Od miminka do práce aneb Jak dlouho byste chtěly být s dětmi doma?
V posledních letech je stále častější trend, kdy matky předávají malá miminka chůvě a vracejí se do zaměstnání. Někdy není vyhnutí z finančních důvodů, jindy tak činí kvůli nastartované kariéře a z obavy, že několik let na mateřské dovolené ji může vážně ohrozit. V žádném případě nechci nikoho soudit; každý žijeme svůj život a děláme taková rozhodnutí, která považujeme za správná. A co vyhovuje jednomu, může být pro druhého nepřijatelné.
Jenže to, co v dané chvíli považujeme za nejlepší řešení, se může v budoucnu jevit úplně opačně. A v případě útlého dětství našich potomků čas nikdy nevrátíme, i když bychom to někdy udělat chtěli. Jako moje známá Mirka.
Byla úspěšná, pracovní postup měla díky svým schopnostem rozjetý a v zaměstnání byla jako ryba ve vodě. Její práce ji neskutečně bavila a trávila v ní spoustu času. Když otěhotněla, těšila se na miminko a celá jako by pookřála. Naštěstí neměla v těhotenství žádné potíže, takže mohla pracovat téměř až do porodu.
Po narození holčičky si mateřskou dovolenou užívala přesně půl roku. Pak si najala chůvu a nastoupila do práce na plný úvazek. Tvrdila, že už toho měla doma tak akorát, že to není nic pro ni, pořád kolem kašiček a plínek. Prý je klidná, protože chůva je skvělá a zodpovědná. Mirka ví, že je o malou dobře postaráno. Nutno podotknout, že i Mirčin manžel byl pracovně velmi zaneprázdněný.
Nějakou dobu všechno běželo tak, jak si Mirka představovala. Hodná chůva jí přes den udělala i drobný úklid, uvařila. Mirka se domů vracela večer a přebírala koupání a ukládání dítěte ke spánku.
Po několika letech však přišla rána. Reorganizace, rušení míst, výpovědi se rozdávaly jako na běžícím páse. Mirka se ocitla bez práce. Sice s tučným odstupným, ale na dlažbě. Hodně ji to vzalo. Tolik toho pro firmu obětovala a najednou ji vyhodili jako nepotřebnou věc, jako někoho, na kom vůbec nezáleží a bez koho se obejdou.
Zůstala doma a rozhodla se, že s hledáním nového místa si dá na čas. Její holčička v té době chodila už do druhé třídy. Tehdy jsem Mirku potkala a sedly jsme si na kávu. Napovídaly jsme toho spoustu a Mirka se mi mimo jiné svěřila, jak ji mrzí, že si svou dcerku víc neužila v době, kdy byla ještě malinká.
„Víš, měla jsem tehdy pocit, že když z toho rozjetého vlaku ve firmě vystoupím, už nikdy se mi podobná příležitost nenaskytne. Myslela jsem si, že dělám dobře. O Lucinku přece bylo skvěle postaráno. Ale teď už to vidím jinak. O práci jsem stejně přišla a vím, že si najdou jinou. Ale to, co jsem ztratila u Lucky, už nikdy nevrátím. Nebyla jsem to já, kdo ji učil chodit a dělat paci paci, její první slovo nebylo „máma“ ale jméno naší chůvy. Když si odřela kolínko, neběžela za mnou, ale za ní. Tehdy mi to nedocházelo. Až dneska. Kdybych se měla znovu rozhodnout, možná bych do práce šla znovu, ale vymínila bych si alespoň zkrácený úvazek“.
Nechci tímhle článkem vyvíjet nějaký laciný citový nátlak na kohokoli. Je mezi námi spousta rodin, kde je časný návrat maminky do práce nutný z finančních důvodů. Jen interpretuji příběh, který se opravdu stal a v němž je toho řečeno tolik, že jsem se rozhodla podělit se o něj s vámi. Mirka byla ve svém plném pracovním nasazení asi extrém. Možná že její příběh pomůže některé mamince v rozhodování, kdy se od malého dítěte vrátit do práce a za jakých podmínek. Protože... pracovní život nás všech trvá několik desítek let, ale to nejcennější, co můžeme v životě získat, mnohdy jen tak rychle přeběhne a už se nikdy nevrátí.
Mirčin příběh jsem použila s jejím svolením.
31.10.2012 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 96 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Od miminka do práce aneb Jak dlouho byste chtěly být s dětmi doma?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Byla jsem s každou dcerou doma přes 3 roky. Na mateřské jsem byla moc ráda a užívala jsem si ji. Kdyby to šlo, byla jsem s dětmi doma ještě déle. Vůbec mně nevadila práce pořád dokola. Některé maminky vozily svoje děti ještě za tmy do jeslí a ty moje spokojeně doma spinkaly. Vůbec toho nelituju, že jsem byla doma. Práce neuteče, ale dětství dětí ano. A mnohem rychleji, než bychom chtěly.
No, pokud někoho práce tak baví, že je to jeho koníček a odejde od dítěte tam z tohoto důvodu,není to poněkud sobecké, dát přednost svým koníčkům před dítětem?
Pokud by šlo o něco jiného a matka by každý den svěřila dítě chůvě, aby se mohla v klidu věnovat paličkování nebo jezdila na kole, považovalo by se to za normální? V čem je tedy práce jiná, kromě toho, že za ni jsou peníze (pro toho, kdo na ní není finančně závislý)?
Byla jsem doma 5 let, se synem a hned návazně s dcerou.
Do práce jsem šla, když byly dceři 2,5, protože manžel přišel o práci,mě zpět chtěli. Takže jsme si to prohodili.
A byl to strašný pocit těch prvních pár dní, když jsem viděla na ulici maminku s holčičkou starou jako moje a já jsem se místo toho někde probírala lejstry.
I když jsem věděla, že je o děti perfektně postaráno, že manžel všechno zvládne a pro ně to není stres, být doma s tátou.
Klidně bych byla doma tak do 4 let dítěte (syn školku snášel velice těžce, dcera tam naštěstí pak byla hned jako doma). No a potom na zkrácený úvazek, abych měla víc času na děti. Protože čím menší děti, tím dřív jim začínají kroužky, takže pokud oba rodiče pracují, není prostě šance, prvňáka samotného bych přes pár silnic nepustila. Akce pro děti jsou taky od 14-15. hod, my jsme stíhali s vyplazeným jazykem družinu , která byla do 17.
.JPG){kind=avatar}
Nessie: Bohužel ty ženy z mého okolí, které toužily zůstat v domácnosti, milují šůrování a vaření svíčkové a jiné zájmy téměř nemají. Obávám se, že by se to po mně mohlo chtít i po mně
. Takto jsem se mohla věnovat svým koníčkům a předstírat, že to dělám kvůli dětem. A práce mě tedy baví víc než vaření. O hodně víc. Svým způsobem je to můj koníček. Sice se těším do důchodu a nudit se nebudu, přesto mi nějakou dobu bude práce chybět. I ti lidé, se kterými se jinak nemám šanci potkat, protože jsou o dvě generace mladší.
Do skolky jsem musela jit, protoze mamka musela mit odpracovane tri mesice, aby pak mela narok na prispevek po narozeni bratra. Dodnes si pamatuju to utrpeni, kdy jsem ve skolce probrecela cele dny. Chtela jsem byt s mamkou a nejaky kolektiv mi mohl byt ukradeny (s detma jsem si bezne hrala odpoledne na hristi). Nastesti uz pak mamka s nami zustala doma uplne (do prace se vratila, az mi bylo 14). Do skolky jsem pak chodila jeste v peti letech na svuj vlastni popud (chodila tam kamaradka a nabulikovala mi, jake je to tam bajecne, pritom ji same se tam nelibilo), nicmene me skolka vubec nezaujala, takze jsem po asi dvou mesicich zustala radsi doma. Tam se dala delat taky hromada zabavnych veci a bez komandovani a ruznych prikori ze stran ucitelek. S kamarady jsem byla odpoledne, kdyz oni se vratili ze skolky.
Pevne doufam, ze az budu mit deti, taky s nimi budu moct zustat az do skolniho veku doma.
.gif)
monja: 
to my jsme bohužel řešily plačící dítě mezi dveřma ve školce,natahující na nás ručičky...radši nevzpomínat
...a to první rok chodil jen na dopoledne
,jenomže manžel v tý době dělal šichty,takže měl přes týden třeba dva dny volna a nechával si malýho dost často doma...chyba chyba,dnes už to vím
...když šel do školy,první rok vstával se¨mnou na šestou do družiny,opět hrůůůůza...jak rychle a dobrovolně začal vstávat sám a vypravovat se do školy,jen aby si ráno pospal
Bellana: Ale částečně teda musím souhlasit- mě osobně daleko víc baví doma vařit svíčkovou nebo péct s malým koláče než tady v práci sepisovat nějakou studii 
Bellana: Ale jo - já mám taky zajímavou, různorodou práci - nikde u pásu ani za kasou nestojím, kolektiv je super, ale prostě - kdybych sem nemusela, tak nejdu. Doma je rozhodně líp.
A vůbec nechápu, proč je nesutále podsouváno, že ten kdo je doma, se jen vyžívá v leštění domácnosti a šůrování - viz tvůj příspěvek. Já bych se doma rozhodně nenudila a nemusela bych se přitom bavit pouze leštěním domácnosti. Proboha - to nemáš žádné koníčky, žádné zájmy, že tě nenapadne nic jiného, než ta pitomost, že ženská co je doma furt jen šůtuje????
.jpg)
Se synem jsem byla doma dva roky a měla tu kliku, že v naší školce byla jeslová třída a ještě navíc babička ředitelkou, tak chodil do školky s bábí... ale když zpětně vidím ty fotky, .... byl tak malinkej ale chodila jsem do služeb, tak byl ve školce asi patnáckrát a pak byly prázdniny a mohl být s babičkou a dědou doma....vlastně to nebylo tak hrozný ... když měla dcera dva roky tak jsem si říkala, že bych jí do školky nedala ni za nic, takže šla ve třech letech,babička už neředitelovala, neb proběhla revoluce ale měla jsem v té stejné školce zase kámošku, takže chodila do školky za tetou .... já si zařídila práci od osmi a tak jsem chodila až do jejích deseti let .. vlastně jsem měla kliku ... školka u nás bylo synonymum zábavy a dětí a hraní a fajn stráveného dne ... jsem moc ráda, že jsem nemusela řešit plačící děti ve dveříc školky a bolavý bříška před odchodem z domu a rozespalý nevrlý děti jsem v šest nemusela tahat z pelíšku ... 
Nessie: Co některé ženy na té práci mají? No, některé mají zajímavou práci a prostě je baví. To na ní mají. Já zase nechápu, co někdo má na nablýskané domácnosti, protože to věčné leštění, aby to vydrželo déle než jeden den, to by mě ani trochu nebavilo. Ale když to někoho naplňuje potěšením, tak mu to nerozmlouvám. (Na mateřské jsem se nenudila, děti jsou zábavní tvorové, ale se školáky už bych si nepřipadala v domácnosti zrovna dobře využitá.)
loupák:
Omlouvám se - 2x to být nemělo!!!
Synovi jsou 4 roky, já pracuju na zkrácený úvazek, ale vůbec mě to nebaví. A kdybych měla dvě malé děti, tak mě do práce nikdo nedostane...hooodně dlouho. Vůlbec nechápu, co některé ženy na té práci mají - já jsem se na RD dobře bavila a vůbec nemám pocit, že bych nějak zakrňovala - sledovala jsem TV, denní tisk a četla knížky úplně stejně jako když chodím do práce. A kontakt s lidmi mi teda taky nechyběl - scházela jsem se s kamoškama, co mají taky malé děti, ale i normálně s těma, co děti nemají...do práce jsem šla jenom a pouze kvůli penězům a vůbec se netajím s tím, že vydělávat manžel víc, tak mě v práci nikdo neuvidí. Nechápu, jak se někdo může na RD nudit???
Synovi jsou 4 roky, já pracuju na zkrácený úvazek, ale vůbec mě to nebaví. A kdybych měla dvě malé děti, tak mě do práce nikdo nedostane...hooodně dlouho. Vůlbec nechápu, co některé ženy na té práci mají - já jsem se na RD dobře bavila a vůbec nemám pocit, že bych nějak zakrňovala - sledovala jsem TV, denní tisk a četla knížky úplně stejně jako když chodím do práce. A kontakt s lidmi mi teda taky nechyběl - scházela jsem se s kamoškama, co mají taky malé děti, ale i normálně s těma, co děti nemají...do práce jsem šla jenom a pouze kvůli penězům a vůbec se netajím s tím, že vydělávat manžel víc, tak mě v práci nikdo neuvidí. Nechápu, jak se někdo může na RD nudit???
Nemyslím, že je nějaký univerzální model, jak je to správné. Sama si myslím, že model chůva pět hodin a matka zbytek dne by mi vyhovoval nejvíc. Žena nezakrní odborně a dítěte si užije až až. Když se ale některá cítí dost silná na to, aby byla s dětmi deset let v kuse doma, je to jen a jen její věc. Mně by taková silná závislost na manželovi ale nevyhovovala. I když se nikdy ani slůvkem nezmínil, že mě na mateřské nebo na OČR živí. Třeba exšvagr to švagrové dost často předhazoval. 
