Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Češtinu, zdá se, ovládáte, protože se pod minulým článkem moc námětů pro další češtinářský koutek neobjevilo. Zato jsem dostala "příkaz shora" – pohovořit o těch prokletých zájmenech mně/mne/mě/mi. Ano, Merylko, už jdu na to...

V češtině jsou věci, které si nelze odvodit, ale musí se zapamatovat. Skloňování zájmena JÁ patří mezi ně. Tak tedy:

1. já

2. mne/mě

3. mně/mi

4. mne/mě

6. o mně

7. mnou

Ptáte se, proč vůbec máme ve 2., 3. a 4. pádě zdvojené (také se říká dubletní) tvary? Vždyť je přece jedno, co použijeme... Ne tak docela. Dlouhé tvary zájmen se užívají na začátku věty, při důrazu a po předložce (Mně se to vůbec nelíbí. Neposílej ty peníze jemu, ale mně. Na mne se nespoléhej.). Krátké tvary jsou tzv. příklonné – přiklánějí se za slovo s důrazem (Viděl mě. Dej mi to.). Takže objeví-li se například tvar "mi" na začátku věty, je to sice zajímavý nářeční prvek, ale do spisovného projevu nepatří (Mi se tam nechce.).

Jak si zapamatovat, kdy který tvar použít? Fíglů – pardon, mnemotechnických pomůcek – je celá řada. Vím o těchto:

A) Někdo si pomáhá tvary zájmena TY a dosazuje je do textu (mne = tebe – bez háčku, mě = tě – krátký tvar s háčkem, mně = tobě – s háčkem).

B) Někdo má v malíčku pády, a tak ví, že násobky dvou (2. a 4. pád) mají "oháčkovaná" dvě písmena (mě), zatímco násobky tří (3. a 6. pád) mají "oháčkovaná" tři písmena (mně).

C) Někdo (třeba já) si do textu dosazuje ten druhý (dubletní) tvar. V každém pádě je jeden tvar krátký a jeden dlouhý, takže jde-li dosadit "mi", správné je též "mně". Pokud ovšem do věty pasuje "mne", "oháčkovaná" varianta je "mě".

Žádnou jinou záludnost jsem u osobních zájmen neobjevila. Snad ještě... Zájmeno ONA. Toto zájmeno má ve všech pádech tvary s dlouhým í: bez ní, dej jí to, mluvím o ní, s ní se nedá mluvit. Výjimku tvoří 4. pád (koho, co), zde je tvar zájmena ona krátký: Vidíš ji? To je pro ni. Nesprávné používání je dáno vlivem nářečního prostředí. Já jsem z Moravy a v tomhle nechybuji. Protože u nás by babička zavolala krátce: "Kočka mi chodí na smetanu, vidíš ju, sviňu?" Nahradit krátké ju krátkým ji je přirozené. Zato děti zejména v oblasti českých nářečí odmalička slyší zpěvavé: "Vidíš jí, potvoru?" To se potom těžko odvyká. Je to "jen" čárka, ale pokud je tam, kde nemá co dělat, otvírá mi kudlu v kapse...

Také máte nějakou "prkotinku", která vás irituje?