Uklízení. Jaký je nejlepší systém?
O víkendu jsme při rodinné oslavě vedly s ženskými účastnicemi debatu na téma jak často uklízíme. Já vím, že to není zrovna hodnotné diskusní téma, nicméně vydrželo nám asi dvě hodiny. A zjistily jsme, že každá máme jiný model údržby domácnosti a každá jsme si ten svůj bránily jako ten nejlepší. Proto mne napadlo zeptat se čtenářek zde na magazínu, jak to mají ony.
Pro příklad uvedu uklízecí systém svůj i některých mých příbuzných.
Uklízím stylem každý den kousek
Já sama nemám ráda nárazové a velké úklidy. Tak jsem se postupně vypracovala k tomu, že každý den věnuju chvíli údržbě domácnosti a něco udělám. Běžný provozní úklid řeším průběžně a k tomu například jeden den otřu dveře, druhý kuchyňské skříňky, třetí den proberu jednu skříň, čtvrtý den uklidím jednu skříňku v kuchyni, pátý den umyju jedno okno… a takhle jedu stále dokola. Vyhovuje mi to, vlastně pořád mám všude uklizeno a nějaké velké jarní či vánoční úklidy se mne netýkají.
Moje maminka – sobotní grunt
Moje maminka to má jinak. Ta v průběhu týdne jenom udržuje základní věci jako kuchyň, příslušenství, maximálně utře prach a zamete, koberec přejede takovým tím mechanickým kartáčem. Zato v sobotu dopoledne to lítá. Jako dítě si pamatuju, jak jsem ty soboty nesnášela. Mamka začíná už v sedm ráno, zapíná pračku, povlíká peřiny (opravdu každý týden), sundává dečky, vyklepává přehozy, odtahuje nábytek a luxuje a pečlivě vytírá. V neděli si pak užívá dokonale uklizeného bytu. Jednou za dva měsíce uklízí celý víkend, protože myje okna, pere záclony, uklízí vnitřky atd.
Tchyně – tak trochu bohém
Manželova maminka má úklid tak trochu na háku. Pravda, taky je to u ní vidět. Ona se jím nijak nezatěžuje, prostě uklidí,až když usoudí, že to fakt nejde. Co říkala, tak jí trpělivost dojde tak dvakrát do měsíce a pak to lítá. Tchán v tyto dny pravidelně prchá.
Švagrová – obsedantní uklízecí porucha
Manželka mého bratra je pro mne tak trochu uklízecí maniak. Původně jsem si to myslela o sobě, když uklízím celý byt stále dokola průběžně, ale na ni nemám. Ona je čistotou absolutně posedlá, nesnese, aby se něco někde povalovalo, drobeček na stole nebo na zemi, špinavou lžičku na kuchyňské lince. Je na mateřské a celý den nedělá nic jiného, než šňůruje. Tedy když je doma. I večer u televize alespoň žehlí nebo leští nábytek a podobně. No, zatím má tříměsíční miminko, jsem zvědavá, jak bude zvládat, až se jim synek rozeběhne.
Jak je vidět, každá žena má svůj vlastní styl a způsob, který jí vyhovuje. Mně manžel dost často peskuje, že se každý den tím úklidem zatěžuju, prý to není nutné. Ale já, když si vzpomenu na to sobotní šílenství ze svého dětství, si myslím, že tenhle způsob je ideální. Každý den „podělám“ kousek a nemusím pak terorizovat celou rodinu generálním úklidem.
Jak to máte zorganizované vy? Uklízíte průběžně, nárazově, až když je to potřeba, nebo vůbec?
28.5.2013 Rubrika: Náš domov | Komentářů 85 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Uklízení. Jaký je nejlepší systém?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.ZuzkaN: neboj
Mam rada uklizeno, ale musi to by rychle hotovo, urcite prubezne, co je treba udelat udelam jak nejrychleji to jde... Kdy je potreba. Taky si snazim vsechno trochu ulehcit, rodinku zouvam hned u dveri, opravdu se tolik nenanosi, doma se lita v ponozkach, prach je potvora o tom zadna, WC i nekolikrat denne - toaletu, nemam rada ani kapky na zrcadle, bateriich, drobky, vlasy na zemi, spinavou klavesnici...etc....etc
Verera: jsem se pobavila Hledej výhodu v tom, že aspoň na to upozornění to dcera udělá. Moji pánové (mám 3 kluky) se na to většinou vykašlou ať je upozorňuju jak chci. Někdy taky platí, že když nebude uklizeno, nejdou na počítač. Co mě ale štve, že oni to berou podmínečně- "mami, když uklidíme, můžem na počítač??" Pokud už náhodou uklidí (a mě to stojí většinou víc sil je k tomu dokopat než kdybych šla a uklidila to za ně), tak to je úklid, mrskni, kde to není vidět Jen vyjímečně se opravdu snaží a uklidí to dobře. Tomu musí ale velet ten nejstarší, musí je namotivovat a pak to jde. On ale už toho bordelu tolik nenadělá, to hlavně ti mladší a nejstaršímu se nechce to uklízet (ho i chápu, taky jsem se vždycky s bráchou dohadovala, čí je který bordel a kdo to bude uklízet ).
