Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jednou jsem si tak hezky bloumala našimi stránkami a zavítala i do archívu anket. A jak jsem si ho pročítala, napadlo mě, že mám před sebou vynikající studijní materiál. Něco jako „sondu do duší a těl našich čtenářek“. A pojala jsem myšlenku, že z výsledků bych mohla sestavit jakýsi profil průměrné Šťastné ženy.

To, co vzniklo, je opravdu velmi zajímavé. Vyšlo totiž najevo, že naše průměrná čtenářka je v podstatě úplně normální, správná „ženská“ a že se rozhodně nemá za co stydět.

Ostatně, posuďte sami.

Už jako malá holka byla vzorem pro všechny své vrstevníky. Milovala pohádku Tři oříšky pro Popelku, ve škole měla jen jedničky a dvojky, solidárně dávala opisovat slabším spolužákům a nikdy neměla sníženou známku z chování. To je určitě chvályhodné, stejně jako to, že volný čas trávila nejčastěji zabraná do četby. Zlobila málokdy, i když občas si uměla pořádně zařádit. V pubertě se dokázala udržet na uzdě a žádné větší vylomeniny neprováděla. Často se platonicky zamilovala, ovšem na svůj první reálný francouzský polibek si už nepamatuje.

Jako vklad do života je to, myslím, velmi slušné. Díky tomuto morálnímu základu vyrostla z malé „šťastné holčičky“ zdravě sebevědomá žena, která je spokojena s velikostí svých ňader i se stavem pleti. A i když má strie, rozhodně to v ní nevzbuzuje nějaké zbytečné komplexy. Pečuje o sebe přiměřeně, holí si nohy a třísla a barví si vlasy. Ráda si zazpívá, ale ještě radši je, když ji přitom nikdo neslyší. Ačkoli nechodí do kina ani nenavštěvuje galerie, láska ke knihám jí zůstala. Čte hodně a na jejím nočním stolku se stále nachází nějaká rozečtená kniha.

Je melancholická, ale zároveň má velký smysl pro humor, dokonce i pro ten černý, a dokáže si udělat legraci i sama ze sebe. Své trapasy ráda předhazuje ve společnosti k všeobecnému poveselení.  

Jako partnerka je přiměřeně chápavá a přiměřeně žárlivá. Umí si představit, že by partnerovi odpustila drobnou nevěru, pokud by to byl jen nezávazný úlet. Ale než by k odpuštění došlo, možná by ho zabila. Inu, není divu. Je sice hodná až do morku kostí, ale nadělat na hlavu si rozhodně nechá. Od nikoho.

Ačkoli má její partner několik nedostatků, jako například noční chrápání a úpěnlivé kňučení i při sebelehčí nemoci, bohatě to vyváží svými klady. Rád, často a výborně vaří a na domácích pracích se podílí rovným dílem. Je tolerantní kliďas, dokud ho něco nenaštve, a rodinnou kasu drží pevně v rukou oba společně. Občas se doma sice pohádají, ale brzy se dokáží udobřit. Díky svým nesporným přednostem má partner naší čtenářky jednu velkou výhodu: klidně by si ho s sebou vzala na pustý ostrov.

Milostný život Šťastné ženy je trochu rozporuplný. Souloží nejraději v posteli a jen párkrát do měsíce, ale i tak si to umí krásně užít. Při milování je vynalézavá a ráda zkouší něco nového. Zároveň také preferuje misionářskou polohu. Dokonce zažila sex v lese za bílého dne. Ale aby nevznikla nějaká mýlka. Rozhodně není lehkomyslná nebo nějak necudná.

Naše čtenářka se nikdy neopíjí a takzvaně „pod obraz“ se upravila maximálně dvakrát v životě. Má i spoustu dalších kladů: například se skvěle dokáže postarat o pokojové rostliny, v zimě krmí ptáčky a ani slovo charita jí není cizí. Také nikdy nepomlouvá a nedrbe, má svých starostí dost. A rozhodně není snob – značkové oblečení kupuje jenom v případě, že jí opravdu sluší. Nikdy také nedostala pokutu za dopravní přestupek.

Má ale také své stinné stránky. Často třeba trpí výpadky paměti a stává se jí, že bloumá po bytě a neví, co vlastně chtěla. Občas také rodině předloží k jídlu konzervu nebo polotovar a někdy jídlo připálí či přesolí. S úklidem domácnosti to nepřehání, věnuje se mu sice pravidelně, ale vánoční a jarní uklízecí šílenství s přehledem ignoruje. Starost jí dělá jen její kabelka, ve které nedokáže ani přes veškerou dobře míněnou snahu udržet pořádek. Jinými slovy – v kabelce má neskutečný bordel. Tento nedostatek ale určitě vyváží krásně upravená okna s květinovými truhlíky. To je totiž velká záliba naší čtenářky. Stejně jako výlety do přírody, houbaření a také starost o domácího čtyřnohého mazlíčka.

Když ji něco naštve, přestává se kontrolovat a „žere“ jako nezavřená, nejraději má sladké. V takových chvílích zcela reálně uvažuje o tom, že zdrhne od rodiny a nechá je napospas.  

Jako matka je chápavá a tolerantní, své děti nebije, ale snaží se s nimi diskutovat. Vede je k práci a je přitom velmi důsledná. Vychovává z nich zdravé, sebevědomé osobnosti a nešněruje je zbytečnými zákazy a příkazy. Nešílí, když ji její děti uvidí nahou.

A kdy se Šťastná žena cítí nejšťastněji? Když jí její dítě řekne: „Mám tě rád.“

Naše čtenářka je prostě skvělá a správná žena, se kterou je radost pobýt. A kromě naší vlády, kterou by nejraději vymetla smetákem, se jí nikdo nemusí bát.