Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Kdo jsme a odkud přicházíme? V civilizovaném světě neexistuje (snad krom Basků, Tuaregů a Sanů) žádný „čistokrevný" národ. Všichni jsme kříženci, obyvatelé Evropy zejména. Na genomu nás, obyvatel střední Evropy se podílely tato plemena, kmeny a národy:

• Asi od 35 000 let př.n.l. se Kromaňonci, kteří přišli přes Gibraltar a přes Evropu, rozšířili až za Jenisej. Občas se mísili i s neandrtálci. Neandrtálce má zřejmě mezi předky ten, kdo má krevní skupinu 0. Kromaňonce má mezi předky každý s Rh-.
• Asi před 20 000 lety přišli z centrální Asie podél ledovců lovci sobů a koní – Magdalenci. Přes ně jsme příbuzní se všemi mongoloidy, včetně Indiánů. Ti došli až do Anglie a k Pyrenejím.
• Kolem roku 7 000 př.n.l. k nám dunajskou cestou začali pronikat semitští zemědělci. Ovšem ne všichni neolitičtí zemědělci byli semité – zemědělství se mezi starousedlíky šířilo jako požár.
• Kolem r. 2 000 př.n.l. sem vpadli první indoevropští jezdci, tzv. andronovská kultura (známé hroby skrčenců), která se smísením se starousedlíky stala předky únětické kultury zvoncových pohárů (a tím zřejmě i Achájů), Protokeltů, kultury ctitelů Apollona (Skandinávie, Dánsko, Rujana a polské Pobaltí – /A/Pollonia – odtud možná přišli zlatovlasí, modroocí Dórové na Peloponés), Iónů v Řecku a Tróji, Thráků, Italiků, Chetitů a Mitánců (jejichž podíl krve koloval i v žilách Ramessovské dynastie) a Protogermánů.
• Na sklonku doby bronzové přišli další Indoevropané – lid mohylový. U nás smísením s usedlíky vznikla nejprve halštadtská, později i laténská kultura doby železné. Přes ně jsme příbuzní se Skythy, Jazygy, Sarmaty, Alany, Anty, Parthy, Šaky a s Árji, vynálezci sanskrtu.
• Od let kolem 300 př.n.l. do přibližně 300 n.l. zde dočasně pobývaly germánské kmeny: Kvádové, Svébové, Markomani, Herulové, Silesané, Skirové, Langobardi a Durynkové, na severním Slovensku Ostrogóti. I jejich geny zde zůstaly.
• Po r. 300 n.l. se začali trousit první slovanští osadníci: Harváti, Srbové a další menší kmeny a to Moravskou branou, Kladským výběžkem, Labskou branou a z Podunají po Zlaté stezce.
• Kolem r. 450 n.l. sem vpadli Hunové (pozn.: Attila je indoevropské jméno, znamená Tatíček). S ním do Evropy přišli i spojenci Hunů z válek s Čínou, obávaní válečníci v čínských letopisech nazývaní Č´chi, skutečným jménem Čechi/Češi: http://milasko.blog.cz/0802/hunove-siung-nu-3-cast-boje-s-cinou. (+ Historický Atlas. Kdo umí čínsky, může studovat čínské letopisy z doby konce dynastie Čchin a začátku dynastie Chan). S Atillou přišli i další Slované, ti, kteří s ním dobývali Byzanc.
• Ze Západní i Východní říše Římské tudy putovali židovští a arabští obchodníci a taky tu nějaké ty geny zanechali. Současně se sem po diaspoře ze západní Evropy šířili sefardští Židé. Po Mohanu a Dunaji sem pronikali merovejští Frankové, později znovu za Karla Velikého – hlavně na Jižní Moravu.
• Avaři tu zanechali nějaké ty turkitské geny.
• Potom Jižní Moravu ovládli na čas ugrofinští Maďaři.
• Boleslav Chrabrý nám věnoval něco polských genů.
• Už brzy po začátku vlády Přemyslovců (a s jejich souhlasem) se v pohraničí (Sudetech) usazovali němečtí kolonisté. Rovněž česká šlechta se mísila s cizí, zejména německou.
• Po pádu Byzance se i turecké geny šířily Evropou, severní cestou přes Polsko, později i tatarské.
• Zikmund, liška zrzavá, k nám přivedl další Turkity - polovecké Kumány z Krymu.
• Matyáš Korvín opět Uhry a také turkitské Pečeněhy z ukrajinských Divokých polí. A stále přicházeli další Němci.
• Během třicetileté války se zde udatně rozmnožovali Švédové.
• Po jejím skončení začal příliv aškenázských Židů, hlavně přes Polsko.
• Nesmíme zapomenout ani na Napoleonovy vojáky a také na kozáky.
• A také na asïjské a africké studenty v éře socialismu.
• Voko bere: Dnes se sem hrnou všichni!

Inu, už Švejk říkal, že je to dobré proti degeneraci!