Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Problémy s rodiči tchán tchyně

Jak mám odpustit svému otci?

Jak mám odpustit svému otci?

Je mi čtyřicet let, jsem vdaná, mám dvě skoro dospělé děti. Chtěla bych se čtenářkám na magazínu svěřit se svým trpápením a požádat je, aby mi k tomu napsaly svůj názor. Řeším totiž něco velice citlivého a bolestivého, co sahá vlastně až do doby mého dětství a nějak nevím, jak se teď mám zachovat.

Se svým otcem se nestýkám už více než dvacet let. Když jsme byli s bratrem malí, nechoval se k nám hezky, ani k mamince nebyl moc přívětivý. Nebyl alkoholik, to ne, o rodinu se vždy po materiální stránce postaral dobře, ale všichni jsme velice trpěli jeho přehnaným despotismem.

Vše muselo být po jeho, dirigoval nás a komandoval a jakékoli selhání tvrdě trestal. Rákoska, klečení v koutě, řev, domácí vězení, to vše neodmyslitelně patřilo k našim životům. Strašně jsem se ho báli. Všichni, včetně mámy. Divím se, že to nějak neřešeila, později mi vysvětlovala, že se bála, že by nás nedokázala sama uživit. V době svého dětství a dospívání jsem zažívala skutečné peklo. Zmlátil mě řemenem i v mých sedmnácti letech jenom proto, že jsem přišla o pět minut později domů.

Jen jsem vystudovala, okamžitě jsem odešla z domova a bratr udělal to samé. Po našem odchodu maminka konečně podala žádost o rozvod, vyměnili byt za dva a každý se nastěhoval do malé garsonky.

Otec to vše nesl velice těžce, prohlašoval, že jsme nevděční, že nám posloužil jenom jako oslíček, který se otřásá, dokud jsme jeho peníze potřebovali, a teď že jsme ho všichni odkopli. Mamince dlouho trvalo, než se nějak porovnala se svými výčitkami, obviňovala se, že mu ukřivdila.

Já ani bratr jsme otce nijak nevyhledávali. Po pár letech pominuly ty nejhorší vzpomínky a chtěla jsem kontakt s otcem obnovit. Myslela jsem, že si třeba něco i vyříkáme, že mu vysvětlím, proč jsme se všichni zachovali takhle, ale on neměl o setkání zájem. Řekl, že pro něj jeho rodina přestala existovat. Udělala jsem ještě jeden pokus, když se mi narodila dcera, ale ani vnučka jeho rozhodnutí nezměnila.

Přestala jsem tedy na tátu myslet a ze svého života ho vymazala. I když červíček občas zahlodal. Občas mě přepadla strašná touha se s ním vidět a všechno mu říct, jak nás trápil, jak jsme vedle něj nemohli dýchat. Nikdy k tomu nedošlo.

Před dvěma týdny mne vyhledala tátova druhá manželka. Ani jsem nevěděla, že se podruhé oženil. Byla celá zkroušená a prosila mne, abych za tátou přišla, že je těžce nemocný, má rakovinu v posledním stádiu a je prý jen otázka několika týdnů, maximálně měsíců, kdy jeho život skončí. A že prý o mě moc mluví a rád by mne viděl. I mé děti a manžela.

Od bratra jsem se pak dozvěděla, že za ním byla také s tou samou prosbou. A my teď stojíme před rozhodnutím, zda za otcem máme po těch letech jít, nebo ne. Vím, že by to bylo asi správné, přesto nedokážu zaujmout stanovisko a rozhodnout se. Moc mi ublížil, nejen tím, jak se k nám choval, když jsme byli malí, ale i tím následným tvrdým odmítáním, když jsem chtěla naše vztahy obnovit a znormalizovat.

Co byste dělali na mém místě? Mám za otcem jít? A když ano, mám s sebou brát svou rodinu? Jsem z té situace nešťastná, otce je mi svým způsobem líto, ale přesto nedokážu zapomenout na vše špatné, co s ním mám spojené.

Dagmar


27.1.2009   Rubrika: Život a vztahy   |   Komentářů 99   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Jak mám odpustit svému otci?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-99
Zaffira
Zaffira - 27.1.2009 10:28

asi bych přijela, ale jeho nové manželce bych řekla, že vzhledem k tomu, jak se choval, chci od něj zvací dopis. RAkovina nebo ne, napsat dopis nebo aspoň podepsat snad zvládne.
chytrájakrádio: odpustit neznamená mu padnou s dojetím kolem krku, ale jde o to se tím nežrat po zbytek života, jakej byl.
Nejspíš dostal strach ze smrti, nebo že přijde do pekla smajlik - 42, ale to se pisatelka dozví až ho uvidí, jak to myslí. A pokud fakt vážně, stejně by u mě měl sakra práci to aspoň trochu srovnat.
orinka: 9:34 to byl vtip, že jo? smajlik - 68

