Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

V jednom z minulých dílů našeho seriálu jsem vám popsala různé způsoby poprav praktikované ve středověku. Jistě mi dáte za pravdu, že většina z nich byla opravdu hrůzostrašná a že když konečně nastala smrt, bylo to pro odsouzence vysvobození. Napíchnutí na kůl, upálení, stětí hlavy mečem, čtvrcení či vplétání do kola – to všechno byly metody, při kterých člověku vstávají vlasy hrůzou.

Dnes vám představím způsob popravování ve Španělsku. Ač při něm nestříkala krev na všechny strany, užil si odsouzený opravdu krutá muka. K popravování španělských zločinců totiž sloužil nástroj zvaný garotta.

Garotta byl železný obojek, jenž se nasadil na krk odsouzence. Vzadu byl šroub, který se dal utahovat, a tím byl popravovaný postupně udušen. Kat míval při popravě svobodnou vůli, a tak záleželo jen na něm, jak rychle bude šroub utahovat. Umírání tak mnohdy bylo velmi dlouhé a bolestné.

Takto byl například popraven v roce 1792 lupič José de Roxas. Ačkoli to byl člověk velmi zbožný a ze svého lupu vždy věnoval část do kostelní schránky před „Cristo del Buen Ladrón“, což v překladu znamená Kristus dobrého lupiče, nebylo mu to nic platné. Ani tímto gestem své hříchy nezmírnil. Díky zradě jednoho člena své tlupy byl nakonec dopaden a odsouzen ke garottování.

Když čekal v cele na smrt, byl vystaven pohledům všech, kteří měli zájem ho spatřit. To byl také jeden ze zajímavých španělských zvyků. Kdo chtěl, mohl se na odsouzence před jeho popravou podívat, a beztrestně mu tak projevit soucit či nenávist.

V den popravy to na náměstí vypadalo jako na nějaké pouti. V davu diváků se proplétali prodavači různých pochoutek a prodávaly se i knížky, které popisovaly činy toho, kdo bude za chvíli popraven. Potom na popravčí místo v ozbrojeném průvodu dopravili samotného odsouzence. Během cesty často líbal kříž, čímž projevoval svou vyrovnanost a smířenost s osudem. Pak vystoupil v doprovodu jednoho z mnichů na plošinu, kde se obrátil k divákům, přednesl své pokání a veřejně odpustil katovi, že musí na jeho těle vykonat svou povinnost.

Popravčí mu svázal ruce a dovedl ho k malé stoličce u tlustého kůlu, na němž byla navlečena garotta. Když se odsouzenec posadil, kat mu svázal nohy a navlékl na hrdlo železný obojek. Mnich dal odsouzenému do ruky křížek a pak mu kat navlékl na hlavu černý šátek. Poté začal šroubem na zadní stěně kůlu utahovat železný obojek.

Ruce a nohy umírajícího muže se chvíli třásly a poté jeho tělo ztichlo. Kat mu sňal šátek hlavy, aby si všichni mohli popraveného pořádně prohlédnout, a kdo chtěl, mohl také přispět milodarem. Za milodary pak byla sloužena zádušní mše. Nakonec vykonal svou práci pohodný, který odvezl mrtvé tělo za město, kde je rozsekali na kusy – ty pak naházeli do rokle. Zbytek již vykonala divoká zvěř.

Zdroj: Vladimír Šindelář: Cesta na popraviště