Jindřich Boblig – také Češi měli svého inkvizitora
Jindřich František Boblig z Edelstadtu
Právník a císařský inkvizitor se narodil patrně roku 1611 nebo 1612 ve Slezsku, v dnešních Zlatých Horách (tehdy nazývaných Cukmantl). Pocházel ze známé měšťanské rodiny a v mládí vystudoval práva, patrně ve Vídni. Podle historických pramenů ale nezískal doktorát a byl pouze kandidátem světského a kanonického práva, což ovšem tehdy stačilo k výkonu povolání soudce či advokáta. O jeho životě je známo jen velmi málo. Jisté je to, že roku 1687 (ve svých šestašedesáti letech) přišel jako inkvizitor na Šumpersko, konkrétně do Velkých Losin, a zdejšímu panstvu se chlubil svou více než čtyřicetiletou právnickou praxí. Do jeho právní „praxe“ lze tedy patrně počítat procesy, v nichž bylo například v Zlatých Horách upáleno 85 lidí, ve Frývaldově (Jeseníku) dokonce 102 lidí, a to nejsou definitivní čísla. Tyto události vstoupily ve známost jako nyské procesy, během nichž zahynulo mnohem více lidí než později v Šumperku a Velkých Losinách. Bobligova účast na nich však není zcela jistá, protože zápisy z nyských procesů se prakticky nedochovaly.
Později se věnoval advokátní praxi, nicméně dost neúspěšně, a poměrně dlouho o něm nevíme vůbec nic. Až roku 1687 přijel do Velkých Losin a vstoupil do „služeb“ zdejší vrchnosti, která si ho najala na vymýcení čarodějnictví v kraji. Boblig zjevně čarodějnické procesy nevedl v bohabojné snaze zničit ďáblovy služebníky, ale proto, aby na svých obětech vydělal. O tom svědčí i fakt, že z čarodějnictví obviňoval hlavně bohaté měšťany nebo své osobní nepřátele (jako příklad může posloužit případ děkana Lautnera). Jestli jste viděli nebo četli Kladivo na čarodějnice, určitě víte, o co se jedná. Boblig v žerotínském panství zřídil inkviziční soud na základě jediného případu pověrčivé stařeny, která ukradla hostii při svatém přijímání. Boblig záhy pochopil, že tady může snadno zbohatnout, postupně začal obviňovat čím dál víc zcela nevinných lidí, podroboval je tortuře a násilím na nich vymáhal přiznání ke zcela absurdním zločinům a sexuálním praktikám. Jeho oběti musely hodně trpět duševně i fyzicky, postupně se vlastně jen nazpaměť učily to, co jim Boblig předkládal, a to pak recitovaly. Vrchnost i zástupci církve tomu jen přihlíželi a Boblig si dovoloval stále více. Začal si také vyřizovat osobní účty, kterým padl za oběť právě děkan Lautner, jeden ze dvou duchovních, obžalovaných z čarodějnictví a posléze i popravených. V Losinách padlo Bobligovi za oběť 56 lidí, v Šumperku 48.
Jak už tu zaznělo, Boblig s oblibou využíval torturu, tzv. útrpné právo. Jeho pomocí mámil z nebožáků smyšlené informace o čarodějnických sabatech na Petrových kamenech. Bez tortury prakticky odmítal vést výslechy, a v duchu inkvizice také cokoli, co obviněný řekl nebo udělal, vyložil tento právník a inkvizitor proti své oběti – podlehnutí i odolání mučidlům vyložil Boblig jako důkaz spolčení s ďáblem. Obviněné a „usvědčené“ pak odsuzoval nejčastěji k upálení, které ovšem bylo odstupňováno podle tíhy zločinů. Oběť mohla být upálena rychle na suchém dříví, ale také pomalu. Značný majetek popravených si pak částečně nebo úplně přivlastňoval. Jeho chování při procesech a charakter přiznání, ke kterým obžalované nutil (četné sexuální narážky, popisy souloží a násilí, velmi hrubé a vulgární výrazy atp.), údajně svědčí o tom, že šlo o velmi narušenou osobnost s mnoha úchylkami a poruchami. To je ale jasné i tak – kdo by byl schopen povraždit tolik lidí jen kvůli penězům?
Boblig nebyl za své činy nikdy potrestán a zemřel bohatý, ale v zapomnění, v Olomouci jako stařec – v 87 letech. Když šumperské a losinské procesy končily, bylo mu 81 let.
10.3.2006 Rubrika: | Komentářů 4 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5