Lidská pochodeň na Václavském náměstí

Přesně před čtyřiceti lety vzplála v horní části Václavského náměstí lidská pochodeň. Tento nesmírně bolestivý a krutý způsob smrti zvolil student Jan Palach, aby vyjádřil svůj protest a nesouhlas s totalitním režimem, okupací naší vlasti sovětskými vojsky a se vzrůstající apatií k tomu všemu, která stále více prostupovala naší společností.
Totalitní režim se po celých následujících dvacet let snažil Jana Palacha ignorovat či jej vykreslit jako pomýleného mladíka, který v jakémsi náhlém pominutí myslů zcela zbytečně obětoval svůj život. Všemožně se snažil zabránit tomu, aby lidé tohoto mladého muže uctívali a vzpomínali na něj. Několik let po jeho smrti byly dokonce ostatky z jeho hrobu na Olšanech tajně exhumovány a přeneseny do rodných Všetat. I tam se však pravidelně v den výročí Janovy smrti sjížděli lidé, aby mohli společně zavzpomínat a prokázat mu svou úctu.
Jan Palach nebyl ani pomýlený, ani pomatený. V době, kdy zemřel, mu bylo pouhých jedenadvacet let. Přes svůj mladý věk se velmi zajímal o historii a společenské dění, ve škole patřil k nejlepším studentům.
Velký vliv na něj měl jeho otec, díky němuž Jan získal hluboký vztah k našim národním dějinám. Smrt milovaného tatínka tehdy čtrnáctiletým Janem hluboce otřásla. Možná i tato životní zkušenost přispěla k tomu, že duševně rychleji dospíval, hlouběji přemýšlel o různých společenských tématech a tříbil si obrovský smysl pro spravedlnost.
To vše pak v plné šíři vyplulo na povrch, právě když naši zemi v srpnu 1968 obsadila vojska Varšavské smlouvy. Počáteční odpor obyvatelstva postupně slábl a politické špičky konaly vše v souladu s požadavky sovětského vedení. S takovým stavem se Jan Palach nedokázal smířit, chtěl udělat něco, čím vyburcuje národ k akci, probudí ho z letargie.
Zvolil si způsob defintivní, nezvratný a svým provedením děsivý. Vlastní smrt v plamenech. Co mu běželo hlavou těsně před tím, než škrtnul zápalkou? To si asi nikdo z nás neumí představit.
V názorech na tento čin se lidé rozcházejí. Někteří považují jeho smrt za zbytečnou, jiní za hrdinskou...
Janu Palachovi byl 28. října 1991 propůjčen Řád Tomáše Garrigue Masaryka I. třídy in memoriam za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. Vzpomeňme si dnes na onoho mladého muže, který neváhal obětovat vlastní život, aby poukázal na nespravedlnost a bezpráví. Naši tichou vzpomínku a poděkování si Jan Palach bezesporu zaslouží.
Zdroj a foto: www.totalita.cz
16.1.2009 Rubrika: Společnost | Komentářů 36 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Lidská pochodeň na Václavském náměstí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Podle mne je hrozná hloupost ničit svůj vlastní život pro jakýkoli ideál. Zabít sebe - to je hloupost. Já tohle neuznávám. Je něco jiného ve válce obětovat svůj život a něco jiného demonstrovat tímto způsobem - podle mě patří tací lidé na psychiatrii
.jpg)
orinka: máš pravdu velikou bolest rodičům

Pár politických exvězňů jsem znala- přátelé mých prarodičů, resp. partneři ovdovělých babiček a pratetiček a ti to neprožívali tak jak nezúčastnění, co brojí a brojí a brojí. Btw- politický byl i prastrýc, šmelil a tak ho zavřeli. Ne všichni političtí byli idealisti, někteří byli praktici, co je někdo udal
Takže buďme realisti a už se na to vyserme
, těm lidem je málem 100
Už mi to připadá trapné
.gif)
E=mc2: položená otázka není soud, slouží k možnosti rozvinutí další úvahy.
Grainne: napsala jsem svůj názor a jak to vnímám- jsme na diskusním fóru a ne u soudu!
.gif)
E=mc2: Kdo by kdy soucítil a uvědomoval si její bolest, nebýt oběti jejího syna?
O hrůzách lágru se dalo lhát a mlžit, také se lhalo a mlžilo. Lhalo se a mlžilo o vině potrestaných. Palachovu oběť nikdo zamlžit a obelhat nemohl. Celou dobu nám připomínala hrůzu celého systému.
Její význam spočívá právě v té definitivnosti.
Ti, kteří přežili hrůzy kriminálu, se asi s velkým vděkem taky nesetkali a především - pořád se dalo říct: Dá se to přežít a kdoví, co vůbec provedl...
.jpg)
orinka: no to je právě ono jeden se "hloupě upálil" a přitom mohl jen něco dělat, druzí něco dělali a národu to také nevoní.......
Táta Mašínů dělal to samé za okupace a dostal za to po válce posmrtně vyznamenání, stejně jako jeho synové. Protože toho ale nenechali a lidé se na 50tý léta dnes dívají optikou majora Zemana tak jsou Mašíni za vrahouny .....
Promiň mě seděla půlka rodiny za mnohem míň než ozbrojený odpor a můj děda pár měsíců po amnestii ( a 11 letech v kriminále) umřel na následky nelidské práce v uranových dolech.
V těch kriminálech umřelo tolik nevinných lidí nebo lidí obviněných z prkotin, že v tom světle Mašínové vychází jako andělé..... a jejich mámu a část jejich rodiny prostě dali do lochu, paní Mašínová měla rakovinu, doktor jí napsal posudek že neléčená umře, tak ho zavřeli taky ....
ruzovyelf: tím spíš ho bylo škoda.

Grainne: Presne tak,chtel narod vyburcovat a narod zalezl.
Ota: s Mašíny bys u mě nepochodil, ty za hrdiny rozhodně nepovažuju.
.jpg)
E=mc2: těžko soudit, samozřejmě dnes jako rodič vnímám i pocity matky ale ... prostě to byla doba kdy nám plácali o světlých zítřcích, smrt byla cosi na likvidaci v krematoriu a třeba právě to jak se komouši mstili i na matce přispělo ke konci režimu.
Mimochodem třeba paní Mašínovou prostě nechali umřít v base, jenom kvůli tomu, že byla matka Mašínů.
Taky si myslím, že toho člověk může víc dosáhnout jako živý, smrt je definitivní ať se nám to líbí nebo ne.
Pro mě je skutečnou hrdinkou paní Palachová, která to vše musela vydržet- bez manžela, bez syna a pod dohledem STB......
Ota: ano, myslím to třeba jako jednu z možností, které tu nabízíš - rozkládat nenáviděný režim, aktivně.
.jpg)
Grainne:
.jpg)
orinka: a jako co konkrétního ?
Ten člověk se konkrétně upálil jinak konkrétně mohl utéct na západ, nebo mohl konkréteně vstoupit do strany a rozkládat jí zevnitř , případně mohl zhruba za 10 let podepsat chartu....
Během Palachova týdne to byla právě památka Jana Palacha, která dostala do ulic Prahy demonstranty, ty a četné "normální konkrétní lidi např na Václaváku zaměstnané" zmydlila VB a tím je pěkně nasr...
A tušíš vůbec kdy bylo nejvíc "obyčejných sebevražd" ... za socialismu po roce 1969 .... počet sebevražd razatně poklesl po roce 1989 ....