Dvojdomek s tchánovci. Máme do toho jít?
Před rokem jsme se s manželem vzali, je nám 27 a 32 let. V dohledné době plánujeme rodinu, chtěli bychom alespoň dvě děti. Vlastně se už o miminko pokoušíme, necháváme tomu volný průběh a uvidíme, kdy se zadaří. Bydlíme v obecním nájemním bytě.
Samozřejmě, že uvažujeme o pořízení něčeho vlastního, ale máme strach uvázat si na krk hypotéku. Zatím tedy šetříme, založili jsme si stavební spoření a za pár let uvidíme.
Teď nám ale přišli manželovi rodiče nabídnout možnost vlastního bydlení. Oba mají pár let do důchodu a chtějí se na stáří zajistit. Vlastně to tak plánovali, že si uspoří dostatek prostředků, prodají čtyřpokojový byt a chalupu a postaví si rodinný dům. Teď jim navíc spadlo do klína poměrně velké dědictví po tchánově mamince, takže jsou na stavbu připraveni, dokonce už mají vyhlédnutý i pozemek.
A protože vědí, že i my máme do budoucna plán postavit si něco vlastního, přišli s velmi lákavou nabídkou. Pokud bychom souhlasili, nechali by na pozemku postavit dvojdomek s tím, že jednu půlku by obývali oni, druhou my. Peněz mají dost, vše by financovali sami, my bychom si pouze zařídili naši část domu nábytkem. Můj manžel je jejich jediný syn, jak řekli, moc rádi by toto pro něj a jeho rodinu udělali. Navíc mají představu, že si vzájemně vypomůžeme: Oni nám s našimi budoucími dětmi, až budou v důchodu, a my je pak později obstaráme ve stáří.
Zní to hodně lákavě. Získali bychom tak v podstatě vlastní bydlení v novém domku se zahradou a ve velmi příjemné lokalitě, která se nachází na předměstí našeho většího města, kde všichni žijeme. Je zde nádherný klid, do lesa doslova pár kroků a zároveň výborná dostupnost do práce i do škol a školek či k lékaři – autem nebo hromadnou dopravou.
Manžel je z návrhu a nabídky svých rodičů nadšený, já v podstatě také. Přesto mi ale úplně dobře na duši není. Mám totiž obavu, jak bude naše společné soužití ve dvojdomku na společném pozemku vypadat. Tchán je docela v pohodě, ale tchyně je tak trochu metrnice. Ne, že by byla nějak zlá, to v žádném případě, ale na můj vkus je příliš energická, řekla bych hyperaktivní.
Pořád musí něco dělat, nevydrží chviličku sedět, a když jsme společně s nimi na chalupě, je to pro mne docela 
očistec. Tchyně kmitá v kuchyni, na zahradě, vyváří jako o život a neustále mne honí, abych se zapojila. Jakmile si na chvíli sednu nebo se chci jít jen tak projít do lesa, je z toho celá nervózní a okamžitě pro mne má přichystané nějaké úkoly. Umýt nádobí, vyplít záhony, vytřít… Když jsme s nimi pohromadě, necítím se prostě svobodně a mám pocit, že ji musím poslouchat. Připadám si jako malá holka.
A teď bychom tak měli žít trvale všichni pohromadě, což mne docela děsí. Přitom na druhou stranu velmi oceňuji všechny výhody, které by takové soužití přinášelo. Tchyně jde do důchodu za tři roky, měla bych tím pádem vyřešené případné hlídání dětí. Stavba domu by nás prakticky nic nestála a bydleli bychom ve svém. Děti by vyrůstaly ve zdravém prostředí obklopené širší rodinou. To všechno je moc pěkné a lákavé. Přesto mnou zmítají určité pochybnosti a obavy.
Co myslíte, je takové soužití možné? Dají se nastavit taková pravidla, aby byly obě strany spokojené? Vzhledem k organizační povaze mé tchyně mám opravdu strach, abych si na sebe neupletla pořádný bič. To bych pak měla všechny ty výhody, které si uvědomuji, hodně draze vykoupené. Šly byste do toho na mém místě?
1.6.2011 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 97 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dvojdomek s tchánovci. Máme do toho jít?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
S tchánovci v jednom domě žijeme a je to fajn. Máme svoje samostatné patro, společný je jen sklep, garáž a zahrada. Oba jsou fajn.
