Mám být ženou v domácnosti? Láká mě to i děsí.
Řeším dilema a ráda bych vás poprosila o názory a zkušenosti. Máme dvě děti, za půl roku mi končí rodičovská dovolená a měla bych se vrátit do práce. Manžel přišel s nápadem, že bych mohla zůstat v domácnosti, že by to pro děti, minimálně dokud budou chodit do školky a na první stupeň základky, bylo fajn.
Mně se ta představa na jednu stranu zamlouvá. Manžel pracuje na vysokém manažerském postu a co se financí týká, zabezpečí nás velmi dobře. Svou výplatu bere jako „rodinnou“, takže si nic neškudlí bokem, ani mi nedává peníze na příděl. V tomto směru je vše v pořádku a nebyl by žádný problém. Já navíc nejsem zrovna kariérní typ, moje profese je obyčejná, úřednická, vracela bych se na stejné místo jako státní zaměstnanec. Možná by šla i zařídit zkrácená pracovní doba, abych mohla v pohodě zajistit děti a odpoledne se jim věnovat.
Když si představím, že jsem doma, tak si říkám, co by mi chybělo. Všechno bych zvládala, neřešila nemocné děti a omlouvání v práci, návštěvy doktorů, později i rozvoz na různé zájmové činnosti. Za dopoledne, když by byly ve školce a pak ve škole bych obstarala domácnost, uvařila, nakoupila. Žádná honička ani nervozita po ránu, abychom se stihli včas vypravit, všechno by bylo pěkně v poklidu, děti bych vyzvedávala po obědě a celé odpoledne bych na ně měla čas. Jo, láká mě to.
A pak si vždycky představím tu odvrácenou stranu: točit se pořád jen kolem plotny, pračky a kýble, nepřijít pořádně nikam mezi lidi, mít v hlavě čistě jen zajišťování servisu manželovi a dětem. Říkám si, jak dlouho mě to asi bude stačit, než mi z toho začne hrabat? Zatím jsem na rodičovské a nějak mi to nepřijde, ale děti jsou ještě malé a potřebují mě. Jak porostou, budou samostatnější, pak ve škole přijdou kamarádi, zájmy.
Je to pro mě dilema, monetárně takové to buď a nebo. Pokud se rozhodnu zůstat doma, o svou práci přijdu a kdoví, jestli bych podobnou, v případě, že by mi pozice ženy v domácnosti nevyhovovala, zase našla. Opravdu nevím.
Manžel na mě nenaléhá, myslí to dobře. Sám je pracovně vytížený maximálně, ví, že jakmile nastoupím do práce, bude vodění a vyzvedávání dětí a všechno ostatní jen na mně.
Mám ještě nějakou dobu na rozmyšlení, tak o tom přemítám ze všech stran. Co si myslíte vy? Byla některá z vás nějakou dobu čistě ženou v domácnosti? Vyhovovalo vám to, nebo jste si připadala nedoceněná? A nehrabalo vám z toho? Nezakrněla jste?
20.3.2019 Rubrika: | Komentářů 132 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám být ženou v domácnosti? Láká mě to i děsí.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Já si teda nedovedu představit, že bych měla být celý život doma. Ono je to pár měsíců, možná let fajn, ale pak to člověka taky přestane bavit. Byla jsem 6 let na mateřské a pak už jsem se do práce a mezi lidi hodně těšila. Navíc jsem sehnala skvělou práci v pekárně na https://prace.vasepekarna.cz/ , takže bych rozhodně neměnila :-) .
Ma to svoje pro i proti, ale zase kdyz to nezkusite - nevite. Kdyz mam dilema zavolam telefonicky do teto poradny https://www.hanapucherova.cz, delaji porady po telefonu i Skypu. Jsou mili a vzdycky daji dobrou radu. Jana
Čárka: je to milé a vtipné. Užívej si lásku
Čárka: jestli to opravdu to pro tebe udělal někdo z lásky, je to moc milé
Jsem tu, protože to potřebuji někomu dát vědět. Mému okolí zatím z jistých důvodů nemůžu. (děkuji za pochopení)
Myslela jsem si, že už nemůžu nikoho potkat. Ale opak je pravdou. Asi se stal malý zázrak a já potkala někoho, kdo mě neskutečně miluje. Třeba jen proto, aby mě pobavil udělal tohle ircazplzne.cz
sharon:
denkas: Pouze po dvou týdnech už nový článek ? - to mne omejou,- budeme rády, pokud do Velikonoc dají něco nového
/nebo článek z minulého tisíciletí - taky možnost/
denkas: dočkej času...ještě tu nebyla KUBIKM...
denkas: 14.38 ty bys je uštvala...
