Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Právě přišly formuláře z partnerské školy. Jupí, jsem přijatá! V té euforii vůbec netuším, že to všechno teprve začíná.

Potvrzenou přihlášku vám pošlou buď přímo domů, nebo do školy. Druhá varianta je lepší, protože se okamžitě začne připravovat smlouva. Teď přichází na řadu další koordinátor, tentokrát větší zvíře. Má na starost nejen vás, ale celou univerzitu. Na schůzku s ním si musíte vzít kartičku od banky s číslem účtu a občanku. Tady se tiskne smlouva o dotaci a o způsobu převodu peněz. Obvykle se větší částka posílá na účet a menší obnos si vyzvednete v bance. Upozorňuji, že je lepší požadovat co nejvíce peněz v hotovosti (ty dostanete v eurech), poněvadž peníze na účet se přepočítávají do české měny (což je vzhledem k dalším výměnám trochu ztrátové). Málem bych zapomněla – dostanete ještě jedno potvrzení, se kterým musíte dojít na děkanát. Zde ho potvrdí = fakulta souhlasí s tím, že vyjedete. A pak teprve dostanete peníze. U nás to bylo fajn, protože naše velké zvíře rozeslalo pokyny mailem a my pak nemuseli vše zařizovat nadvakrát.

Teď máme peníze a školu, co dál? V každé škole začíná semestr trošku jinak, takže je dobré mít všechno zjištěné. Zaměřím se na Německo, kde teď právě jsem.

Semestr nám začal 1.4.2006, ale v ČR začíná v únoru (na každé škole se to liší o týdny). To znamená, že musím oběhnout všechny profesory a zeptat se, jestli můžu navštěvovat jejich kurs, případně co navíc musím udělat. U mě se to zkomplikovalo tím, že jsem musela absolvovat čtyřtýdenní praxi na základní škole. Naštěstí většina učitelů má pro „cestovatele“ pochopení a vyjde jim vstříc.

Takže rychle vypracovat seminární práce a příspěvky do hodin a šup na praxi. Praxe byla pro mě takovými prázdninami před cestou, ale i nepostradatelným časem pro zařizování věcí do Německa.

První věc: DOPRAVA

Když se rozhodujete, čím pojedete, rozhodně je důležitá vaše peněženka. Vzhledem k tomu, že spolužáci, kteří též cestovali do Hannoveru, už neměli v autě místo, nastalo rozhodování: autobus, vlak, letadlo, vlastní automobil, spolujízda?

Po důkladném přezkoumaní vypadlo auto – jednak je rodičů, pak také jet sama je nevýhodné a nakonec – rodiče netouží dělat si výlet do Německa. Další varianta, která neuspěla – letadlo. Destinace, do které se chystám, není turisticky atraktivní, čili je drahá. Vlak se jevil jako dobrý a pohodlný prostředek, ale s ohledem na ceny německých drah, na které jsem neměla žádnou slevu, jsem ho musela též vyřadit. (K vypočítání ceny mají ČD speciální program, zatím ve zkušebním provozu, ale přesto funkční – www.idos.cz.) Poslední dvě varianty jsou nejlepší, avšak na spolujízdu nemusíte nikoho sehnat. Na serveru www.spolujizda.cz jsem se zaregistrovala a podala „inzerát“. Bohužel mým směrem nikdo nejel, a tak zbyl autobus.

Musím říct, že jsem si kupovala jízdenku necelých 14 dní předem a trošku se bála, jestli bude volno. Jela jsem kvůli tomu do Prahy, ale jízdenku lze objednat i přes internet. Jak jsem zjistila, není problém si ji zakoupit přímo na místě odjezdu. Vybrala jsem si agenturu Student Agency resp. GTS International, která nabízí studentům s kartou ISIC slevu 15%. Cesta mě tedy stála 1400,- Kč. Existují ale i jiní dopravci, kteří jezdí do Německa, například Connex.

Ještě ke kartě ISIC: je to mezinárodní průkaz studenta a přináší i jiné výhody. Letos kupříkladu slevy na vlek aj. K jejímu pořízení potřebujete potvrzení o studiu (formulář si můžete vyzvednout v kterékoli pobočce GTS int. nebo na vlakových nádražích), fotografii, kopii první stránky indexu a první stránky s aktuálním ročníkem (nejlépe stránku s razítkem).

Ještě poznámka – nezapomeňte se zeptat, jak je to se zavazadly. Já jsem měla dvě velká a dvě příruční. Přeprava jednoho kufru nebo krosny je zdarma, za každé další zavazadlo se platí 200 Kč, nebo 7 €.

V cestovce mě nechali vybrat si místo, podepsala jsem smlouvu a ještě mi nabídli pojištění. Ale o tom zase příště.