Od miminka do práce aneb Jak dlouho byste chtěly být s dětmi doma?
V posledních letech je stále častější trend, kdy matky předávají malá miminka chůvě a vracejí se do zaměstnání. Někdy není vyhnutí z finančních důvodů, jindy tak činí kvůli nastartované kariéře a z obavy, že několik let na mateřské dovolené ji může vážně ohrozit. V žádném případě nechci nikoho soudit; každý žijeme svůj život a děláme taková rozhodnutí, která považujeme za správná. A co vyhovuje jednomu, může být pro druhého nepřijatelné.
Jenže to, co v dané chvíli považujeme za nejlepší řešení, se může v budoucnu jevit úplně opačně. A v případě útlého dětství našich potomků čas nikdy nevrátíme, i když bychom to někdy udělat chtěli. Jako moje známá Mirka.
Byla úspěšná, pracovní postup měla díky svým schopnostem rozjetý a v zaměstnání byla jako ryba ve vodě. Její práce ji neskutečně bavila a trávila v ní spoustu času. Když otěhotněla, těšila se na miminko a celá jako by pookřála. Naštěstí neměla v těhotenství žádné potíže, takže mohla pracovat téměř až do porodu.
Po narození holčičky si mateřskou dovolenou užívala přesně půl roku. Pak si najala chůvu a nastoupila do práce na plný úvazek. Tvrdila, že už toho měla doma tak akorát, že to není nic pro ni, pořád kolem kašiček a plínek. Prý je klidná, protože chůva je skvělá a zodpovědná. Mirka ví, že je o malou dobře postaráno. Nutno podotknout, že i Mirčin manžel byl pracovně velmi zaneprázdněný.
Nějakou dobu všechno běželo tak, jak si Mirka představovala. Hodná chůva jí přes den udělala i drobný úklid, uvařila. Mirka se domů vracela večer a přebírala koupání a ukládání dítěte ke spánku.
Po několika letech však přišla rána. Reorganizace, rušení míst, výpovědi se rozdávaly jako na běžícím páse. Mirka se ocitla bez práce. Sice s tučným odstupným, ale na dlažbě. Hodně ji to vzalo. Tolik toho pro firmu obětovala a najednou ji vyhodili jako nepotřebnou věc, jako někoho, na kom vůbec nezáleží a bez koho se obejdou.
Zůstala doma a rozhodla se, že s hledáním nového místa si dá na čas. Její holčička v té době chodila už do druhé třídy. Tehdy jsem Mirku potkala a sedly jsme si na kávu. Napovídaly jsme toho spoustu a Mirka se mi mimo jiné svěřila, jak ji mrzí, že si svou dcerku víc neužila v době, kdy byla ještě malinká.
„Víš, měla jsem tehdy pocit, že když z toho rozjetého vlaku ve firmě vystoupím, už nikdy se mi podobná příležitost nenaskytne. Myslela jsem si, že dělám dobře. O Lucinku přece bylo skvěle postaráno. Ale teď už to vidím jinak. O práci jsem stejně přišla a vím, že si najdou jinou. Ale to, co jsem ztratila u Lucky, už nikdy nevrátím. Nebyla jsem to já, kdo ji učil chodit a dělat paci paci, její první slovo nebylo „máma“ ale jméno naší chůvy. Když si odřela kolínko, neběžela za mnou, ale za ní. Tehdy mi to nedocházelo. Až dneska. Kdybych se měla znovu rozhodnout, možná bych do práce šla znovu, ale vymínila bych si alespoň zkrácený úvazek“.
Nechci tímhle článkem vyvíjet nějaký laciný citový nátlak na kohokoli. Je mezi námi spousta rodin, kde je časný návrat maminky do práce nutný z finančních důvodů. Jen interpretuji příběh, který se opravdu stal a v němž je toho řečeno tolik, že jsem se rozhodla podělit se o něj s vámi. Mirka byla ve svém plném pracovním nasazení asi extrém. Možná že její příběh pomůže některé mamince v rozhodování, kdy se od malého dítěte vrátit do práce a za jakých podmínek. Protože... pracovní život nás všech trvá několik desítek let, ale to nejcennější, co můžeme v životě získat, mnohdy jen tak rychle přeběhne a už se nikdy nevrátí.
Mirčin příběh jsem použila s jejím svolením.
31.10.2012 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 96 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Od miminka do práce aneb Jak dlouho byste chtěly být s dětmi doma?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Verera 13:37: 
verera 
Verera: Naprosto souhlasím - zájem dítěte, hlavně toho malého, by měl být rozhodně prvořadější, než zájem matky.
Jednou jsem někde slyšela něco v tomto smyslu: Jako zaměstnankyně jsme téměř každá lehce nahraditelná - jako matka pro své děti jsme nenahraditelné.
S touto myšlenkou se plně ztotožňuju - jen málo, velmi málo z nás jsme v práci nenahraditelné, nebo jen těžko nahraditelné.....
Křeček: Nevstávají, mí caparti vstávali sami od sebe v 9.
