„Benjamínek“ nám otočil život vzhůru nohama
.jpg)
Asi bych zasloužila dostat co proto a patrně mi tady nic pěkného nepovíte. Možná si sem jdu i cíleně pro pár facek, abych se vzpamatovala. V hloubi duše totiž vím, že řeším blbosti, nicméně pořád se nějak nemůžu srovnat s tím, jak se projevuje naše nejmladší dítě.
Je mi osmatřicet, od dvaceti jsem vdaná. Rok po svatbě se mi narodila dvojčata, kluci, kterým je dnes šestnáct let. Vlastně skoro sedmnáct, slavit budou v září. Když jim bylo asi deset, jedenáct, nějak se ve mně hnula vlna mateřských hormonů a já zatoužila po ještě jednom dítěti. Manžel nebyl proti, zadařilo se a dnes máme čtyřletou cácorku.
Když se Anetka narodila, byla jsem doslova štěstím bez sebe. Dokonale jsem si ji vychutnávala, ještě stále s ní jsem doma, do školky ji chci dát až rok před nástupem do školy. Kluci ji hned od malička přijali a jsou pro ni skvělými velkými brášky.
Po téhle stránce je vše v pořádku. Problém je v tom, že Anetka jakoby se svým založením od nás nějak „odrodila“, či jak to mám říct. My všichni jsme velmi sportovně založení, kluci sotva začali chodit, už stáli na lyžích, na bruslích, jezdíme na kole, chodíme plavat, podnikáme túry. Tyhle společné aktivity milujeme a oba synové, ač jsou již poměrně velcí, s námi na naše rodinné sportovní akce rádi jezdí.
Když se malá narodila, logicky jsem z toho na čas vypadla, ale jakmile trošku povyrostla, začali jsme ji brát s sebou. Jenže teď už bychom očekávali, že se zapojí samostatně. Dokud byla batole, hlavně jsme ji nosili v krosně apod.
Anetka je však asi naprostý sportovní ignorant. Já vím, je ještě malá, ale v tom to není. Je na ní vidět, že jí to opravdu nic neříká. Jediné, co ještě jakž takž vezme na milost, je bazén, ve vodě je spokojená a užívá si to, ale všechno ostatní je děs. Na lyže jsme to párkrát zkusili, ale pro nepřekonatelný odpor jsme to museli vzdát. Brusle to samé, o kole ani nemluvím. Letos jsme ještě nebyli, kvůli počasí, ale na podzim jsme ještě jezdili, respektive snažili jsme se. Nakonec to vždycky dopadlo tak, že jeli kluci sami a já s ní byla radši doma, nebo jsme šli do divadélka apod. Pěší túry, tak na ty můžeme rovnou zapomenout.
Já vím, že si asi říkáte, co řeším za blbosti, ať jsem ráda, že mám zdravé dítě. A máte pravdu. Přesto mne to strašně mrzí, kvůli ní jsem nucena vzdát svých oblíbených aktivit. Dokud byla malinká, nevadilo mi to, považovala jsem to za samozřejmost, ale teď, kdy už je větší a mohla by se začít víc zapojovat, mám docela hrůzu, že s ní celou jarní a letní sezónu prožiju jen při procházkách po okolí a maximálně nějakou kulturou nebo bazénem.
Přemýšlíme s manželem, že bychom ji zkusili trochu víc přitáhnout, svým způsobem ji nějak donutit, možná by tomu časem přišla na chuť. Ale je tady riziko, že by to mohlo mít i opačný efekt.
Jaký je vás názor? Myslíte, že je rozumné dítě do sportovních aktivit nutit i proti jeho vůli? Nebo jí máme v tomto ohledu nechat svobodu, já se jí mám tedy podřídit a vzdát se sportování? To se mi taky moc nelíbí, aby mi čtyřletá slečna určovala, co můžu a co ne. Tak se mi to nějak honí v hlavě a nevím, co by bylo nejlepší.
