Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Povinná školní docházka je již dávno samozřejmostí. Vždy tomu tak však nebylo. V 18. století sice už u nás byly školy, ale jejich úroveň byla vesměs nevalná. Na vesnických školách totiž zpravidla neučili učitelé, neboť chudé vsi neměly finanční prostředky na jejich zaplacení. Tak obecní rada vybrala vyučujícího z obyvatel vesnice za symbolickou odměnu. Byl to například místní kupec, o kterém se tvrdilo, že už přečetl několik knih. Velmi oblíbeným venkovským učitelem býval taky vysloužilý voják, světa znalý, který prošel mnoho evropských zemí a měl silný hlas a pádnou ruku. Výsledkem takového "učení“ pak bylo, že mnozí absolventi škol zůstali prakticky negramotní.

Císařovna Marie Terezie, která sama porodila 16 dětí, se stala zakladatelkou moderního školského systému. Moudrá císařovna pronesla tato slova: „Zlepšením školského systému se pozdvihne nejenom vzdělanost, ale růst blaha a následně i ekonomika státu. Rádi bychom viděli, kdyby rodičové svých dětí ve věku 6 – 12 let do školy posílali.“

V roce 1774 vydává císařovna Všeobecný školní řád, který se stal naši největší reformou vzdělávání. Byly zavedeny tři typy škol, já se zde zmíním jen o školách triviálních. Venkovské děti a chudší městské děti musí od šesti do dvanácti let navštěvovat triviální školy. Zde se učí číst psát a počítat a také se zde vyučovalo náboženství, které učil místní kněz. Venkovské děti však chodily do školy zejména na podzim a v zimě, na jaře a v létě převážně pracovaly v zemědělství.

Každý učitel musel mít alespoň minimální kvalifikaci. To znamenalo, že musel absolvovat tříměsíční kurz. Všeobecný školní řád zavedl všeobecnou vyučovací povinnost, ale některé děti nemusely do školy chodit. Bohatí měšťané platili svým dětem domácího učitele, který je naučil zákonem předepsanou látku.

V 19. století, v období průmyslové revoluce, se postupně začaly zvyšovat nároky na vzdělání obyvatel. Nevolnictví bylo sice zrušeno již v 18. století, ale teprve zrušením roboty v roce 1848 se lidé stali zcela svobodnými a mnozí z nich odcházeli z venkova do měst za prací. Dochází k prudkému rozvoji měst. V městech vznikají městské nemocnice, hasičské sbory, policejní sbory, nově vzniká veřejná doprava, poštovní úřady a taky nově vznikají úřednická místa na magistrátech a v továrnách. Průmysl potřebuje mnoho kvalifikovaných dělníků. Zaměstnancům a kvalifikovaným dělníkům již nemohou stačit základy čtení, psaní a počítaní z triviálních škol,

Císař František Josef I. proto zavádí v roce 1869 povinnou školní docházku. Děti bohatých měšťanů už musí taky do školy. Soukromí učitelé už mohou měšťanské děti pouze doučovat. Povinná školní docházka trvá osm let. Tak byly stanoveny zásadní principy, které v hrubých obrysech platí dodnes u našich základních škol.

Na základní školu si každý rád zavzpomíná. Jaké předměty patřily k vašim nejoblíbenějším? Měly jste své oblíbené učitele a učitelky? Našly jste si ve škole kamarádky na celý život a co vaše první dětské lásky? Podělte se s námi o vaše zážitky ze základních škol.