Vzpomínka na povodně
Předsálí Hradu Litoměřice od 20. 8. do 5. 9. zaplní pozoruhodná výstava Vzpomínka na povodně – Litoměřicko při povodních 2002. Fotografie Vlastimila Šafránka připomínají pohnuté okamžiky, které obyvatelé města a okolních obcí prožili právě před deseti lety, kdy velká voda zasáhla téměř celé území Čech. Slavnostní vernisáž se koná v sobotu 18. 8. od 17 hodin v bezprostřední blízkosti řeky Labe, v areálu Veslařského klubu Litoměřice na Střeleckém ostrově. Součástí vernisáže bude pouštění papírových lodiček vyrobených litoměřickými školáky do říčních vln.
Povodeň v Čechách z roku 2002 se spolu s povodněmi na Moravě v roce 1997 řadí k nejtěžším přírodním katastrofám v historii České republiky. Litoměřicko patřilo k oblastem, které ničivé povodně zasáhly s velkou intenzitou. Labe se na mnoha místech vylilo z břehů, došlo k rozsáhlému zaplavení zemědělské půdy, pod vodou byly desítky obcí. Obrovské jezero vytvořené v okolí soutoku Labe s Ohří vypovídalo o síle živlu ještě dlouho po povodních…
Výstavu fotografií Vzpomínka na povodně – Litoměřicko při povodních 2002 pořádá Centrum cestovního ruchu Litoměřice, p.o., Centrum životního prostředí Drážďany, Středisko ekologické výchovy Sever Litoměřice ve spolupráci s Úřadem životního prostředí města Drážďany.
14.8.2012 Rubrika: Události ze společnosti | Komentářů 5 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vzpomínka na povodně
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Já jsem viděla tu katastrofu co zůstala v roce 2010, když opadla voda v Raspenavě, Frýdlantu, Chrastavě a okolí.
Tady u nás koukám na řeku,ale ta i když se předloni rozvodnila dost,tak k nám se nedostane...Povodeň je hrozná,vyhořet taky,zemětřesení děs,vichřice...a vůbec všechny živly.... nahánějí strach.Jako lidstvo nejsme hodní a poslušní,tak dostáváme po hubě....
sociální.inženýrka.v.důchodu: to je mi moc líto..........nás se záplavy nějak nedotkly,u nás je spíš zemětřesení,ale na tu dobu si dobře pamatuju,jak jsem pokaždý u záběrů na tu spoušt koukala v televizi a řvala jsem jak Amina jak mě těch lidí bylo strašně líto...alespoň jsem poslala nějakou korunu a deky,pití a tak...
Litoměřice jsou pro mě daleko, přeci jenom zdraví už tolik neslouží a trmácet se tam vlakem nebo autobusem je pro mě namáhavé. Kdyby se výstava přesunula někam blíž, podívat bych se šla. Také jsme byli vyplavení, ne sice tak tragicky jako jiní, ale přišli jsme o hodně věcí, o nábytek i o vzpomínky. Skříň se koupí znovu, ale kde koupím fotografie, dopisy, dárečky od nejbližších? Nebudou to jistě žádné příjemné záběry, ale člověk si uvědomí, že nemá být pyšný a má být rád i za to málo, co je a co dnes má.
no muž přišel o komplet vybavení ordinace, měl tam vody až ke stropu...a to v Karlině nebyla voda z řeky, ale z kanalizace
pro mě to znamenalo, že se doma udělalo připojení k netu, koupil se pc...a už to šlo
a tak jsem se nakonec objevila na šž
takže pro mě platí - něco zlé pro něco dobré...nebo ne?
na výstavu bych asi nešla, kdo to zažil má toho stejně ještě plnou hlavu...................a nač na to vzpomínat !