9.4.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 97 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - „Benjamínek“ nám otočil život vzhůru nohama
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
sqwela: ja to vidim trosku jinak.... odmitam k vuli tomu ,ze mam dite predelavat vsechny svoje zajmy, on uz i tak ditetem clovek dostane poradny zasah do soukromi a zvyku a jeste predelavat zbytek jenom proto, ze mam dite....ne to neni pro me. Ale predelala jsem to tak ,abych mohla pokracovat aspon trosku ve svych aktivitach i s ditetem. Takze misto toho abych odlozila botasky a prestala s turama jsem zacala chodit na tury tam, kam jsem se dostala s kocarkem a pozdeji s krosnou. Skoro vsechno se da podnikat i s ditetem, ale musis predelat trosku pozadavky. Takze misto 30km na kole ujedes mozna jenom 5 a pritom zastavujete na mistech pro prcka zajimavych a nebo zakoupis vozik za kolo a nejak prcka zaujmes aby ho bavilo tech 30km obden v nem sedet a obden holt pojedou jenom panove. Nakonec ono i brusleni ci lyzovani je pro 4lete zabava, pokud po nem nechces na tom stat 12h a 7 dni v tahu.
Ale porad ty jsi si zvolila dite takze ty musis zvolnit, aby ti v zivote stacilo. To dite si nezvolilo tebe, jenom te vyfasovalo i s tvyma blbyma napadama a zvykama.
.jpg)
monik: mně tak k té tvé poznámce(komentáři), se kterou souhlasím
, ještě napadá jedna věc. Když si pořídím dítě - jakože ještě teda žádné nemám - není to potom jen tak náhodou o tom, že tomu dítěti podřídím život, že dělám to, co potřebuje to dítě a ne já a že svoje zájmy stavím až na XYté místo? totiž ono je přece v pořádku, že mi ta čtyřletí dcera určuje život, nebo snad ne? tak nevím, ale to by si přeci Miluška měla uvědomovat, no ne?
Viv :o): 10:06 S tou predstavou super. Souhlasim.
Jenom k tomu nadpisu, ten nadpis vetsinou vymysli redakce myslim 
Ale jinak pri cteni jeste prvniho odstavce jsem taky cekala neco ve smyslu absolutne nezvladatelneho zlobivce, ktery svym zlobenim otravuje zivot vsem kolem.
A nakonec z toho vyplynulo, ze vsichni kolem otravujou zivot chudakovi "benjaminkovi" 
Verera: Tys to zase tak hezky napsala 
Hlavne tohle:"Hlavně jí nedávejte najevo, že je jiná a divná, zcela nesmyslně byste jí jen ubližovali. Ona je totiž možná jiná, ale jinak úžasná. Jen si musíš dovolit tuhle myšlenku pustit do hlavy."
Cetla jsem to ted jeste jednou a mam neco k tehle vete:
"To se mi taky moc nelíbí, aby mi čtyřletá slečna určovala, co můžu a co ne."
Zatim to spis vypada, ze vy urcujete slecne a ne ona vam. Ji je to podle me jedno, jestli ty si sportujes nebo ne, ona nema potrebu ti cokoli v tomto smeru urcovat. Ale ty urcujes ji, tak nejak to vidim
Spis je mi ji lito, ze asi nema s vama moc na vyber a jeste je ta spatna, co prekazi v tom, aby maminka mohla delat co ji bavi.
S detma se proste cloveku zivot zmeni, at se ti to libi nebo ne. Me se libi jak to napsala linda, ze mate konecne "normalni" exemplar ditete
Vis co jsem mela zajmu, ktere jsem musela s detmi omezit a k nekterym se uz ani nevratim?
Naopak jsem si nasla jine, ktere se daji s detmi skloubit a na ktere bych predtim ani neprisla, ze bych je chtela nebo mohla delat
Chce to opravdu jen chtit se sebou neco delat.
Dite je ta nejlepsi sance prace na sobe sama.
Tim, ze ho pretvoris k obrazu svemu, moc neziskas.
No, moc si neumím představit 17-ti leté kluky, jak najednou po pořádných tůrách soutěží na prochajdě, kdo dřív najde turistickou značku. Ale to bych mírně rozdělila - kluci mohou mít i své sportovní aktivity navíc a rodiče se přizpůsobí malé holčičce... A pro tu pak mohou využít rady jak zpříjemnit sporotvní aktivity malému děcku. A určitě se pak najde prostor i pro společné aktivity všech. Pro začátek třeba v tom bazénu...