 
trpajzlik
trpajzlik - 27.1.2009 10:27

kat: tak naši byli také rozvedení, otec se odstěhoval do Prahy, tím pádem jsem ho viděla jednou a 20 let. Že je nemocný, mi nikdo nenapsal, poslala mi jeho druhá žena parte, byl to docela šok. Toto se stalo asi před 15-ti lety. Můžu říct, že mi to někdy vrtá v hlavě, na co zemřel, jak žil poslední roky. Také se o nás nezajímal, že má vnoučata věděl, ale vzpomně si na ně dárkem jen několikrát. Nějak ho nezajímala.smajlik - 26

 
orinka
orinka - 27.1.2009 10:27

chytrájakrádio: pokud by byl zdravý, vidět bych ho nemusela. Ale já žiju v tom, že KAŽDÝ umírající člověk se má dočkat odpuštění, aby se mu odcházelo v klidu. Neumím si představit, že budu deptat nemocného.

 
jana224
jana224 - 27.1.2009 10:26

Byla jsem téměř ve stejné situaci.Táta to byl hodný ,ale odešel
po 20 letech manželství. Občas poslal dárek nebo napsal dopis.
Ve stáří na nás zapomněl ani jsme nevěděli kde je.
Zemřel na rakovinu,nikdo nám nedal vědět,měl jinou rodinu.
Svědomí mě hryže,že jsem se s ním nerozloučila.
Dagmaro zajdi za otcem.smajlik - 45

 
trpajzlik
trpajzlik - 27.1.2009 10:23

Boubel: souhlasím s tebou, tahle životní rozhodnutí nejsou lehká a vyčítat si následně, že jsem mohla aspoň něco udělat, to je pozdě. Choval se tak, jak uměl, asi ho nic lepšího nikdo nenaučil, bohužel. Odpouštět je lidské.smajlik - 105

 
Boubel
Boubel - 27.1.2009 10:22

chytrájakrádio: to není pokrytectví. Já mluvím z vlastní zkušenosti. Tady nejde o to, aby mu odpustila, ale o to, aby se s ním šla rozloučit. A věř mi, nikdo není tak tvrdý, aby si řekl- ať zdechne, já za ním nepůjdu. Ať byl jaký byl, na smrtelný posteli bych to už nehrotila.
Zamysli se nad tím, jak by bylo tobě?

 
Ploduska
Ploduska - 27.1.2009 10:20

já bych nešla.

 
chytrájakrádio
chytrájakrádio - 27.1.2009 10:04

Inna: jo jo, přesně smajlik - 47 fakt pokrytectví nejhrubšího zrna podsouvat dagmar, že pokud za ním neodejde a neodpustí mu, je ta špatná smajlik - 20

 
chytrájakrádio
chytrájakrádio - 27.1.2009 10:04

orinka: pokud by neonemocněl, tak by jsi možná nezpochybňovala, že si ten otec žádný odpuštění nezaslouží... že to prostě projel, pokazil a vzhledem k nulový sebereflexi je to fakt zbytečnej případ. jenže on má přece RAKOVINU, a tak mu rázem všechno odpustíme? automaticky? když on a ni není schopnej zavolat sám a posílá za sebe svojí druhou ženu? tedy možná ji ani neposlal - podle mě to byla její iniciativa

 
Inna
Inna - 27.1.2009 10:02

chytrájakrádio: Já se taky divím, těm příspěvkům. Celé dětství pisatelku deptal, nechtěl se sejít v dospělosti, nechtěl vidět svou vnučku. Tím, že někdo umře se přece nestane lepším člověkem. A kdo ví, zda jí vůbec chce vidět, jestli to není je aktivita nové manželky.

 
chytrájakrádio
chytrájakrádio - 27.1.2009 10:01

orinka: hahahaha!!!!

 
orinka
orinka - 27.1.2009 9:56

chytrájakrádio: kvalita člověka se pozná na tom, jestli dokáže odpustit.

 
chytrájakrádio
chytrájakrádio - 27.1.2009 9:55

orinka: říká se o mrtvých jen dobře, ale s tím nesouhlasím. když byl někdo takovej srab, aby mlátil a terorizoval dlouhý léta svý děti a svojí ženu, tak si žádnej soucit nezaslouží.

 
chytrájakrádio
chytrájakrádio - 27.1.2009 9:55

orinka: a on nebyl bezcitný?

 
orinka
orinka - 27.1.2009 9:49

chytrájakrádio: jak můžeš být tak bezcitná, přání umírajícího je svaté.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-99
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77047.
    Archiv anket.