Zde diskutujeme na téma:
Muj problém je moc složitý, ale véŕím neustále v zázrak a proto také prosím o jakoukoliv radu. Mám 3 déti vlastní, holčičkám je 10 a 12 let a pak mám postiženého chlapce 16 let.Narodil se mrtví a byl kŕíšen takže je postižený mentálné, ale je hodný jen jako čtyŕletý. Múj bývalý manžel mne psych. týral . nepracoval za cellých 10 let našeho manželstvi déle než mésíc v kuse, když začal trápit i déti a svým stylem života ohrožoval celou rodinu rozvedla jsem se a nékolik let jsem žila sama s détmi. Pŕed 3 lety jsem se seznámila s mým současným manželem, tehdy chodil u nás se svým synem Ladikem na détské hŕišté.Naśe déti se kamarádily, chlapci bylo tehdy 7 let.Manžel nebyl ženatý , začal mi vyprávét o svém životé a já moc nevéŕila, že to vśe múže být pravda.Žil již 10 let se ženou, která nevím jak to napsat má velmi nízké IQ,navíc mu zatajila, že je lehká epileptička a když se syn narodil bylo pozdé na néjaké ŕešení.Epilepsii má mírnou, že to není ani na dúchod, neméla doma ani záchvaty takže prý nic nepoznal, ale od té doby žil jako poručník nesvéprávné. Pracoval ve 12 hodinovem provozu, matka Ládíkovo jen sedéla a koukala na seriály,nevaŕila, neuméla se postarat dobŕe o syna ani o sebe. Navíc mél problémy s prarodiči, kteŕí jim ve všem zasahovaly do domácnosti Musím pŕiznat, źe v první chvíli mne napadlo, źe i pŕesto, źe mám vlastních starostí dost jí pomúźu i jsem se snaźila ji pŕimét, aby alespoń zaobstarala syna ,aler tohle jsem opravdu nećekala.Nedá se vśe vylíćit, také tady nepíśi proto, abych ji soudila. Ládík byl v té dobé na tom tak,źe mél chodit do speciální śkolky,od psycholoźky jsme pozdéji dostaly do ruky zprávu, źe je Ládík výchovné zanedbaný a dúsledkem toho mél diagnostikovanou lehkou mentální retardaci. Do śkolky chodil jen kdyź mél táta volno, jinak ho matka nepŕivedla prý zaspala. Manźel mi vyprávél. źe ji musel budit z práce telefonem..Malý neumél mluvit, jen artikuloval jedním slovem co chce.Zaćala jsem malého brát na výlety s mými détmi, neznal co je to ZOO,kino, divadlo. Vubec nikde dosud {7 letý} nebyl. Neumél se sám obstarat na záchodé, neotevŕel si ani jogurt, neumél se sám obléknout ,ćistit si zuby, nic. Tohle vśe mu jako sluhové délaly prarodiće a máma. Takhle ho vychovávaly, źádný rozhled, samostatnost zaćala jsem chápat proć je jeho máma tak nesamostatná , rodiće ji tak vychovaly a ted se starají o výchovu Ládi.V první chvíli jsem vynadala i manźelovi, źe to nechal tak dalece dojít,ale on je totiź takový dobrák i kdyź já dnes ŕíkám nezodpovédný dobrák, alespoń tehdy, źe se nechtél hádat s prarodići a tak jak ŕíká mlćel.Ovśem múj názor je a i jsem mu to ŕekla, že Ládíka zničili vśichni dohromady. Choval se ale moc hezky jak ke mé tak k mým détem,jezdily jsme spolećné po zámcích, dokonce na dovolenou, ona s námi nikdy nechtéla jen poslala SMS, aby jí pŕivezl ćokoládu,nechce se tomu véŕit, ale nevadilo jí,źe jsme spolu, jen CHTĚLA kredit,peníze na sladkosti, brambúrky aj.Byla jsem z toho kolikrát v śoku.Asi po roce na mé narozeniny se mi manźel vyslovil, źe by si mé chtél vzít a źe mé má rád od první chvíle.S matkou Ládi neźil jako muź,nevím jak to ŕíct,jen se o ni staral,nevzal si ji ani kdyź se narodil malý.Nevédéli jsme kudy kam, nechtélo se mi jí ublíźit ani jemu. O naśem vztahu védéla celá vesnice a vśichni ŕíkaly