Dcera je často nemocná a v práci mám peklo. Jak to řešit?
Ráda bych znala názor ostatních žen na svou situaci. Myslím, že něco takového prožila či prožívá každá matka.
Mám dvě dcery, desetiletou a čtyřletou. Pracuji jako prodavačka v drogerii. Je nás celkem osm zaměstnankyň plus vedoucí. Obchod je to poměrně velký, střídáme se ve dvou směnách. Jsem z nich jediná matka s malými dětmi, kromě mě jsou tam tři svobodné holčiny a zbytek jsou ženy s odrostlými nebo dospělými dětmi.
A to mi dělá starost. Mé děti často bývají nemocné. V zimě se nakazí kdečím, silné nachlazení, chřipky a angíny si předávají jako na běžícím páse. Na jaře zase vypuknou alergické potíže; obě dcerky jsou citlivé na pyly. Proto s nimi často bývám doma na ošetřovačce. Starší dcerku občas nechám samotnou, když klesnou vysoké horečky nebo když jí není hodně špatně. Přesto jsem vždycky jako na trní, jestli je v pořádku, a stále ji kontroluji alespoň po telefonu.
I tak jsem s nimi doma často. Kolikrát vydržím v práci sotva tři týdny najednou a už jedna z nich onemocní. Hlavně ta mladší, kterou o samotě skutečně nechat nemůžu. Nemám nikoho, kdo by se o ni v době nemoci postaral. Rodiče dosud pracují a sestra je sice na mateřské, ale hlídat nemocné dítě nemůže, má teprve půlroční miminko. Ani manžel doma zůstat nemůže.
Do práce jsem nastoupila před rokem, když šla mladší dcerka ve třech letech do školky. Od té doby je to stále stejné. Chvíli všechno v pořádku, a pak přijde nějaká nemoc. Kolegyně se na mě zlobí, že musejí pracovat za mě a vyměňovat si směny. Došlo to tak daleko, že už se mnou skoro nikdo nemluví. Jen jedna z těch svobodných ano. Od ní jsem se dozvěděla, jak mě ostatní pomlouvají. Prý si nemoci svých dětí vymýšlím, protože jsem líná chodit do práce a být doma na placené ošetřovačce se mi líbí. Už vůbec nechápou, proč zůstávám doma i se starší, desetiletou. Ony prý své děti nechávaly marodit samotné, hned jak začaly chodit do školy.
Nevěřím tomu. Žádná máma si přece nevezme na svědomí, aby odešla od malého dítěte s horečkou. Je mi z toho dost těžko, protože to nedělám schválně. Pokaždé, když má jedna z holčiček zvýšenou teplotu, sevře se mi žaludek při představě, že budu muset zase zůstat doma. Kdybychom můj příjem nepotřebovali (splácíme hypotéku), snad bych radši zůstala ještě pár let doma.
Svou práci bohužel nemůžu dělat z domova. Kdybych pracovala někde v kanceláři, možná by se to dalo nějak vymyslet, ale v obchodě to možné není.
Jsem nešťastná a do práce nechodím ráda. Zajímalo by mne, jak jste nemoci svých dětí řešily vy. Odkdy jste je nechávaly samotné doma? Je desetileté dítě skutečné zralé na to, aby se o sebe v nemoci postaralo samo?
2.6.2014 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 98 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dcera je často nemocná a v práci mám peklo. Jak to řešit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
PEGG: zakladatelka píše, že hlídání nemá. Já jsem třeba v podobné situaci, oboji prarodiče bydlí daleko a už nejsou nejmladší, takže celodenní péče o malé nemocné dítě by je hodně vyčerpala. navíc párkrát se náhodou stalo, že od dětí něco babičky chytly, děti za tři dny běhaly venku, jak by se nic nestalo a babičky pak ležely dva týdny. Takže i kdyby naše babičky bydlely kousek od nás, tak bych je mohla využívat maximálně na hlídání v době rekonvalescence.
Možná by stálo za to najít nějakou starší ochotnou paní, která by děti hlídala ( buď za peníze nebo nějakou protihodnotu) právě při té rekonvalescenci
Co jsme zažila, tak většinou "nejmoudřejší" byly ty ženské, ze kterých pak vypadlo, že děti měly u babiček a vůbec hlídání nemusely řešit.
.jpeg)
Někdy mi připadá, že jsou některé ženské prostě zlé. Ony nezapomněly, že taky měly nemocné děti a že to bylo velmi náročné, ony to těm druhým prostě škodolibě přejí. Když já byla ve srabu, tak si to taky užij a já ti to ještě patřičně osladím.
Milá Táňo, taky jsem takové období neustálých nemocí zažila, ale bylo to za socíku a měla jsem úžasný kolektiv. Sice taky samé ženské, ale moc hodné a nikdy mi nedaly najevo, že musí pracovat za mě.
Já bych doma nenechala nemocné dítě samotné, ani to desetileté.
Nešlo by se v době nemoci prostřídat s rodiči? Ty na odpolední a maminka by šla z práce k vám. Ta starší holčina by doma pár hodin sama vydržela.
Jinak zkusit hledat něco jiného. Ono vždycky je něco špatného pro něco dobrého, třeba se ti podaří najít jinou a třeba i lepší práci.
Ještě je na těchto situacích pikantní, že většinou nejvíc kafrají na ženy s nemocnýma dětma zase spíše ženy, které tohle dobře zažily a vědí, že se to příliš nedá ovlivnit. Ženský kolektiv je mor...
Je to těžká situace, ale možná jste v podstatě z nejhoršího venku, pokud mladší dcera chodí do školky už rok, další rok bude snad snesitelnější, co se nemocí týká.
Jediná šance by pro vás byla placené hlídání, ale to se jednak nemusí vyplatit a jednak si ani sama nedokážu představit, že nechám nemocné dítě s cizí osobou, necítilo by se asi nejlíp.
Otázka je, jestli podobnou práci seženete snadno. Pokud ano, tak se na ni tak neupínejte a opravdu zkuste hledat něco, co by se dalo dělat po večerech nebo víc nárazově (tudíž, by nějaká ta nemoc tolik nevadila, zaměstnavatel by to ani nemusel poznat, večer by hlídal manžel).
Bohužel, naše společnost nemá na prvním místě rodinu, a to nejen v téhle oblasti.
Měla jsem tu smůlu, že jsem na soušasné pracoviště přišla jako člověk s nejmladšími dětmi. Vždy, když marodily, jsem měla silné výčitky vůči kolektivu, který člověku stejně jen uměl za zády házet mnohdy smyšlenými pomluvnými fakty a zepředu házet klacky pod nohy. to první jsem nedokázala ovlivnit nikdy, za to druhé jsem si mohla sama, nejsem zrovna typ, co se veze v davu a když se mi něco povedlo, ostatní místo aby byly rády, že si ušetřily práci a nemusely to dělat samy, jen mlely, že se předvádím za cenu vyniknout. Ještě, že šéfka nikdy neoplývala penězi, poněvadž při nějakých prémiích by mě asi sežraly. Čas oponou trhnul a některé z kolegyní, které šoupaly děti při nemoci babičkám nebo manželovi, začaly klempírovat a kolikrát opakovaně a nadlouho. Takže aniž bych komu co přála, některým lidem se to všechno vrátilo i beze mě. Táňo, ujišŤuji Vás, že se svými kolegyněmi nic nenaděláte. Chápu, že manžel doma být nemůže, otec mého vnoučete si to taky nelajzne, vyhodili by ho. Taky to děláme s dcerou všelijak. Mně to bylo několikrát dost nevhodně vmeteno i přímo, že jsem v práci jen do počtu. Mnohé ženské snadno zapomenou, že i ony měly nemocné děti a ty, co je nemají, to pochopit prostě nemůžou. To je život. Myslím, že ten paragraf a nemocenská se nikomu nevyplatí a je blbá ta, co řekne, že to děláte schválně....
Já měla to štěstí, že jsem nakonec získala domáckou práci. Jinak bych musela zůstat doma bez příjmu. Nezkoušelas nějakou práci po večerech, třeba úklid? Abyste se vystřídali s manželem. Tohle dlouho nevydržíš, zdraví dětí má přednost přede vším.
Jo a zkuste nějak podpořit imunitu, ať holky nechytnou každý bacil, co kolem proletí. Cvičení, otužování, vitamínové přípravky, přípravky na imunitu. Poradí vám buď PLDD nebo alergolog (některé přípravky na povzbuzení imunity se nedoporučují pro alergiky)-
Však ono na ně taky dojde. Maldé slečny budou jednou mít děti a pochopí, že děti bývají nemocné. Boží mlýny fungují...
Ale teď k dotazu:
Není mi jasné, proč musí být holky doma i s alergickými potížemi.
Desetiletá, pokud nemá opravdu vysoké horečky, myslím může být doma sama.
Pokud ,manžel opravdu hlídat nemůže (proč byste se nemohli střídat a jedno mít paragraf on a jednou ty?), nebyde vám nic jiného než si na hlídání nemocných dětí někoho platit.