No a manžel, to je taky kapitola sama pro sebe. Přijde domů, boty nechá za dveřma (momentálně se tam nachází 3 páry a to ještě nedošel domů), bundu pověsí buď za úchytku skříně, občas na věšák (který tam máme hlavně na doschnutí věcí, když venku prší- nevyužitelné, je ověšený manželovými bundami), vyndá z kapes papírky, klíče apod. a dá to na knihovnu. Shrnu to. Mám doma 4 bordeláře, já taky nejsem z těch nejpečlivějších a úklid rozhodně nemiluju, takže o to mi dá víc práce z bytu udělat byt. Bohužel mi binec vadí, takže je to veliký boj. A i když čtu, jak tu uklízíte vy, tak já vlastně taky pořád uklízím, vysávám nebo vytírám cca 2x týdně, prach také, průběžně uklízím co se kde válí, ale bohužel u nás pořádek dlouho nevydrží. Tak tajně doufám, že až děti povyrostou, dostanou trochu rozum nebo ten binec nebudou tahat i do jiných místností a po manželovi snad uklízet ještě zvládnu. NO ale abych mu zase moc nekřivdila, tak leckdy uklidí kuchyň líp než já (moje odůvodnění- dělá jen tu kuchyň)
Petruša: ne, aby ses o tom někde šířila
Petruša: Jednou se i my změníme v prach...
no a jak si tady čtu o túklidu, vědoma si prachu na reprobednách, tak přijde starší syn a čumí na ten prach, zkouší ho prstem, takm u říkám "no co čučíš? Vem hadr a utři to" a on "né já si jen maloval" a šel pryč A ještě mi to tu přes rameno čte (a nadává že píšu všechno co říká )
tak jdu teda utřít ten prach a vyvnečit psa a plácnu sebou k bedně
my denně zametáme kvůli psovi, 1x týdně utírám prach (někdy teda i za dýl ,ale moc se nám tu nepráší), většinou 1x týdně vyperu (pokud není nic "navíc" jako peřiny, bundy apod),sem tam vytřu a syn vyluxuje, ale nemáme v tom systém, prostě jak se rozhodnu že je potřeba. To samé okna, povlíkání peřin apod. Akorát nesnáším když se někde válí něco co nemá, takže se snažim aby se nikde nic nepovalovalo a chci to i po ostatních. Co nepoužívají, uklidit kam patří
Linda: tak to já jsem tak hodná matka, že tam i vlezu a do skříní jim uklidím prádlo a někdy posbírám i to špinavý, při dobrý náladě jim i postele převlíknu
Verera: co by vlastnich dvou kreativnich holcicek ti radim jedno VZDEJ TO, nemas sanci, tak ci onak prohrajes a za ty nervy vychova fakt nestoji . Tebou popsanou situaci jsem vyresila nekdy pred 5-6 roky - nevstupuji do jejich pokuju. Zaklepu, ony vylezou, ja pronesu sve prani (napad, zakaz, pozadavek - dopln dle libosti) a ony zase zalezou a je klid na obou stranach
uklízím průběžně, taky nemám ráda uklízecí víkendy...navíc to ani nejde realizovat, protože o víkendech nebýváme doma
Verera
Já jsem to taky nechtěla, ale ty zatracené přesýpací hodiny se úplně splašily a nebyly k zastavení a duch času byl na výletě s Matkou Přírodou. A děti mi mezitím vyrostly...
Verera: tak u nás slečnu občas popadne tvořivý duch i dole v obýváku, to pak všechno posbírám do bedýnky a odnesu do pokoje, tak po 14 dnech je pokoj plný krabic
Verera: tak u nás slečnu občas popadne tvořivý duch i dole v obýváku, to pak všechno posbírám do bedýnky a odnesu do pokoje, tak po 14 dnech je pokoj plný krabic
Verera: tak u nás slečnu občas popadne tvořivý duch i dole v obýváku, to pak všechno posbírám do bedýnky a odnesu do pokoje, tak po 14 dnech je pokoj plný krabic
Hanča: Ty si myslíš, že se omezuje pouze na dětský pokoj?
Abrasia: Néé to nechci, aby to tak rychle uteklo. Ona mi úžasně pomáhá oddělit věci podstatné od nedůležitých. Jinak bych už skončila v blázinci. Ale jsem tu a cítím se stále dobře, tak to funguje, juchůůů.