Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

V ulici se hlasitě rozléhají ženské hlasy. Majitelka jedné z mnoha krásných vil křičí na dvě ženy, které si nabírají vodu na její zahradě. V době nedostatku vody se tato tekutina stává vzácnou pro každého a ani bohatí ji nemohou rozdávat. V indické metropoli Nové Dillí nouze o vodu vyvolává nejeden konflikt. Chudí lidé na ulici musí shánět vodu, kde se jen dá. Snaží se ji získat od lidí, kterým voda ještě teče, ale ne každý je ochoten se podělit. Přesto je možné se téměř na každém kroku setkat s případy, kdy se vodou prostě neúměrně plýtvá.

Posvátná voda

Voda je v Indii uctívána. V Česku podáváme hostu chléb a sůl, v Indii vám nabídnou vodu. „Dle rituálu se před pudžou (rituálním obřadem modlení) musí lidé každé ráno umýt. Voda nesmí být servírována člověkem, který je nějakým způsobem označen za nečistého, což má svůj význam také v indickém kastovním systému. Například nedoktnutelní (nejníž postavení lidé v indickém kastovním systému) nemohou nám lidem z vyšší kasty podat vodu nebo jinak jen svou přítomností či stínem vodu znečištit. Také má sestra v době menstruace má zapovězeno se dotýkat nádoby s pitnou vodou,“ vysvětluje posvátnost a úctu k čisté vodě Manu, přistěhovalec z indického venkova, který žije v Dillí více než pět let. V restauracích vodu dávají automaticky zdarma. Je to zdroj života a osvěžení v horkých dnech. Voda je tak v centru indického běžného i náboženského života Indů.

Nejednoho návštěvníka této země proto překvapí, jak se s vodou v Indii zachází. Plýtvá se jí a bezohledně se znečišťuje více či méně nebezpečným odpadem. Lidé bez větších výčitek odhazují do řeky všelijaký odpad. Na veřejných toaletách návštěvníci často nechávají téci vodu a nezatahují kohoutky. Plýtvání vodou je běžné i v domácnostech, kdy nechávají lidé v době, kdy voda teče, kohoutky běžně otevřené. Na druhou stranu Indům ke koupeli oproti Evropanům stačí obvykle jediný kyblík vody. Jednak je to indická tradice, současně je však k tomu často nutí fakt, že i několik dní mohou být bez tekoucí vody. Indie je zemí paradoxů, a platí to i v přístupu k životadárné tekutině.

Za vším hledej… peníze

V Indii, a Nové Dillí není výjimkou, je voda zdarma. Lidé za ní neplatí, a to bez rozdílu, zda berete vodu z veřejného kohoutku ve slumu nebo z kohoutku luxusního domu. Tam, kde žijí bohatí lidé, je samozřejmě pravděpodobnost, že voda poteče, vyšší. Neplatí to však bez výjimky. Dillí se rozvíjí tak rychle, že vodovodní infrastruktura nestačí držet s růstem výstavby a počtu lidí krok. Fakt, že je voda zdarma a platí se z veřejných prostředků jako výdobytek sociálního státu, má nemalé negativní důsledky. Nejde jen o lidské plýtvání, ale i fakt, že financování z daní neumožňuje takový rozvoj a údržbu vodovodní sítě, jakou by si zasluhovala. V důsledku nedostatečné údržby se více jak třicet procent vody někde na cestě ke spotřebitelům vytratí, přičemž jde jen o odhad, přesné měření neexistuje.

Posvátná „stoka“ Jamuna

Posvátná řeka Jamuna, která protéká Novým Dillí, měla v minulosti oproti žluté Ganze, do které se vlévá, jasně modrou barvu. Název Jamuna pochází ze sanskrtu a znamená dvojče. Dvojče řeky Gangy. Stejně jako tato v hinduismu nejposvátnější řeka Ganga je Jamuna silně znečišťována v důsledku nárůstu počtu obyvatel severní Indie a sílící industrializace. Jasně modrá barva a čistota řeky je tak už minulostí. Ohromný zdroj vody, který by tak mohl být využíván, je zcela znehodnocen. Z životadárné řeky se stala obrovská „posvátná“ stoka. Téměř šedesát procent odpadní vody je v Dillí splachováno právě do této řeky.

Dnešní Jamuna jako by se dnes dostávala na odvrácený „břeh“ svého mytologického dědictví. Dle hinduistické legendy se bohyně řeky jmenuje Jami a je sestrou boha smrti, Jama. Její silně znečištěná voda pak přivádí na myšlenku, že se v řece bůh smrti také usídlil. Kaly ve vodě, která je hojně využívána k zavlažování, přináší spíše jedovatý odpad, který postupně život nejen v této řece zabíjí. Indická vláda vynakládá značné sumy peněz k tomu, aby řeku vyčistila. Přes nemalé finanční prostředky přesahující 500 milionů dolarů musela vláda prohlásit, že její plán zklamal. Voda řeky není čistější, právě naopak. Špína a zápach řeky jsou nebezpečné zejména chudým obyvatelům, kteří žijí ve slumech na jejích březích. Vodu z řeky z nutnosti nebo z neznalosti hojně využívají k očistě, mytí nádobí, praní prádla, a často i k vaření. Zdravotní rizika jsou pro tyto lidi obrovská.

Místní vláda si sice problémy uvědomuje, nicméně nemá dostatek prostředků k tomu, aby realizovala všechny zamýšlené plány. Ty by měly vyřešit problém s vodou pro rychle se rozrůstající metropoli Indie a rovněž zamezit dalšímu znečišťování řeky Jamuny. Bohužel realizace těchto projektů je vždy krůček za růstem znečištění vodních zdrojů a poptávky po pitné vodě.

Ladislav Kudláček

Autor je spolupracovníkem Člověka v Tísni