná antibiotika nezabírala, celou tu dobu vůbec nejedla, jen pila a byla hubená a zelená. Kolikrát nám děti onemocněly i na dovolené. Bylo to jako nekončící noční můra. Doktorka mi řekla, že prostě někteří lidé bývají víc nemocní než jiní a naše děti holt jsou tento typ lidí. Syn z toho částečně vyrostl, od 10 let byl nemocný už jen tak jednou za dva měsíce, dcera musela užívat autovakcínu, pak se to zlepšilo taky zhruba tak na nemoc za 2 měsíce. Naštěstí jsem měla práci, která se dala naplánovat dopředu a přizpůsobit tomu, jak jsem potřebovala být doma a velice málokdy za mě musela zaskočit kolegyně, maximálně u soudu nebo u notáře, kdy to nešlo zrušit. Stejně jsem na to doplatila po zdravotní stránce já - onemocněla jsem těžkou depresí. Nikdo mi nikdy neřekl proč, ale já si myslím, že to bylo z mnohaletého stresu z těch věčných dětských nemocí.
Takže někdo může dělat všecko myslitelné, ale děti budou nemocnější než jiné a když má matka práci, kde musí za ni někdo zaskakovat, tak to může řešit pouze tím, že z té práce odejde. Jenže, co když tu práci potřebuje, jinak rodina nevyjde s penězi a jinou práci prostě nesežene? je to příšerná situace a nemá řešení. Dovedu i pochopit kolegyně, že jsou naštvané, ale poraďte, co má taková maminka dělat?

 
Piafka
Piafka - 3.6.2014 8:42

teahot: Tak pokud byla kolegyně doma s devítiletým dítětem a dost často, tak to věřím, že mohla už kvůli vám ostatním zkusit vyřešit nějakým kompromisem. Ale u těch 3-4 letých je to fakt těžký, nemocnost je v tomhle věku nejvyšší a pokud nemáš hlídání, tak jsi nahraná. Maximálně se můžeš střídat s manželem.

 
sallie
sallie - 3.6.2014 0:23

Táňo, teahot má pravdu, fakt je to nefér.... mě když onemocněla kolegyně (moje podřízená) nebo byla doma s dětma, tak její práci jsem musela dělat já (tenkrát svobodná, bezdětná) - takže jsem v práci byla najednou místo osmi hodin dvanáct a když se vrátila, tak jsem byla v práci nadále dvanáct hodin, protože v době její nemoci jsem nestíhala svojí práci a muselo se to udělat - a ona mojí práci dělat nemohla. Takže on člověk má pochopení, ale pokud se z toho stane pravidlo, tak už taky to pochopení člověk ze sebe těžce doluje - že já většinu času trávím tím, že pracuju za dva a věčně mám průšvihy že není hotovo a věčně mi "hoří" moje práce....

Desetileté dítě doma nechávám samotné - jsem s ním pokud má šílené horečky, zvrací nebo je ve stavu, že nemůže být samo - ale rozhodně ne s nachlazením nebo dva týdny s angínou (s tou ze začátku s horečkama den dva).
Ve vašem případě bych dělila s manželem - on může mít OČR taky, ne? smajlik - 64

 
teahot
teahot - 2.6.2014 22:36

Já bych se chtěla zeptat těch, které považují kolegyně za zlé, nepřející a nechápající, jestli měly někdy možnost poznat to štěstí a mít v kolektivu kolegyni jako je Táňa. Tedy někoho kdo je pomalu víc doma než v práci. Někoho za koho musíte dělat a tak jste práci každou chvilku o nějakou hodinu navíc ( samozřejmě zadarmo), nebo za něho vzít jeho odpolední a tak musíte zase zrušit kino nebo posezení z kámoškou, kdy už zase příjdete o volný víkend, nebo alespoň část protože zase musíte vzít směnu za kolegyni, která je opět na paragrafu. Jak už tu někdo psal, kdo nezažil nepochopí. Já to štěstí měla a to celé dva roky. První půl rok to ještě šlo, ale během šesti měsíců odešly čtyři kolegyně a nás zbylo pět ( 4+vedoucí , která měla smlouvu jen na jednu směnu). Takže odpolední za kolegyni, která byla víc doma než práci jsme mohly brát jen dvě. Výsledek byl, že jsem pomalu nevěděla co to je jít na ráno. Že mi to poměrně hodně zasahovalo do osobního života snad netřeba mluvit. Zatímco kolegyně byla se svým devítiletým synem opět na paragrafu, můj šestiletý syn se musel naučit chodit ze školy sám a trávit x hodin sám doma , protože já měla opět odpolední a manžel denní. Začít dělat s prvňáčkem úkol v půl sedmé byla taky lahůdka. Když měl manžel noční tak se synem udělal alespoň úkol, ale v půl šesté odešel na noční a já dorazila domů až po sedmé. A tak se s kolegyně, která měla na začátku pochopení, stala ta zlá, nechápavá a naštvaná kolegyně , která to občas té chudince s věčně nemocný dítětem dala dost nepříjemně najevo. Dokonce jsem začala uvažovat o výpovědi, ale naštěstí ji dala kolegyně, protože jí už nebavilo pracovat v nepřátelském kolektivu. Jednoduše řečeno každá mince má dvě strany, a očekávat, že kolegyně budou nadšené, že musí jít zase za tebe do práce je prostě naivní. To že jsou svobodné, nebo mají velké děti, neznamená, že nemají svůj osobní život, který ji nabouráváš, tak se nediv , že se jim to nelíbí.
Jednou jsem si spočítala, že místo osmi týdnu ranní jsem měla jen tři a těch pět týdnu jsem měla různě namíchanou ranní s odpolední. A to jsem měla štěstí, že víkendy bylo volno.

 
Petruša
Petruša - 2.6.2014 20:18

to je těžký... sama mam děti a mam štěstí že v případě nemoci mám hlídání. Naštěstí ale nemocné moc nejsou, nemohla bych je dávat hlídat furt.
Ale kolegyně chápu, nemůžeš se jim divit. My máme kolegyni...nastoupila po mateřské do práce. Teď je to sedmý týden co je po mateřské a v práci byla dva. Přiznám se, že už jsem (vlastně my všechny) docela naštvaná. Je to v práci dost mazec, peníze nám nikdo navíc nedá, chodím domu utahaná, připadam si jak v rychlíku.
Jak píšou ostatní, nešlo by teda nabídnout nějakou kompenzaci ve formě pár hodin navíc místo kolegyň abys jim to "vynahradila"?

 
sharon
sharon - 2.6.2014 19:18

to je sice pravda s těma kolegyňkama ...ale...žádná z nich neví co zrovna jí může po zdravotní stránce potkat a bude doma třeba půl roku a ostatní budou makat za ni....nikdo nic předem nevíme a někdy je to i dobře.....smajlik - 26

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-96
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77050.
    Archiv anket.