Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Dokážete si představit, že byste si vzala za manžela cizince a odstěhovala se za ním do jeho vlasti? Většina z nás asi ne. Některé však tuto zkušenost zažily na vlastní kůži a dobrovolně opustily svou rodnou zem, aby zakotvily a založily rodinu někde úplně jinde. Tak jako čtenářka Linda, kterou znáte z diskusí na našem magazínu.

Linda je její internetová přezdívka, podle svého civilního jména slaví svátek přesně na Štědrý den. Je jí 37 let a žije v Dánsku, takže první otázka se nabízí sama od sebe:

Jak dlouho zde žiješ a co tě přivedlo zrovna do této země?

Přivedl mě sem můj manžel, který je Viking tělem i duší, dokonce je i zrzavý. On tedy tvrdí, že si mě koupil...

Koupil? To zní docela podivně, co si pod tím mám představit?

To je na delší povídání, takže mému příchodu do Dánska a okolnostem, které je způsobily, věnuji hned první článek. (Vyjde příští středu. Pozn.red.)

Dobře, tak na to už se těším. Jaké je tvé povolání?

Pracuji jako technický designér. Tento honosný název skrývá obyčejnou kresličku. Před nějakým dvaceti lety bych si ničila páteř u prkna, dneska si ji ničím u počítače. S počítači jsem začínala až v Dánsku, a to především díky svému manželovi, který je počítačový maniak. Jsem tedy schopna použít nebo se naučit jakýkoli program v angličtině nebo v dánštině, ale v češtině neumím pomalu ani nastavit papír do Wordu.

Jak dlouho jsi vdaná? Máte děti?

Právě teď začátkem listopadu budu vdaná 16 let. Máme dvě dcery, dnes už puberťačky – 15 a půl a 13 roků. A kdybych se náhodou nudila, tak jsme loni přibrali do rodiny slečnu jezevčici. A jelikož manžela občas přepadne myšlenka, o které nevím, zda je výplodem jeho humoru nebo místní logiky, dospěl k názoru, že ta naše malá chlupatá potvůrka se sama doma nudí a koupil jí kámošku. Takže dnes máme doma dvě jezevčicí slečny.

Vzpomínáš na své začátky v Dánsku? Co tě překvapilo, nebo dokonce zaskočilo?

Kdyby Dánsko bylo na druhé straně planety, nemohlo by mne víc překvapit. Dánové jsou sví, žijí si podle sebe a logika jejich ostrovy pravděpodobně ještě nenavštívila. Postupem let jsem rezignovala, zvykla si a naučila se spoustu věcí nekomentovat.

To zní skoro děsivě. Opravdu to bylo tak hrozné?

Ze začátku to bylo peklo, byla jsem hodně jízlivá a někdy až alergická na všechno dánské. Něco z toho mi zůstalo dodnes, což je nakonec vidět i v mých příspěvcích na diskusích zde na magazínu. Vždycky jsem tvrdila, že alespoň dvakrát, třikrát za rok musím vypadnout do Čech a popovídat si s někým normálním. Dnes už tak často jezdit nemůžu, dcery chodí do školy, ale alespoň jednou za rok se snažím na týden, dva do Čech odjet.

Můžeš trochu konkrétněji přiblížit tu ”dánskou logiku”, která pro tebe byla největším oříškem?

Když se člověk stěhuje do jiné země, a je jedno, jestli k sousedům nebo do Austrálie, tak nějak očekává velké změny a je na ně připraven. Ale obyčejné, každodenní drobnosti někdy dokážou pěkně překvapit. Nad první věcí člověk nepřemýšlí, nad desátou mávne rukou, ale když je těch drobností každý den tisíc, tak mu to dřív nebo později začne lézt na nervy, byť se jedná o pitomosti. Například: nelze smažit na oleji, musí se smažit na ztuženém rostlinném tuku. (Kdo ví, proč?) Nebo: Kde bydlí Ježíšek. Ve většině světa bydlí na Severním pólu, v Dánsku nikoli. Podle Dánů bydlí v Grónsku. Dánové jsou totiž až nesnesitelně hrdí na svou vlast, a tak kde jinde by mohl bydlet, že? Docela by mne zajímalo, kam ho přestěhují, až se Grónsko úplně osamostatní. Anebo další věc. Klidně zde můžete zapomenout na první jarní/letní den. Žádného 21. (23.) se nekoná. Jaro je prostě v březnu, dubnu a květnu a tak to trvdí i meteorologové při předpovědi počasí. A tak je to se vším. Řekněte mi jednu prachobyčejnou věc, Dánové ji stoprocentně dělají jinak.

Čím tě Dánové naopak překvapili příjemně?

Hlavně svou slušností. Dánové mají svou národní hrdost. Co je dánské, je super, co ne, nestojí za nic. Ale jsou ochotni uznat, že někdo je jiný, vyznává jiné kvality a má odlišné názory. Sice jim trvá million let, než přijmou cizince mezi sebe, ale když už to konečně udělají, tak dotyčného berou se vším všudy. Ať je takový, nebo makový. Pro mne to znamená, že si dnes, po šestnácti letech, mohu konečně před přáteli zanadávat na Dánsko a oni se tomu zasmějí a někdy se mnou dokonce souhlasí. Nakonec – občas je lepší vidět vlastní situaci zvenčí, z jiného úhlu, člověku to alespoň rozšíří obzor.

Pro čtenářky magazínu chystáš sérii článků o životě v Dánsku. Co tě na tuto myšlenku přivedlo?

Hlavně jejich zájem. V diskusích mi často kladly různé otázky, týkající se Dánska. Tak jsem si řekla, že by možná bylo dobré přiblížit jim tuto zemi prostřednictvím článků. Nebude se však jednat o nějaký objektivní, cestopisný popis Dánska. Na to je internet, nebo průvodce. Chtěla bych čtenářkám přiblížit můj osobní pohled na zemi, která se mi shodou náhod přimotala do života. Proto uvítám, když mi čtenářky do diskuse pod tímto rozhovorem napíšou, co by je konkrétně zajímalo, o čem by se chtěly dozvědět vice.

Děkuji za rozhovor a těším se na tvé články.

Na závěr přidávám ještě jeden malý Lindin dovětek:

Kdyby se náhodou někdo rozhodl mě navštívit, tak bydlíme 110 km západně od Kodaně, 10 km od mostu přes Velký Balt, po dálnici E20 asi 2 km od výjezdu číslo 40. Za nocleh se nechám uplatit dovozovým zbožím typu dětská krupička, Milánská směs, mléčná Studentská pečeť a nebo rohlíky se šunkovým Apetitem či s Májkou.