Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jsou zvyky a obyčeje, které se dědí z generace na generaci již celá staletí, ba i tisíciletí. Patří mezi ně i zvyk pálení čarodějnic a stavění májky. Zatímco čarodějnice se pálí po celé republice, nejvíce májek můžete 1. května vidět hlavně na Moravě.

Před rokem pro vás redaktorka Šárka Kupsová napsala zajímavý článek, v kterém nás uvedla do prastarého původu těchto zvyků. Do doby, kdy na našem území žili Keltové. Máte-li chuť, pojďte si jej připomenout.

Betline – oheň k uctění boha Belena

Beltine býval jedním z nejdůležitějších svátků v celém keltském světě. Byl natolik oblíbený, že jeho tradici nezlomila ani přicházející římská či germánská nadvláda, ani po staletí trvající snaha křesťanské církve. V různé podobě lze jeho tradice vystopovat v oslavách Valpuržiny noci, zvyku "pálení čarodějnic", v lidových májových veselicích.

Slovo Beltine pochází ze slovního základu "tine" nebo "teine", což ve starokeltštině značilo "oheň". Beltine byl potom chápán jako oheň k uctění boha Belena (Bel, Belenos). Tento bůh byl vládcem Slunečního ohně a také léčivých vod. Pro druidy to také byl bůh učitel, pro lid pak mocný ochránce. Na Belenovu počest se v předvečer 30. dubna zapaloval posvátný oheň, jenž byl nejdůležitějším atributem svátku.

Oheň (i jeho dým) zažehnutý o Beltinu byl považován za očišťující a chránící zdraví lidí i zvířat. Proto se kolem ohně pořádaly tance (ve směru hodinových ručiček, tj. "podle Slunce"), spojené s jeho přeskakováním, a dýmem se prováděl dobytek.

Různých obřadů a zvyklostí spojených s Beltinem je mnohem víc. Již z keltských dob se traduje zvyk vztyčování jarní májky symbolizující spojení mocností země a nebe. Májka bývala zpravidla z kmene břízy, byla pomalována červenými a bílými spirálami a na vrcholu ozdobena větvičkami hlohu. Také kolem májky se podle zvyku tančily kruhové tance, které, jak se věřilo, posilovaly půdu.

Beltine byl tradičním svátkem milenců, kteří se vzájemně obdarovávali věncem z březového proutí, což mělo asi stejný význam jako dnešní výměna zásnubních prstýnků. Výlety milenců do přírody k vzájemnému zasvěcení do tajů lásky byly společensky tolerovány.

Keltové však poznali i tak "moderní" jev, jakým je rozvod. Jejich manželství, tradičně uzavíraná o Lugnasadu (kolem 1. srpna), bylo možné po uplynutí necelého roku – právě v době Beltinu – bez problémů ukončit.

V předvečer Beltinu se také konala různá sportovní klání, zápasy a závody, lidé se vypravovali i k blízkým menhirům. Věřili, že v tento den jim menhiry pomohou splnit nejrůznější přání. O Beltinské noci si lidé slavnostně zdobili příbytky větvičkami cesmíny, hlohu a jeřábu, protože ráno mělo vycházející Slunce spatřit již vyzdobený dům. Věřilo se, že ženy, které si ozdobí hlavu věncem z jeřábu a na obličej si nanesou kapky rosy z hlohových poupat, zajistí si u bohů krásu. Ráno pak lid pod vedením druidů slavnostně vítal vycházející Slunce.

Zdroj: www.beltine.cz