konećné dva dobráci k sobé,Navśtévovala jsem jeho rodinu, chtéli aby od ní odeśel a źil normální źivot a ona,? Sedéla doma a v klidu nic jí nechybélo,manźel jí vśe platil.Po ćase jí konećné ŕekl, źe se bude źenit a ,źe uź se nebude o ni starat,Druhý den uź mu pŕipravovala zbylé véci co tam mél. Nejhorśí bylo, źe si myslela, źe ji bude dál źivit.Sami jsme podaly na sebe urćení výźivného na Ládíka, ona to neuméla, daly jsme jí 4000 kć mésíćné.Odstéhovala se k prarodićúm, kteŕí slíbily, źe jí opravdu s malým pomúźou. Já byla proti jí brát syna do naśí péće, protoźe i kdyź to nezvládala je to jeho máma a mé kdyby nékdo bral déti asi bych to nepŕeźila.Pomáhali jsme jí se vśim o vikendu byl Ladík u nás a já ho ućila ćíst po slabikách máma po písmenkách,obédnali jsme ho k zubaŕi,protoźe mél znićenou sklovinu tím jak si do 7 let vúberc nećistil zuby, ale máma tam neśla prosté hrúza, jen méla neustále málo penéz. Volali nám ze śkoly,že máma za néj píše úkoly, ale spatné. Ladik mél chodit do speciální śkoly do které ho ona ale nedala, protoźe by ho nemohla dováźet 8 km a tady v 1 tŕídé propadal,nechodila s ním ani na ŕeć, do poradny psychologa kam mél chodit, protoźe déda prý ŕekl, źe tam chodí blázni. Ladíkovi se u nás líbilo, nechtél nikdy domú.Nakonec se do toho na popud śkoly zapojil i fond ohroźených détí a malý byl béhem 8 dní na pŕedbéźné opatŕení pŕedán do výchovy nám. První rok udélal veliké pokroky mentální retardace je prić, uź je jen malinko intelektové pod normou,chodí do specialní śkoly kde se první rok moc zlepśil,obstará se skoro ve vśem sám, naućil se jezdit na kole.chodí do junáka, aby se nám pochlapil,chodíme k5 specialistúm a doháníme co se dá.Loni byla jeho matka nékde na Moravé u néjakého muźe,který jí ovśem te´d vyhodil, źe se oní nebude starat, Rok se o kluka vubec nezajímala,ani neplatila,ani nepŕijela za ním.K prarodićum chodil soudné jen 1 krát za mésíc atak se nám s Ládíkem vedlo. Vćervnu se vrátila zpátky soud urćil, źe i pŕesto,źe závaźné zanedbala péći musí Ládík kaźdý sudý víkend k matce.A te´d nám to zaćalo tam jen sedí a oni ho vśichni oskakují. Pŕijede domú a 3 dni ho prosíme aby se rozhýbal.Brećí kdyź má délat úkoly,ve śkole nepracuje,pokakává se,oni do néj mluví vím to a nevím uź si rady.Nékdy mám dojem,źe se mé bojí.Netrestám ho jen chci,aby byl samostatný a jednou byl schopen se o sebe postarat,Nékdy pŕemýšlím co jsem udélala śpatné jestli by mu nakonec nebylo lépe u té mámy.Manźel je z toho také neśtastný. Neustále jen ŕešíme to ći ono s Ladíkem a najednou mi dneska má dcera ŕekla vétu. Mami budeś se se mnou od záŕí taky uź trośku ućit budu ro mít v pétce téžkén Najednou jsem si uvédomila, źe veškerý ćas vénuji Ládíkovi. Mí déti jsou śikovný, zpívají,hrají na piano.Postižený Míša zpívá ve skupiné, tak bych si pŕála aby i Ládík byl jednou takový, ale poslední dobou si ŕíkám chce to i on? Vím je to díté myslet za néj musím já a vim co je správné, ale vydzím se koukat do téch vyćítavých oćí kdyź chci, aby si napsal ukol sám,anebo jinou samostatnost?Nevím uź jak dál,vychovávám ho jak mám, ale s ohledem na to jak byl ve vśem dŕíve obskakován mám nékdy pocit,źe ho trápím. Vím je ten ćlanek dlouhý, moźná nékde nesrozumitelný, ale psala jsem na zaćátku,že je múj problem sloźitý. Budu ráda za jakoukoliv radu i podporu.Založila matka 4 detí poslat vzkaz