Ještě mě tak napadá, nemáte nějaké přátele s podobně starými dětmi? Pánové by třeba mohli vyrážet na za sportovními výkony ( a nebo hlídat a vyrážely by dámy) a když je víc dětí pohromadě, obvykle se dají strhnout k více aktivitám, než když je jen jedno.
Třeba jen když se hledají nejbližší turistické značky jako soutěž, odhadují kroky k támhle tomu stromu nebo hledá nejbližší dub... u toho se ujde kilometrů a ani si děti nevšimnou
...omlouvám se, MÁM 3,5 letou dcerku...
Miluško, neblázni, má 3,5letou holčičku, ta tvoje 4letá se opravdu chová úplně normálně...upřímně řečeno neznám moc čtyřleťáků, kteří by měli rádi pěší túry, uměli bruslit, jezdit na kole nebo nadšeně lyžovali - to všechno má rok dva, klidně i víc čas. Vlastně znám jediného takového.
Mám srovnání, taky mám starší kluky.
Chceš po ní opravdu moc, berušce.
Linda: Možná ani veselo nebude. Tahle holčička mi připadá jako standardní čtyřleté dítě, jen rodiče mají nestandardní představy
tak u nás je to trochu opačný, na sport nejsme, ale dcerunka docela jo, tak si všechny aktivity odbývá ve škole, jediný, co je problém, je kolo, letos jí bude devět a neumí, tak já doufám, že je po mně a uspěju s tím, že maminka se naučila v devíti letech
na kolo ji můžete vzít na sedačku nebo to taky nechce
U vás je možná problém, že synové jsou už dost velcí, mají v podstatě dospělé zájmy a dcera je jaksi navíc než když jste byli dva dospělí a dvě děti.
Ale využila bych je. Pokud mají nápad na společný program, měli by vymyslet i jak do něj zapojit a zabavit sestru. Až budou mít své děti, bude se jim tenhle trénink náramně hodit.
Je ale možné, že dcera fakt není na sport a pak budeš mít doma něco jako já. Dva chlapy sportovní šílence a slečnu, která při slově sport dostává vyrážku. Dvě děti, které mají naprosto odlišné zájmy a představy o trávení volného času. Nedá se říct, co je dobře a špatně, to, že hodně lidí rádo sportuje neznamená, že kdo ne, je špatný. Dcera zase úžasně kreslí, zná spoustu věcí o zvířatech a rostlinách, hodně čte, má svůj vnitřní svět, fantazii.
I při takovýchto rozdílech se dá ale spousta věcí podnikat společně. Cílem rodinných akcí by mělo být, aby se všichni členové rodiny cítili dobře, to je základ. Nevadí, když se musí trochu přizpůsobit, ale mělo by to být spravedlivé, ne, že jeden se pořád přizpůsobuje, byť většině.
Ve věku tvé dcery jsme podnikali výlety na kole a dcera se vezla v sedačce. Dojeli jsme někam do lesa a nechali ji, aby si tam stavěla domečky z mechu a prohlížela rostliny. Lesní potůček je úžasný na stavění přehrad. A sbírání borůvek taky nadchne všechny.
Nebo byl nějaký cíl. Na konci výletu cukrárna. Nebo geocaching- hledání pokladů baví i nesportovce. Případně výlet s pejskem, pokud máte někde v příbuzenstvu. Taky jsme během chůze vymýšleli různé příběhy nebo si hráli na zvířata...Na bruslích byla za každé odjeté kolečko lentilka, na lyžích jako jely za námi myšky a my jsme jim ukazovali trasu...
Svoji dceru znáš nejlíp, tak se oprosti od myšlenky na velké výkony a trochu si namáhej hlavu, možností jak zatraktivnit něco malému dítěti je spousta. Je to možná pro rodiče náročnější a méně pohodlné než pouhé příkazy, ale stojí to za to spokojené dítě. Hlavně jí nedávejte najevo, že je jiná a divná, zcela nesmyslně byste jí jen ubližovali. Ona je totiž možná jiná, ale jinak úžasná. Jen si musíš dovolit tuhle myšlenku pustit do hlavy.
