Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Náramkům obryň se podle sochaře Čestmíra Sušky podobají skulptury, jež vytvořil ze starých cisteren. Vystaví je od 21. března do 25. dubna v továrním prostoru Thámovy haly v pražském Karlíně pod názvem Rezavé květy. Sám si ironicky říká Velký recyklátor.

Probouzí totiž železný šrot k novému životu, k nové kráse. Z obřích rezavých pivovarských cisteren, do nichž se původně vešlo 208 hektolitrů piva (!), vykouzlil monumenty jak utkané z krajky. Na výstavě budou k vidění i otisky vyřezaných vzorů na papír.

Někdejší člen významné výtvarné skupiny Tvrdohlaví nemusí chodit do módních fitness studií – jeho umění je vlastně těžká dřina. Před časem vydlabával působivá díla z kmenů velkých topolů. A mnohá z nich se stala obdivovanou ozdobou galerií.

Dnes si vybírá ještě obtížnější práci. Je posedlý vyřezáváním vzorků do cisteren, které původně sloužily ve smíchovském Staropramenu ke zrání piva. Pracoval už s různými materiály: s dřevem i se sklem, ve vztahu k výtvarnému umění ho zajímaly i divadelní postupy. K železu však míval odstup jako k civilizačnímu produktu.

Jenže na stáži v americkém Vermontu uviděl na smetišti velkou kovovou polokouli, odříznutou ze zásobníku plynu. A byl jako uhranutý: „Pochopil jsem, že ji tam nemůžu nechat.“ Naučil se tedy svařovat i vyřezávat kov. Zvlášť jej fascinuje práce s plazmovým hořákem: „Cosi podobného se děje i na povrchu Slunce! Připadá mi úplně zázračné, že něco takového mám v ruce.“

Ve Vermontu nakoupil takových polokoulí osmnáct. Skulptury z nich nyní putují po výstavách celými Spojenými státy. Po návratu z Ameriky nakonec našel materiál i v Čechách – to když na břehu Vltavy uviděl hromady rezavých cisteren.

Jeho rozměrná díla se nikam dovnitř nevejdou – a tak pracuje i v zimě venku, v zahradě u hangáru v Řeporyjích. Tam díky pochopení Obecního úřadu zřídil i pro jiné umělce Sochařské studio Bubec. Hala i dvůr se tak trochu podobají svatyni mytických Kyklopů, kde se sochař v kožené zástěře a s ohněm v ruce pohybuje jako bájný Hefaistos. Studio se mimo jiné snaží vylepšit prostředí obce a citlivě spolupracuje na úpravě Prokopského údolí.

Už od začátku 90. let se Suška zabývá vztahem vnějšího a vnitřního prostoru sochy, jež pak někdy evokuje až dojem žebroví gotické katedrály. „Inspirací k vyřezání vzorů do cisteren jsou obyčejné všední věci, s nimiž se denně setkáváme. Líbí se mi jednoduché vzory a ornamenty, které jsou všude okolo nás: vzor utkaný na šále, záclonách, ubruse nebo přírodní ornament šupin na šišce. Sochy z cisteren podle toho také dostaly názvy – Ubrus, Šiška... Když ornament aplikujeme na industriální nádobu, která má specifický výraz sama o sobě, vznikne kontrastní kombinace, která mě zajímá – krajky v prostoru.“

Jenomže skulptury vytvořené z cisteren ještě neznamenají konečnou oživovací a estetizující fázi. Suška si nemyslí, že by byl odpad odpudivý: „Odpad je sám o sobě hezký, jen se člověk musí umět dívat a potom to nesmí zkazit. Pracuji s věcmi, kterých se lidi chtějí zbavit. Přitom je v nich něco nádherného. Vždycky přiskočím a něco z toho zachráním, vyřezávám z toho kousky, z odřezků vytvářím na podlaze kobercový vzor a ten potom otiskuji na roli papíru. Nikoli pomocí barvy, ale pomocí rzi, takže je to zase přírodní proces.“

Tak vznikne další artefakt. Po otištění sochař svaří z těchto kousíčků další sochu. A z té může dál vyřezávat. „Je to nekonečný příběh...“

Čestmír Suška – Rezavé květy 

Pořadatelé

Sochařské studio Bubec, Real Estate Karlín, Linhartova nadace

Místo konání: Thámova hala, Praha 8-Karlín 

Termín: 22. března–25. dubna 2007. Otevřeno denně od 14 do 19 hodin.