Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

„Kdože slaví narozeniny?“ vykulil na mě oči kamarád. „Mafinka,“ pokrčila jsem rameny. „Moje kočička,“ dodala jsem nakonec na vysvětlenou. Ale nemělo to moc úspěchu. Kamarád, který nevlastní žádné zvíře, na mě chvíli nevěřícně zíral a potom si div nezaklepal na čelo. Odmítal uvěřit, že jsem takový blázen, který slaví narozeniny svých domácích mazlíků.

Jenomže je to tak. Zvířata nežijí tak dlouho jako lidé – tedy aspoň ta většina, která se zpravidla nachází v našich domácnostech – a říkám si, že by bylo nespravedlivé, abych jejich výročí ignorovala. Nejsou to věci, ale moji společníci a kamarádi, kteří si to zaslouží. Dokud se u mě doma pohybovalo na desítku kočičích hlav, bývalo to pestré. Co kočka, to jiné datum narození. Případně, pokud to byli nalezenci z ulice, jsme místo narozenin slavili stanoveniny. Bylo to zpravidla datum, kdy dobyli náš dům a oznámili, že tu od této chvíle budou bydlet také. Jediná Mafie nemá u svých stanovenin pevné datum. Přišla už dávno a tehdy mě nenapadlo, že by zůstala napořád. Má tedy klouzavý termín, který se pohybuje podle počasí, nálady a dalších okolností, a hlavně ho má několikrát do roka. Zaslouží si to. Od jara do podzimu tedy slavíme jako o život.

„A jak to slavíte?“ chytnul se za hlavu. No jak, normálně. Upeču dort, koupím dárky, otevřu víno ... ne, nebojte se! Kočky samozřejmě dort ani víno nedostanou, to si dám já a ostatní dvounozí účastníci oslavy. Kočičky dostanou nějaký hmotný dárek, novou myš, balónek, škrábadlo, pelíšek nebo jiné překvapení a nějakou extra drahou výběrovou kočičí pochoutku. Ale ten dort sníme na jejich počest. Aby o tom nebylo pochyb, nese pokaždé nějaký kočičí motiv. Jen jednou se mi to nevyplatilo. Upekla jsem dort, na kterém trůnila obrovská šedá marcipánová krysa. Padlo na ni přes půl kila hmoty a modelovala jsem ji snad hodinu. Byla dokonalá. Jako živá. Chtěla jsem na její porcování pozvat co nejvíc lidí, protože já marcipán nerada a co potom s ní. „Přijeď, udělala jsem dort s myší,“ zvala jsem přátele. Zarazilo mne však, že ačkoliv se takových akcí vždycky účastnili nadšeně, tentokrát většina z nich mírně pobledla a svůj příjezd slíbili velice vágně. Nakonec jich dorazila jen hrstka. Jakmile jsem vyndala z ledničky svůj výtvor, místnost na okamžik ohromeně ztichla a potom se ozval hurónský úlevný smích. „My jsme všichni mysleli, že jsi ten dort udělala Z myší!“ A tak všichni, kdo se zbaběle báli podávaného menu, přišli o velký kus sladkosti.

Kromě narozenin slavíme i kočičí jmeniny, Vánoce a další příhodné svátky. A nejen u mě, protože kamarádi je se svými chlupatými ušáky slaví taktéž. Jen jednou, když jsme oslavovali narozeniny myši, se tato po předání dárků plynule odebrala do věčných lovišť, chudinka, a statečně skonala hrdinnou smrtí věkem. A tak jsme z oslavy udělali smuteční hostinu a ubohou myš řádně zapili. Proč by také ne, vždyť i ona byla naše kamarádka. Teď mě ale omluvte, musím jít péct další dort...

Slavíte výročí svých zvířecích přátel, nebo vám to také připadá bláznivé?