Nechceš po ní ve 4 letech moc? Můj syn je sportovní nadšenec, teď je mu 14, jezdí na lyžích, na snowboardu, na kole, ale ve 4 letech nám s lyžemi s pláčem praštil a na kole jezdil jen po parku s přídavnými kolečky.
Mám pocit, že už jsi zapomněla , jak to bylo se syny, ale buď byli opravdu neobyčejní sportovci a nebo vy jste měli větší trpělivost, možná, že byli dva.
Ještě pár let po dcerce nebudeš moct chtít, aby s vámi držela krok, pokud ano, jen se bude cítit otrávená nebo méněcenná a pokazíš vztahy mezi vámi.
Snažíš se přizpůsobit menšinu většině, ale je to malé dítě a i když už tě přizpůsobování možná přestalo bavit, je to zatím nutné. to ale neznamená, že musíte moc omezovat své aktivity. Jen se zkus do dcerky vcítit, přijmout její zájmy a najít styčné body.
Milusko, necetla jsem ostatni reakce, ale trochu moc silná slova, ne? Jaky otocil? Cekala jsem problem typu - je panovacna, zla na sourozence, nic ji neni dobre a furt breci, je negativisticka atd. Ale tohle? Proc by holka MUSELA byt taky sportovne zalozena, co kdyz ji bude bavit neco jineho k cemu bude mit vlohy? Hudba, kresleni, matika, cokoliv. Jo, jen ji klidne nutte a ten sport ji tak znechutite, ze jen pri pohledu na lyze se osype 
Bud ji to chytne nebo ne, proste se otevri a prijimej ji takovou jaka je a nesnaz se ji nacpat za kazdou cenu do toho jakou ji chces ty mit. Ona k tomu jeste muze prijit na chut az ve skolnim veku. Co ty vis...
Zkus si predstavit, ze se narodis do rodiny, ktera je vseobecne hudebne nadana. Ale tebe to moc nebavi, neoslovuje, muzes mit i hudebni sluch a rytmus, takze predpoklady mas, ale lasku k tomu nemas... ale vsichni kolem tebe predpokladaji, ze budes hrat na klavir (stejne jako vsichni tvi sourozenci a vubec cela rodina) a k tomu jeste na zpev a fletnicku. Vsichni kolem tebe budou predpokladat, ze pujdes na konzervator a ze na rodinnych oslavach vzdy na neco zahrajes na pozadani, popr. sourozenci s tebou budou chtit zalozit rodinne hudebni teleso. Vramci rodinnych aktivit budes muset chodit na koncerty, hudebni vecirky... Jak se ti ta predstava libi? A jeste by tvoje maminka pri tom, kdyz bude videt jak te to nebavi, nazve ignorantem a rekne, ze jakobys nebyla jejich... nic moc, vid?
Jinak nevim, proc by ses mela vzdavat sportovani. Tak se holt jeste nejakou dobu, nez se to vyvrbi, budete stridat s tatinkem v hlidani...
Znám manžele,oba byli výkonní sportovci a svého synka odmala nutili jen plácat do balonu,šmidlit hokejkou a pod.On je však úplně jinak zaměřený,bavilo ho kreslit si a tak,museli si zvyknout,že nebude s nimi sportíkovat...Moje děti od těch tří let dostaly kola,plavaly a potápěly se,pak zkusily brusle...lyže odmítaly,to přišlo až později.Na inlajnech si to taky vyzkoušely,syn na tom hodně blbnul,často měl nějaký úraz...Totéž pak na snowboardu...Nyní myslím už nedělají nic.My jako rodiče nejsme sportovci ani náhodou,ale nechali jsme je vyzkoušet kdeco-ještě zmíním karate,basket..Nakonec dcera je umělecky zaměřená a syn se zabývá psem a cestováním...Tuhle psal,že zkoušel surfovat...Zkrátka,ve čtyřech letech nutit dítě do náročnějších sportů a výkonů nemá cenu,kolik jich je,co si rodiče vysnili,že dítka budou vydělávat milióny,tak je drezúrovali a nakonec jim to akorát zhnusili...