Ano, občas mi tchýně do něčeho trošku mluví, ale to prostě pustím druhým uchem ven a udělám si po svém. Za to hodně pomáhá s naším synem - vodí do školky a občas vyzvedává, ochotně hlídá. To je k nezaplacení.
Pokud nebudete mít společnou kuchyň, ale opravdu dvě samostatné domácnosti, může to dost dobře fungovat. Jen to od tebe bude chtít trochu asertivity - Ano, pomůžu vám vyplet zahradu, ale teď si potřebuju chvíli odpočinout. Jistě, upeču buchtu, ale teď mám na práci něco jiného. Apod.
Ad rady, aby to bylo vaše - Já se nastěhovala k manželovi, kdy jemu patří půlka baráku, tchánovcům druhá. Mně ani cihla. A nevadí mi to.
Když by býval měl tvůj manžel byt ještě za svobodna, byl by taky jen jeho a těžko byste si brali hypotéku (jak tu některé radí), aby byla půlka tvoje.
.jpg)
Minda: modroočka: 
souhlas
Hanko psala jsi ,že Tě už ted honí jak jsi na chatě co bude až budete stále spolu v DOME???budeš muset skákat jak pani domu řekne ,nebo Vám půlku napiše???
né já bych do toho nešla 
hodně 
v rozhodování
Soužití s tchýňáky je možné, domluvit si pravidla taky není problém. Ale čemu nerozumím a potřebovala bych bližší vysvětlení, to je:
"Oni nám pomohou s našimi budoucími dětmi, až budou v důchodu, a my je pak později obstaráme ve stáří."
Myslíš, že můžeš něco takového slíbit? Např. co když nebudete mít děti, pak už jim tedy nebudete muset ve stáří pomáhat. Anebo děti budete mít, budou malé či větší a přijde nějaká těžká choroba staroušků - např. ochrnutí, tedy ležák. A Ty místo aby ses věnovala rodině, dětem, jejich vzdělávání, poznávací výlety apod., budeš vázaná na ně.
Opravdu nechci malovat čerta na zeď, ale přesnou představu bys měla mít. Ona nic z toho, co jsem napsala, se nemusí stát, ale většinou je-li něco takto obecné, nekonkrétní, časem vyvolá velké rozpaky.
A to ještě nevíš, co všechno se může stát, kde v té době budeš, jaké budeš mít plány, kariéru apod.
A pokud jsi četla včerejší článek o péči o babičku... takový zásah do rodinného života se může rovnat katastrofě. Už jen proto, že nic z toho, co teď považujete na dobré, správné, relaxující, sportovní apod. přestane platit.
Já osobně bych do toho nešla... budou mít od vaší poloviny klíče, vstupovat bez zaklepání, kontrolovat zda máš setřený prach... budeš kmitat na společné zahradě a v případě rozvodu, jak už tu bylo zmíněno, pomažeš s kartáčkem na zuby a kufříkem svého oblečení. Jestliže tě tchzně stresuje už teď, až budete pod jednou střechou, bude to mnohem horší. 
Není nad to být svém, tedy alespoň ve své půlce dvojdomku, ale i tak budeš mít tchýni za zadkem a jak píšeš bude tě úkolovat co je třeba kolem dvojdomku udělat atd. Záleží nakolik si ceníš svého klidu a soukromí, pro mě je to nadevše.
.JPG){kind=avatar}
sallie: Třicet let jsem říkala, že mám dobrou tchyni. Pak se ukázalo, že to není tak docela pravda. Takže do dvojdomku možná ano, ale vlastní půlku si raději splatit sami.
když si s manželem vezmete hypotéku a budete mít svoje bydlení, bude to vaše společné vlastnictví, tj. v případě krachu manželství tě nemůže nikdo vyšoupnout ven s kartáčkem na zuby v kufříku... v případě dvojdomku s tchýní bude domek nejspíš tchánů - a ty tam budeš jen trpěná návštěva a ta cizí. To je podle mě velmi špatný začátek společných vztahů..... do dvojdomku s mojí zlatou tchýní (která mi nikdy do ničeho nekecala) bych šla jen za podmínky, že ta půlka bude skutečně naše (moje a manželova dohromady) - i za cenu, že bychom si měli vzít hypotéku a svou půlku si zaplatit....