No, už by mohli dat nový članek!!
denkas: jj.cestování-to byla síla,-nejstarší studovala v Praze,tak jsme pár let cestovali s mladší dcerkou a benjamínkem k moři /já u dráhy,jízdné zdarma "no nekupte to"/
Poprvé měl malý 2 roky,dcerka 10-ještě i sport.kočárek kromě dalších kufrů-tam se nám kluk ztratil-uměl tehdy jen "mamá a eééé
Za rok do stanového městečka se stanem /ale bez kladiva a návodu k postavení/, 3 spacáky atd.-celkem 12 ks bagáže. Náš vagon zastavil jako poslední daleko od nádraží mezi kolejemi-nevím,jak jsme to k taxíku zvládli???Každý rok hororový příběh, ale tyto zimy nikdo ani nekýchl-dodnes nechápu,jak jsem to vůbec přežila/a k tomu obavy dcerky,abych se tam neprovdala-my byly obě dlouhonohé blondýnky s vlasy do pasu/. Jak praví známí pořekadlo "ženská vydrží více neržli kůň" !!!!
OMG....
krasaka: ale když si vzpomenu, jak sem s dětma sama cestovala, kufr, tři děti, 3x přestup, 6 hodin ve vlaku... Nojo, byli sma mladý! ...
krasaka: klobouk dolu!! To ja proti tobě měla brnkačku. Při první mateřský se bralo jen půl roku, pak nic. Tak sem asi v roce chodila navecer uklízet do obchoďaku a ve 2 letech šla holka do jeslí, na rok, pak druha mateřská, to už byly ty tři roky a těch 500 korun, ale zase byl problém sehnat školku. Tak sem asi rok nosila noviny. Bylo to fajn, kolem půl osmé sem byla doma / no fofrovala sem/ Tak muž v 8 odchazel. Ale holky se stejně budily až kolem osmý.Pak když druhy holce byly 4 roky sme sli kvůli bytu na vesnici. Ale hned byla prace i školka. Musela sem jít na směny, tak sme se s mužem střídali / to byl asi jedinny cas, kdy se muž o děti pravidelně staral / Ale to bylo rok, pak sem šla na třetí mateřskou. Za tři roky do prace, ale už na jednu směnu. Velká vyhoda byla, že sme chodili pěšky, žádná doprava! Děti nemusely tak brzo vstavat, chodila sem od 7. Ale pak zemřel manžel, nejmladsímu bylo 11, byl rok 90, Ve fabrice nebyla prace, propoustělo se, když sem chtěla zůstat,musela sem na dvě směny. No nejstarsí dcera už nebyla doma druha v učení, ale při odpolední se nedostala domu, tak byla na intru, takže kluk byl sam doma. No byly to zažitky. No nastěstí sme telefon měli.
denkas: Snad ani se nedá říct, zda bavilo či nebavilo, u mé generace ta mateřská dlouhá nebyla, pak už jen doma za 500- měsíčně, což u samoživitelky nebylo mnoho, pokud nebyla vdovou a chlap nic neplatil V práci bylo i veseleji nežli doma, je-li dobrý kolektiv a práce člověka baví - proč ne, ale těch batolat je člověku líto, když musí s maminkou cestovat MHD již brzy ráno, dokonce před šestou. A každá z nás ví, jak obtížné je děti dostat večer včas do postýlek a budit je pak ráno-to byla hrůza. U nás byly velké věkové rozdíly / 14, 8 a mimino/, tudíž jsme to s pomocí dcerek zvládly, ale dodnes nechápu, jak to vše mohlo klapat - já dělala dvanáctky u dráhy, častěji noční kvůli horním cestám dýchacím kloučka a zůstat doma,to by byla sebevražda. Na mateřské jsem spala mnohem více,nežli pak při směnách, nebyly mobily - na přeložení telefonu jsme čekali 10 let a režim s několika nočními týdně s nemocným dítětem doma - to se u mne projevuje i nyní, při "podzimu života",protože nemoci se kupily a obcházely a tělo si vše moc dobře pamatuje a nyní tu péči od soc. zdravotnictví nesmlouvavě vrací Na první mateřské jsem začala dálkově studovat nástavbu mé střední školy a zároveň soukromě dva jazyky a vše se dařilo -jak jsem záviděla mamince, že se mnou a sestrou byla doma až do školní docházky obou - jenže v naší době - soudružek údernic - se kladl důraz na kolektivní angažovanost a rodina byla odsunuta. Děti nevzpomínají ve zlém,ale jak ráda bych jim nabídla jiné dětstvíJedna z dcer si vzala muže, jenž od počátku jejich vztahu prohlašoval, že chce hlavně dobrou matku pro své děti a nikdy nedopustí aby se štvala a udřela. Zeť má dva tituly, je úžasně pracovitý a kreativní člověk-vnučky již maturují a jsou ve všem výborné.Takový život byl taky mým snem /a to jsem děti i při zaměstnání měla jako ze žurnálu-šití, háčkování,pletení byly mými koníčky/