Capelucita: Ale to snad je věc každého, aby se zařídil tak, aby nebyl frustrovaný. Dítě má určité potřeby, kterým se nedá vyhnout, ale pak je ještě velký prostor pro sebe. Je spousta činností, která se dá skloubit s prckem. Nebo aspoň najít drobné radosti v maličkostech, místo vzdychání, co všechno nejde si užívat toho, co naopak zase jde, to je spíš věc přístupu.
Pokud to někdo fakt nedokáže a bez práce je nešťastný, tak je možná lepší, když tam jde, ale ať z toho nedělá zásluhy, jak všechno zvládá.
.gif)
Verera: 13:29:
.JPG)
PEGG: Teď už je to dobrý, už jsou větší, ale hlavně ta starší byla vzhůru několikrát za noc a brzo ráno definitivně 
Každého věc,jestli jde po půl roce do práce nebo je doma pět let a nikdo do toho nemá co kecat - kromě partnera
Mně teda práce chybí a těším se do ní, ale na druhou stranu jsem šťastná a spokojená na mateřské dovolené, maximálně si to užívám, i když jsem doma už čtvrtým rokem (teda už s dvěma dětmi
) rozhodně nešílím. Dovedu si představit dělat z domu,kdyby byla možnost
Nessie: to nezáleží na tom,jestli jdeš do práce, spíš jestli si dovedeš zachovat zdravý rozum. Je dost takových, kterým to na mozek vleze a po pár týdnech nejsou schopné mluvit o ničem jiném, než o kojení a přebalování.
Ale to neznamená, že nejsou takové, které jejich práce nebaví a mateřská je pro ně vysvobození, najdou si při ní nové koníčky, zvládnou třeba i rekvalifikaci a po pár letech je z nich nový, schopnější, inteligentnější člověk.
.jpeg)
Křeček - 31.10.2012 13:25 tak to máš dobré, já mám spáče,asi po mně.
Bellana: Já neříkám, že by žena neměla mít svá práva, ale při rozhodování, zda jít do práce, jelikož to ženu baví a doma ne, by taky měl vstupovat faktor zájmu dítěte. Mimino nepotřebuje jen najíst a přebalit.
Pár hodin týdně je docela přijatelné pro všechny, ale práce spolu s cestou v našich poměrech, kdy částečné úvazky poskytují jen osvícení zaměstnavatelé, kterých je mizivý počet, znamená třeba 10 hodin denně.
Já jsem chodila do práce před 8 kdy děti spaly a vracela se v 7, kdy se chystaly spát (tedy kkdyž se zadařilo,, někdy taky později, když už spaly,ale to bylo tím, že jsme žili z jednoho příjmu, jinde to tak má zase muž). Byly s tátou, tak to šlo, ale kdyby je měla v péči chůva, utvářely by si vztahy s cizím člověkem a rodiče by pro ně vlastně byli skoro návštěva. To mi přijde dost zvrácené, víkend to nezachrání.
A to, že jinde to tak chodí není argument.
Kamarádka byla jako au pair a matka fungovala v podobném režimu a vypadala spokojeně. Až do chvíle, kdy dítě začalo říkat mami kamarádce a když se mu něco stalo uteklo od mámy k ní.
PEGG: prosím tě caparti vstávají ještě potmě sami od sebe
Z fin.důvodů budu do práce muset nejpozději ve 2 letech event.dítěte.
Bellana: A k tomu, abych byla ženou a člověkem musím chodit do práce??????????? Respektive - když se stanu matkou a nechodím do práce, přestávm být ženou?? Anebo člověkem?? ty bláho.....
Pro mě je práce prostředek k vydělání si peněz na prosté živobytí, ale hlavně na to, co mě opravdu baví. Nic víc práce není.
Mě by opravdu soukromě zajímalo, kolik žen by chodilo do práce (zejména od malých dětí), kdyby nemuselo. Kdyby měly bezva chlapa, který by je v pohodě všechny uživil. To by mě opravdu zajímalo - nakilik je nám prostě nějakou propagandou vnucena tady ta myšlenka (která se evidentně dobře ujala), že na to, abych byla plnohodnotná žena a plnohodnotný člověk musím chodit do práce - jinak jsem "jen" matka - a to je něco míň, něco degradujícího přece!
Hm, tak pro mě teda ne. S největší radostí bych byla "jen" matka - já svou hodnotu neodvozuju od toho, jestli někam chodím na osm hodin sepisovat nějaký nesmysly nebo přebírat lejstra.
Capelucita: to je presne ono. To jsem tim chtela rict. Proste jsem na konec kazdeho dne byla vystavena jako citron psychicky i fyzicky a nebyl zacny velky pocit satisfakce. Spis jen hruza z nadchodici noci, behem ktere budu x krat vstavat k urvankovi a rana budou krusna... Priznam se, ze materska neni nic pro me. Ale to je asi taky dane vekem ditete. Dcerka z toho pomalu vyrostla a uz se s ni da i domluvit ;-)
Bellana:
