Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Dodnes se vlastně neví, zda byly Amazonky skutečné, nebo je jejich existence vymyšlená a spadá jen do bájí a mýtů. Řečtí dějepisci o nich hovoří jako o existujícím národě, a jejich společenské zřízení popisují dokonce velmi podrobně. Jak to opravdu vypadalo, se dnes dozvíme těžko. Tak se pojďme podívat, jak to s těmi Amazonkami možná bylo...

Praotcem Amazonek byl bůh války Arés. Národ bojovných žen sídlil na severním pobřeží Malé Asie pod Kavkazem a na území dnešního Krymu. Jejich společenské uspořádání bylo silně matriarchální. Vládly zde ženy, a to se vším všudy. Nejenže měly ve všem hlavní slovo, ale nevyhýbaly se ani ryze mužskému údělu – boji. Aby jim při střelbě z luku nepřekážely jejich tělesné proporce, upalovaly si v mládí jeden prs. Už to samo o sobě vypovídá, že to byly ženy vskutku neohrožené a velmi drsné.

Každá amazonská žena musela projít vojenským výcvikem a nějaký čas poté sloužit ve vojsku. Po celou tu dobu musely Amazonky zůstat pannami. Až po propuštění z vojenské služby se vdávaly a měly děti. I pak jim však zůstávala veškerá rozhodující moc ve všech důležitých záležitostech.

Asi si říkáte, co v takové společnosti dělali muži. Byli tam vůbec? Byli, samozřejmě. Jejich povinnosti se ovšem velmi lišily od těch dnešních. Muži bojovných Amazonek se starali o domácnost, stejně jako to v ostatních společenstvích dělají ženy. Národu Amazonek vládla vždy královna.

Hlavními zbraněmi těchto žen byly luky a sekyry. A válčily opravdu hojně, ve své bojovnosti a statečnosti si s muži nikterak nezadaly. Řečtí hrdinové, které známe z bájí, se s Amazonkami dostali do křížku mnohokrát. A přemoci je, to byl nadlidský úkol.

I Amazonky však dokázaly podlehnout citům a bezhlavě se zamilovat. Tak jako jedna jejich vůdkyně, Antiopa. Byla zajata v boji a athénský král Théseus se do ní bezhlavě zamiloval. Antiopa jeho city opětovala a konala se svatba. Amazonky se však rozhodly zajatou družku vysvobodit a vydaly se k Athénám. Jaké bylo jejich překvapení, když se Antiopa v boji postavila po bok svému muži a bránila Athény proti dřívějším soukmenovkyním. Možná že tak ubránila své právo na lásku, život však ne. V tomto boji zahynula.

Poslední lítá řež mezi Amazonkami a Řeky se odehrála za Trójské války. Amazonská královna přišla na pomoc obléhané Tróji a padla v souboji s řeckým hrdinou Achilleem. Amazonky žádaly Řeky o vydání mrtvé vůdkyně, aby ji mohly s náležitými poctami pohřbít. Řekové jim to přislíbili, ale pouze za podmínky, že již nikdy nepozvednou zbraně proti řeckým mužům. Amazonky jejich požadavek přijaly a odpřísáhly, že jej dodrží. A tak se i stalo.

Ačkoli po Amazonkách zbyla už jen vzpomínka, jejich jméno nezapadlo. Jsou považovány za zakladatelky mnoha maloasijských měst a pronikly i do Nového světa – konkrétně do Jižní Ameriky. Podél toku největší jihoamerické řeky šel v polovině 16. století voják Gonzala Pisarra, aby přivedl pomoc zdecimované armádě. U ústí narazil na indiánské kmeny, jimž vládly ženy – náčelnice. Podle těchto žen a pod vlivem antické literatury nazval řeku Amazonkou. A toto jméno patří největší řece světa dodnes.

Zdroj:

Vojtěch Zamarovský: Bohové a hrdinové antických bájí