Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nechci vás usadit do lavic a zkoušet z gramatických pravidel českého jazyka. Na písemky je tu Merylka. Ale občas v diskusích nebo pod články narazím na to, že některé záludnosti češtiny by bylo třeba připomenout, oživit paměť. Máte-li chuť, zvu vás na exkurzi do hlubin gramatiky.

Co třeba přechodníky, užíváte je v psaném či mluveném projevu? Je to lákavé – výraz je to neotřelý a umí zhustit obsah věty. Ale s přechodníky je kříž – kvůli tomu, že se opravdu příliš často nepoužívají, si pravidla jejich tvoření málokdo ze školy pamatuje. Pojďme si je zopakovat, abyste si ve chvíli, kdy se chcete jazykově "vycajchnovat" (jak hezky česky říkala má babička), spíše netrhli ostudu.

Máme dva typy přechodníků:

1) Přechodník přítomný

Má schopnost vyjádřit děj, který probíhá současně s dějem vyjádřeným v přísudku. Nevyjadřuje minulost, budoucnost nebo přítomnost. Jenom říká, že dvě věci se dějí najednou. Například: Díval se na televizi a chroustal u toho brambůrky. = Díval se na televizi, chroustaje brambůrky.

Jak přechodník přítomný vytvořit? Od tvaru slovesa ve 3. osobě, oznamovacího způsobu, přítomného času, jednotného čísla (on nese, on tiskne, on kryje, on prosí, on dělá) odtrhneme osobní koncovku (-e, -í, -á) a přidáme přechodníková zakončení. Ta mají tento tvar:

A) -a, -ouc, -ouce (nesa, nesouc, nesouce; tiskna, tisknouc, tisknouce)

B) -e, -íc, -íce (kryje, kryjíc, kryjíce; prose, prosíc, prosíce)

C) -aje, -ajíc, ajíce (dělaje, dělajíc, dělajíce)

A tady je kámen úrazu. Které zakončení je to pravé? Nebudu vás zatěžovat výkladem o slovesných třídách, cit vám řekne, zda sáhnout do skupiny A), B) nebo C). A pak se musíte soustředit na to, v jakém je podmět rodě a čísle.

Zakončení -a, -e, -aje jsou vyhrazena mužskému rodu jednotného čísla: Pan ředitel přicházel do kanceláře, příjemně se usmívaje na svou sekretářku.

Zakončení -ouc, -íc, -ajíc patří ženskému a střednímu rodu: Sekretářka odcházela na oběd, usmívajíc se na zaneprázdněného a hladového ředitele.

Zakončení -ouce, -íce, -ajíce použijete, pokud je podmět v množném čísle, bez ohledu na rod: Obě sekretářky si pochutnávají na obědě, drbajíce nemocného ředitele.

POZOR! Tohle pravidlo o rodech a čísle musíte mít na paměti, i když je podmět "já". Takže Mamenec by napsal: Dnes jsem si pořádně procvičil mozkové závity, vymýšleje nový kvíz pro Šťastné ženy. Zatímco Vikina by kontrovala: Sama jsem se bála, píšíc další díl bububu seriálu. A Meryl s Komárem by dvojhlasně volali: To není nic proti tomu, jak se tu moříme my, hledajíce toho šotka, co nás všechny vyhazuje!

2) Přechodník minulý

Tak na ten narazíte opravdu zřídka. Vyjadřuje děj, který proběhl před dějem v přísudku. Například: Nejdřív usednul do svého oblíbeného křesla a pak se začetl do nové detektivky. = Usednuv do oblíbeného křesla, začetl se do nové detektivky.

Jak ho získáme? Od příčestí l-ového (nesl, kryl, prosil, dělal) odrthneme -l a přidáme jedno z těchto zakončení:

A) -0, -ši, -še (přines, přinesši, přinesše)

B) -v, -vši, -vše (sebrav, sebravši, sebravše)

Zakončení se dělí opět podle rodů a čísla, jako u přechodníku přítomného. Student, sebrav odvahu, předstoupil před zkoušejícího. Studentka, sebravši odvahu, předstoupila před zkoušejícího. Studenti, sebravše odvahu, předstoupili před zkoušejícího.

Na závěr dvě poznámky:

1) Jak je to s interpunkcí? Když je přechodník nerozvitý, píše se bez čárky (Odcházel usmívaje se.), pokud je rozvitý, oddělíme ho čárkou (Nadávaje na program v televizi, netrpělivě hledal ovladač.)

2) U některých sloves se užívá tvaru přechodníku jako ustrnulého, neměnného: chtě nechtě, nehledě/nehledíc na to, že..., vstávaje lehaje, vyjma, soudě/soudíc...

Tak co? Neodradila jsem vás hned na začátek? Jak jste na tom s přechodníky? A vůbec s gramatikou? Co vám dělá problémy? Potřebujete něco zopakovat? Chcete poradit, jak svému potomkovi dovysvětlit právě probírané učivo? Stačí říct...