Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Sledovali jste včera Vesničku? "Bývali Čechové statní jonáci..." Jo, jo bývali Čechové jonáci. Už jen proto, že se dokázali naučit česky :). Jak už jsem v některém z minulých článků psala, gramatický systém staré češtiny byl velmi logický, velmi podrobně propracovaný a velmi složitý. My, potomci reků a jonáků, jsme si zjednodušili, co jsme mohli. A stejně, když na nás někde vykoukne pozůstatek středověku, dokáže nám pěkně zavařit.

Tak třeba úplně obyčejné a zdánlivě neškodné mluvnické číslo. Ano, milí žáci a milé žačky, máme dvě – jednotné a množné. Nic nepochopitelného, že? Stará čeština měla ovšem čísla tři: jednotné, dvojné a množné. U jakéhokoli skloňování striktně dodržovala, jestli daná věc byla jedna, dvě nebo víc jak dvě. A pro všechny případy měla samozřejmě příslušné koncovky. Takže branou například prošla jedna žena, za ní dvě ženě a nakonec tři ženy. Naštěstí byli naši předkové rozumní a už koncem 15. století na dvojném čísle moc nelpěli. Ale stejně nám zůstalo dodnes.

Dvojné číslo, neboli duál, se i dnes používá pro skloňování číslovek dva, oba a také u některých pádů párových součástí lidského těla – ruce, nohy, oči, uši, kolena, ramena, prsa (díkybohu za prsa, neb jedině díky nim pubertálním žáčkům z tohoto učiva v hlavě něco zůstane).

Skloňování číslovek dva, oba: 

Největší potíž zpravidla způsobuje sedmý pád. Zakončení -ma je ve většině případů bráno jako nespisovné, ale u duálových tvarů je jediné možné. Takže hyperkorektní tvar *dvěmi není na místě.

Ve výjimečných případech se -ma může objevit i u jiných číslovek: Promluvíme si mezi čtyřma očima (v případě Jana Žižky mezi třema očima...). Ale to je jen výjimka (kvůli těm očím), jinak používáme koncovky množného čísla: Bylo to před dvěma třemi lety. Duál se objevuje také ve spojení: Stálo mě to dvě stě korun. (Píšeme vždy zvlášť!)

U podstatných jmen ruce, nohy, apod. musíme dávat pozor na to, jestli skutečně označují části těla. Potom mají duálové skloňování, které od nich přejímají i jejich rozvíjející větné členy: S těma nešikovnýma rukama se ani nenajíš! Ona modrooká, on taky a mají dítě s tmavýma očičkama...

V případě, že uvedená jména (a jejich zdrobněliny) neoznačují části lidského těla, ale znamenají věci, které jsou jim podobné nebo je připomínají, skloňují se pravidelně podle svých vzorů: u noh židle, mezi nohami židle, hodinky s malými ručičkami, s uchy hrnců...

Z toho, co jsem napsala, byste si měli zapamatovat, že zatímco párové součásti těla ovlivňují koncovky všech větných členů, které je rozvíjejí, číslovky dva, oba takovou moc nemají. Ty se separují a s ostatními tvary moc "nepečou" – všechna slova okolo nich jsou "normální".

Že bych si vás otestovala? Tak schválně, doplňte správné tvary... :)

Koukej, ta s (dlouhé štíhlé nohy), to je kus, co?

Na (ramena) měl batoh se (dvě pytlácká oka).

Málem jsem tam nevlezla, u vchodu stála klec s (dvě malé bílé myši).