Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

V souvislosti s porušováním lidských práv a především práv žen jsme zvyklí obracet se do zemí, kam ještě pojmy, jako je třeba emancipace, nepronikly. Málokoho by však asi napadlo, že i v civilizované Evropě můžeme najít stát, kde to ženy rozhodně nemají jednoduché. Přesto existuje, a to dokonce v naší bezprostřední blízkosti. Stačí „přeskočit“ severní hranice a navštívit Polsko.

Zda bude či nebude mít děti, případně kolik potomků se rozhodne přivést na svět, by mělo být svobodným rozhodnutím každé ženy. Tento prostý a zcela logický fakt je ale polským ženám odepřen. O tom, kolik dětí ve svém životě porodí, totiž nerozhodují ony, ale zákony, které v jejich zemi platí. Má na to vliv určitě i skutečnost, že Polsko je zemí silně katolickou. Tím je dán i pohled na tak přirozenou věc, jakou je kontrola porodnosti.

Potraty jsou v Polsku totiž pod přísnými tresty zakázány; povoleny jsou jen v případech znásilnění, incestu či z důvodu zdravotního ohrožení. Zrůdnost direktivního zákazu je ještě očividnější, když si uvědomíme, že zde neexistuje ani podpora antikoncepce. Někteří zákonodárci chtějí dokonce prosadit, aby na antikoncepčních prostředcích byly nápisy hlásající, že tyto prostředky jsou zdraví škodlivé.

Před nedávnem se dokonce jedna z vládních stran – ultrakonzervativní Liga polských rodin snažila dosáhnout toho, aby byly potraty zakázány ve všech případech, bez jakékoli výjimky. Tento návrh naštěstí neprošel a schválen nebyl. (Nyní se tedy snaží alespoň úplně zakázat rozvody.)

Je jasné, že těmi, kdo takovým zákonem nejvíce trpí, jsou ženy. Jsou degradovány na jakýsi reprodukční orgán, který nemá nejmenší právo svobodně se rozhodnout, zda další dítě chce či ne. A tak se uchylují k různým pokoutním způsobům, jak se nechtěného těhotenství zbavit. Metody to bývají mnohdy bohužel velmi nebezpečné a život ohrožující. Například potratové pilulky, které se dají celkem snadno sehnat přes internet, nezaručují, že po jejich užití žena zůstane živá a zdravá. Nikdy totiž neví, co si ve skutečnosti vlastně koupila a v dobré víře polyká.

Z našeho pohledu je tento zákon příliš tvrdý a nepochopitelný. Nemyslím si, že by některá žena chodila na jeden potrat za druhým bez mrknutí oka. Takový zákrok je pro každou nechtěně těhotnou velmi traumatizující. Přesto by to ale měla být především žena sama, kdo má právo rozhodovat o sobě, o svém těle a o tom, kolika dětem se rozhodne dát život. Do toho by jí neměly mluvit žádné vládní strany a zákony.