Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Zde diskutujeme na téma:

Už je to poměrně dávno co jsem napsal tento článek. Ale jeho platnost, zdá se, je čím dál aktuálnější... Ženy a jak se na ně díváme? Naše společnost žije už téměř tři tisíce let v nastavení, které vypadá zcela přirozeně a přesto přináší více problémů než by se mohlo na první pohled zdát. Války, konflikty, šarvátky, politikaření a honba za ziskem bez ohledu na následky. To jsou slova, která náš současný svět popisují docela přesně. Je to svět vedený muži. Jak by, ale tento svět vypadal kdyby ho vedly ženy? A není to vlastně tak, že původně svět ženy vedly? Neříkáme přece otec, ale matka příroda a to v podstatě ve všech světových jazycích. Žena je dárkyní života. Žena je vychovatelkou dětí. Žena/matka je tím ke komu jdeme když je nám zle. Žena má v naší společnosti zcela unikátní, nezastupitelnou roli. Přesto je v mnoha zemích, a to né jen těch nevyspělých, stále vnímána jako člověk druhé kategorie. Sami dobře víte, že i u nás je zcela běžné, že žena má za stejnou práci jako muž nižší plat. A to je jen špička ledovce tohoto problému. Náš čistě osobní náhled na to je následující: Svět byl původně ryze matriarchální. Ženy vzhledem ke své podstatě a roli, světu vládly a svět řídily. Jednoho dne ovšem muži dospěli k názoru, že je to už nebaví a rozpoutali revoluci. Vládu nad světem převzali a pro jistotu, aby náhodou nedošlo k obratu, velmi důsledně vymazali veškeré zmínky o tom jak svět vypadal původně. Navíc pro podporu svého postavení stvořili i náboženství, ve kterém roli ženy zcela obrátili a postavili ji do druhé řady a do područí muže. A tato situace trvá už jednou zmiňovaných téměř tři tisíce let. A jak by tedy mohl svět vypadat kdyby se věci vrátili k „normálu“? Nebyly by války? Teoreticky ne. Žena je přece dárkyní života a proto si ho také dokáže více vážit. Ví jak je těžké přivést na svět nového člověka a jako matka si ztrátu potomka nechce připustit ani na vteřinu. Vládly by světu peníze tak jako teď? Na to je složité najít odpověď, protože koloběh peněz je natolik zakořeněný, že by bylo těžké ho odstranit. Navíc nemluvíme o komunismu, ale o harmonické společnosti, řízené ženami. Zanechme, ale polemik a pojďme odpovědět na otázku nastolenou v titulku. Ženy, které si uvědomují svou pozici a jsou Dominantní nemusí nutně být semetriky nebo černě odění ďáblové s bičem v ruce. Naopak mohou to být andělské bytosti. Krásné, inteligentní, sebevědomé osobnosti, které vědí co chtějí a dokáží si to vzít. Takové je vidíme my a takové je chceme obdivovat a k nim vzhlížet. Není tu, ale řeč o nějakých amazonkách s uříznutým ňadrem a svaly za které by se nemusel stydět ani Herkules. Žena byla, je a vždy bude ženou. Citlivou a zranitelnou bytostí, která potřebuje lásku a upřímnost, která nemá ráda lež a miluje pohlazení a něžnost. Žena není bijec, který někoho přiváže k dřevěnému kříži a rozseká ho bičem na maděru. Není, ale může být. Žena je bytost tisíce tváří a tisíce významů. Umí být zlá a nebezpečná stejně jako milující, něžná a upřímná. Žena je neuchopitelná a mnohdy (hlavně pro muže) nepochopitelná. Říká se, že ženy jsou z Venuše a muži z Marsu. Dvě planety, které jsou tak daleko od sebe a mezi nimi je navíc země, která je spojuje. Dva světy, které jsou každý jiný a které se záhadně prolínají. Na začátku článku bylo řečeno, že svět ve kterém žijeme, je řízen muži. Vlastně je to pravda jen zdánlivě. Je to pravda jen potud pokud nám to ženy dovolí. Ať se totiž podíváte kamkoli je patrné, že tím kdo skutečně řídí, jsou právě ženy. Všichni známe větu: Muž je hlava rodiny a žena je krkem, který tou hlavou otáčí. Jan Werich jasně řekl: Já doma rozhoduji o těch zásadních věcech, jako například zda vyhlásíme válku Ázerbájdžánu nebo jaký je náš postoj ke světovému vývoji, a žena o těch nedůležitých, podružných maličkostech, jako například co uděláme s penězi, které jsem vydělal. A to je přesně ono. Ženy mají totiž moc vládnout aniž by to bylo na první pohled patrné. Jinými slovy i když onu „revoluční“ bitvu o postavení jedničky ve společnosti, před zmiňovanými třemi tisíci lety prohrály, své vedení si ponechaly. A nás muže nechávají myslet si, že vládneme my. Samozřejmě to tak není vždy a všude. Tak jako nic na světě ani toto téma není černobílé. A není ani možné se tak na něj dívat. Nicméně nedá nám to nepřipomenout historicky nejznámější příklad: „Augustus vládl světu, Augustovi vládla Livia.“ Kdo tedy vládl světu? Jaké ženy chtějí muži obecně nevíme. Je to přeci jen značně individuální věc a my ani nechceme hovořit za ostatní. Náš názor je, ovšem zcela jasný. Chceme ženy, které nám vládnou zcela otevřeně. Bez intrik a kličkování. Prostě vládnou, protože na to mají sílu osobnosti. Vládnou proto, že jim to sluší. Na druhou stranu, ale umí naslouchat a i když mají v ruce bič, který vědí jak použít, dokáží nás obejmout a políbit. Dokáží přijímat naši lásku a pozornost. Ale stejně tak ji dávají nám. Nezklamou naší důvěru a vyžadují to samé od nás. Jsou krásné a dbají o to, aby v našich očích takovými byly, ale když jim není dobře, neschovávají se před námi, aby náhodou v našich očích neklesly. Nemají to totiž zapotřebí. Jsou si vědomy sebe sama a vědí, že pro nás budou vždy Bohyněmi. „Příteli postůj a slyš jak zřejmě už víš, bůh je žena“ zpívají Chinaski v písni Vakuum. A mají pravdu. Bohem našeho světa je Žena. Vždy byla, je a bude. My jsme za to vděčni a budeme za ní vždy stát, byť o krok pozadu a s v úctě skloněnou hlavou, přesto připraveni zabít pro ní draka a ochránit ji před nebezpečím i kdyby jí ohrožoval sám vládce pekel. Stejně jako William Wallace, bojoval za svobodu, budeme my bojovat za své Ženy a Vládkyně. A postavíme se kvůli nim i nepříteli z největších! A…nakopeme mu prdel! ;)