Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nedávno jsem se dívala v televizi na nějaký starší film. Ve vypjaté erotické chvilce si hlavní hrdinka se smyslně našpulenými rty a vášnivě přivřenýma očima stahovala přes hlavu halenku. Pracovala pomalu, dráždivě a s jedním jediným cílem – ještě více partnera rozpálit. Ve chvíli, kdy se její ruce ocitly nad hlavou, odhalila ve svých podpažních jamkách dva roztomilé tmavé bobříky.

Doba se mění. To, co bylo před nějakými třiceti lety úplně normální, je dnes absolutní tabu. Zatímco dříve si ženy neholily téměř nic, dnes si ty extrémnější případy holí úplně všechno. Pod heslem „neoholená rovná se špinavá" ze sebe derou ochlupení vytrvale a velmi nemilosrdně. Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme. Nutno říci, že některé ženy jsou obzvlášť statečné a pro hladkou pokožku bez jediného chloupečku jsou schopné vydržet doslova mučení, jež si v ničem nezadá se středověkou torturou. Jedna moje známá si kdysi dokonce napatlala do třísel teplý vosk. Nechala působit a pak škubla. Následující půlhodinu strávila předkloněná v křeči. Když odezněla nejhorší bolest, uchopila druhý voskový pásek... O zábavu na dalších třicet minut měla postaráno.

No dobrá, doba to od nás žádá, tak holt přinášíme oběti. Přiznejme si, že chlupaté lýtko, svůdně vykukující zpod lehkých letních šatiček, nevypadá zrovna vábně.

Poněkud rozporuplnější mi však připadá holení těla u mužů. Nemyslím například cyklisty, kteří tak činí z ryze praktických důvodů, nýbrž „normální“ chlapy, kteří tomuhle módnímu trendu podlehli. Dílem ze své vlastní vůle a dílem kvůli požadavkům své partnerky.

Musím uznat, že takový testosteronem hojně obdařený muž, který se rozhodl vyholovat si tělo, je téměř hrdina. Vzpomínám si na jednoho svého partnera, který byl ochlupený opravdu hodně. Ten kdyby se rozhodl své pokrývky pravidelně zbavovat, nedělal by v životě pravděpodobně nikdy nic jiného.

Jsou ženy, které nechává míra ochlupení jejich partnera zcela chladnými. Berou své muže takové, jací jsou, a nepřemýšlejí o tom. Pak jsou jiné, jimž se více či méně zarostlí muži vyloženě líbí, a další, kterým se chlup na mužském těle přímo ekluje. Pak následuje převýchova, jíž slabší jedinci podlehnou. Jedna známá se mi kdysi svěřila, že ji spolehlivě odpuzují chlupatá záda. To prý nesnese v žádném případě. Jinými slovy – může být milionový, galantní, chápavý, něžný, pracovitý, spolehlivý..., ale když má chlupatá záda, má utrum. Leda by se podvolil a pravidelně se holil.

Byla jsem z jejího „přiznání“ poněkud v šoku, takže jsem se zapomněla zeptat na jednu praktickou věc: Jak si člověk může sám oholit záda? Podle mne to zkrátka není technicky možné. Leda by každý den, nanejvýš obden, nastoupila s žiletkou partnerka a záda svého drahého kousek po kousku sama poctivě oškrábala. No nevím, když si vzpomenu na záda svého někdejšího partnera, myslím, že bych to vzdala předem.

Co si myslíte o holení mužů vy? Stačí vám, když si udržuje hladkou tvář, nebo požadujete razantnější přístup? Či dokonce máte takového, který se holí z vlastní vůle a líbí se mu to? Jaký je váš typ: medvídek nebo holátko?