Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Potřeboval bych slyšet názory jiných žen, proto jsem se rozhodl využít možnosti a napsat můj problém na ženský web. Budu moc rád, když se upřímně vyjádříte, protože mám pocit, že jsem něco pořádně „pokakal“ a nevědomky jsem své ženě ublížil.

Jsme spolu patnáct let, máme tři děti. S každým dalším těhotenstvím žena přibrala na váze a velmi se tím trápila. Já se ji snažil uklidňovat, že ji miluji takovou, jaká je, ale moc to nepomáhalo. Po posledním porodu před čtyřmi lety ženě zůstala nahoře skoro všechna těhotenská kila a na svou výšku 165 centimetrů teď váží 110 kilo. Celé ty čtyři roky je z toho zoufalá, řekl bych, že se hodně změnila i osobnostně. Dřív bývala veselá, uměli jsme se spolu zasmát, bylo nám spolu fajn. To v podstatě vymizelo a místo pohodové ženy mám doma neustále ufňukanou partnerku.

Různé diety začínala snad tisíckrát, ale žádnou nikdy nevydržela. Znovu podotýkám, že její váha pro mne opravdu není rozhodující, mám ji rád a myslím, ž jí to dávám dostatečně najevo. Trápilo mě, že se trápí a taky už mě její věčná sebelítost začala duševně ničit.

Tak jsem se rozhodl, že jí udělám na Vánoce radost a věnuju jí něco, co by jí pomohlo tu váhu řešit. Zakoupil jsem celoroční poukaz k výživovému poradci a také permanentku do ženského fitka, které je u nás na sídlišti. Chodí tam jen samé ženy, muži tam přístup nemají, a tak jsem si říkal, že by jí to mohlo vyhovovat. Oba poukazy jsem jí dal pod stromeček. Asi byla chyba, že kromě toho ode mne nic jiného nedostala, ale ony ty celoroční poukazy byly dost drahé, na další dárky jsem neměl, jak jsem psal, máme tři děti.

Reakce ženy mě ale doslova šokovala. Po rozbalení se hned pod stromečkem rozbrečela, cítila se nesmírně dotčeně. Prý jsem ji takovým dárkem neskutečně ponížil a jak se ona má teď cítit, a jak se asi bude cítit, pokud k tomu poradci a do toho fitka zajde. Dělám z ní prý nesvéprávnou blbku a navíc jsem jí těmi poukazy dal dostatečně najevo, že je mi odporná.

Zůstal jsem úplně paf. Snažil jsem se jí vysvětlit, že jsem jí chtěl pomoci, protože vidím, jak se trápí a chápu, že pro ni není snadné to zvládnout sama. Ale ona mě vůbec neposlouchala. Od té doby je na mě naštvaná, mluví se mnou jen to nejnutnější, co musí. Dokonce se na noc stěhuje do obýváku na gauč, abych prý nemusel vedle té „tlusté prasnice“ spát.

Jsem z toho zoufalý. Nechtěl jsem jí ublížit, ani náhodou. To, jak ten dárek přijala, nebo spíš nepřijala, se úplně vymyká mému chápání, stejně jako její následné chování, které trvá dodnes. Proto bych se chtěl vás, jiných žen, zeptat, zda si i vy myslíte, že jsem takovým dárkem těžce přestřelil a pokud ano, tak co by mohlo pomoci, abych ženu nějak zklidnil, aby se náš život vrátil zase do normálních kolejí. To dusno, které doma máme, je k nesnesení.