Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

„Je to už 84 let,“ začíná vyprávění o ztroskotání Titanicu stařenka Rose ve filmu Titanic z roku 1996. „Na prostěradlech ještě nikdo nespal, z nádobí se nikdy nejedlo...“ Právě v těchto dnech si připomínáme přesně 100 let od chvíle, kdy se Titanic nenávratně potopil na dno Atlantiku. Pojďme se na jeho příběh podívat z poněkud jiného úhlu.

Byla zkáza Titanicu předpovězena?

Velkolepá, impozantní loď, která vyplula v dubnu 1912 na svou první plavbu přes Atlantik, byla ve své době největším a nejluxusnějším plavidlem, navíc byla s pýchou prohlašována za nepotopitelnou. Jak první cesta dopadla, všichni víme. Přes veškeré technické vymoženosti nepřežila loď srážku s ledovcem a během pár hodin se ocitla na dně oceánu. Na cestu do hlubin s sebou vzala i přibližně 1 500 pasažérů. Počet záchranných člunů byl totiž silně podceněn a ani ta nedostačující místa nebyla při evakuaci řádně využita.

Plavba snů se tak stala trvalou noční můrou pro všechny zúčastněné a dodnes patří k největším katastrofám, jaké se kdy staly.

Je pochopitelné, že Titanic a jeho příběh nás stále fascinují. Vlastně nikdy se nepřestalo pátrat v hlubinách a stále se hledají důkazy a relikvie, které se k Titanicu vztahují.

Kromě těch faktických záležitostí se kolem zkázy Titanicu vyrojila i spousta mýtů, které ještě více jitří naši fantazii. Mezi ně patří i povídka, která zkázu největší a nejluxusnější lodi popisuje téměř přesně tak, jak se skutečně stala. Možná by na tom nebylo příliš zajímavého, kdyby tato kniha nevyšla v době, kdy lidstvo nemělo o Titanicu ani ponětí.

V roce 1898 ji napsal námořní důstojník ve výslužbě Morgan Robertson. Popisuje v ní srážku fiktivní lodi Titan s obrovským ledovcem. V době prvního vydání se povídka nesetkala s větším ohlasem. Až po skutečné námořní tragédii v roce 1912 vešla ve známost. Neuvěřitelná podobnost smyšlené a skutečné tragédie byla tak nápadná, až bylo k nevíře, že původní povídka vyšla tak dlouho před skutečnou katastrofou.

Po zkáze Titanicu na sebe další vydání nenechalo čekat. Jen je škoda, že pro ještě větší podobnost byly některé pasáže upraveny až příliš. Teprve v roce 1975 vyšel jediný opravdový dotisk původní verze z roku 1898.

Srovnání obou katastrof je více než zajímavé. Pro senzitivní jedince je jistě otázkou, zda byla povídka o zkáze lodi Titan předtuchou skutečné největší tragédie své doby.

Porovnání některých údajů je přinejmenším zarážející

Název lodi v povídce z roku 1898 je Titan, má britskou příslušnost a ke katastrofě došlo v dubnové noci po srážce s útesem ledovce, který prorazil loď na pravoboku.

Skutečná loď z roku 1912 se jmenovala Titanic, měla britskou příslušnost a ke dnu šla 14. dubna v noci. Důvodem byla srážka s ledovcem, který se zabořil do pravoboku.

Zajímavé jsou i další údaje

Zatímco Titan plul z New Yorku do Liverpoolu, trasa Titanicu vedla ze Southamptonu do New Yorku. Obě lodi pluly přes Atlantik. Pro Titan to byla třetí plavba, pro Titanic první. Obě lodi měly tři lodní šrouby, Titan byl dlouhý 244 a Titanic 269 metrů. U obou lodí byla stejná maximální rychlost: 24–25 uzlů. Shoduje se kapacita osob, která činila jak u Titanu, tak u Titanicu 3 000. V době plavby bylo na Titanu 2 000 lidí, na skutečném Titanicu 2 228. Titan měl 24 záchranných člunů, Titanic pouze 20.

Dnes už se nedozvíme, zda povídka o zkáze fiktivní lodi Titan byla předtuchou. Spíš šlo asi o náhodu. Jisté je jen jedno: zatímco povídka o Titanu byla dobrodružná četba, skutečnost na Titanicu se stala krutou realitou, která poznamenala mnoho lidských osudů.

Titanic dodnes leží na dně Atlantiku rozlomen na dvě půlky a s ním jsou pohřbeny i naděje, plány, očekávání i lásky těch, pro něž byla tato plavba poslední v životě. Tragický osud impozantní lodi ale nebude zapomenut nikdy.

Pokud vás příběh Titanicu zajímá, doporučuji vám návštěvu stránek www.titanicworld.cz. Kromě mnoha zajímavých informací tu najdete i dobové fotografie, které ještě více přibližují atmosféru, která kolem Titanicu před sto lety vládla.

Z redakčního archivu