Azyl pro pubertálního synovce
Jsem vdaná, na mateřské dovolené s půlroční dcerkou. Bydlíme v Praze v třípokojovém bytě. A jak to vypadá, pravděpodobně budeme mít „podnájemníka“, z čehož nejsem moc nadšená.
Syn manželovy sestry nastoupil letos v září do učiliště v našem městě. Jelikož bydlí poměrně daleko, dostal místo na internátě, kam na začátku roku také nastoupil. Jenže teď přišla švagrová s prosbou, zda bychom Honzu nevzali k nám, jelikož na internátě trpí.
Podle toho, co říkala, tak tam panuje cosi jako šikana a Honza se stal jednou z obětí. Je spíš drobný, působí neprůbojně, i vzhledově se od svých vrstevníků dost odlišuje: silné brýle, odstáté uši… Chápu, že už od dětství musel hodně vytrpět.
Situace na internátě se prý vyhrocuje, kluk se tam nechce v neděli vracet a hlavně apeluje na rodiče, aby v žádném případě nikam a nikomu nic nehlásili, měl by pak prý ještě větší peklo. Osobně s takovým postojem nesouhlasím, myslím, že by se to naopak nahlásit mělo, jinak se nevyřeší vůbec nic.
Sestra s manželem nás tedy požádali, zda bychom nebyli tak laskaví a neposkytli po dobu studia jejich synovi ubytování u nás. Pravda, pokojík, se kterým počítáme jako s dětským, je zatím volný, malá spí s námi v ložnici a minimálně do dvou let ještě bude. Místo tedy máme, v tom problém není. Ani ve financích, Honzův pobyt u nás by jeho rodiče samozřejmě plně hradili, jimi navržená měsíční částka by byla zcela dostačující.
Manžel souhlasil zcela bez výhrad, takřka okamžitě. Považuje za správné Honzu k nám vzít vzhledem k situaci, ve které se nachází. S svou sestrou mají hezký vztah, to mám konec konců i já, žádné spory mezi námi nikdy nebyly, naopak, vždy se všichni rádi vidíme.
V podstatě nemám s Honzovým bydlením u nás problém, ale obavy přesto jsou. Klukovi je šestnáct, co jsem měla možnost pozorovat, puberta s ním docela mlátí. Mám strach, abych ve svých pětadvaceti letech byla pro takového výrostka dostatečnou autoritou, aby nám nepřerostl přes hlavu. Manžel je od rána do večera v práci, všechno by tím pádem leželo na mně. Na víkend by Honza jezdil domů.
Jsem na vážkách. Chtěla bych jim všem a hlavně Honzovi pomoct. Ale nerada bych tak učinila na svůj vlastní úkor a třeba i na úkor naší dcerky, která je zatím miminko. Honza není náš, ta odpovědnost je tam hodně velká. Zároveň přiznávám, že vzhledem k mateřské by se peníze za „podnájemníka“ hodily.
Ráda bych se zeptala čtenářek, jak by se v takové situaci zachovaly. Zároveň bych chtěla požádat o vaše zkušenosti s výchovou puberťáka a také o nápady, jak přesně stanovit podmínky jeho pobytu u nás. Nerada bych narušila dobré rodinné vztahy a šlápla tzv. vedle.
2.11.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Azyl pro pubertálního synovce
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Vzala bych ho. Vždyť je to blízký člověk rodiny. Uvidíš, jak to půjde a takový kluk už se o sebe dovede postarat. Vymezíte si mantinely a dodržujte je.Neviděla bych v tom problém.
:-) mno ... máme takhle na bytě neteř (pravda, že já mimino ještě nemám) ... ale nějak nechápu ani náruč ani jídlo ani praní a o výchově ani nemluvím ... je mu 16 ručičky mu určitě narostly takže si jídlo udělat umí, uklidit po sobě taky ... a další pravda: když má v pokoji net a bednu tak skoro ani nevyleze .... nicméně neplánované "máme tady s mamkou důležitou chvilku" odpadají ... žádnej full servis - nechceš bydlet na intru? fajn tady máš pokoj, ale starej se ... (dokud ten pokoj nebudu potřebovat)
Milá Majdo, já si v hlavně myslím, ze ten kluk by k vám nešel kvůli výchově, což podle mě ani nikdo od tebe nečeká. Ale na byt a stravu. Samozřejmě si musíte domluvit určité mantinely, tj. žádné noční příchody atd. Mám "obavy", že přijde domů v poledne. Spíš se jen vyspat. Mám dceru na střední a jsem ráda, když ji vůbec vidím. Já bych do toho šla. Přece není problém se domluvit, že když to nepůjde, tak najdete jiné řešení. Kluk se stejně otrká, najde kamarády a ještě bude rád, když se na intr vrátí.
Asi bych synovce na nějakou dobu do podnájmu vzala. Samozřejmě s podmínkami, které by musel dodržovat a s tím, že bych nebrala zodpovědnost za jeho výchovu. Třeba se ukáže jako milý kluk, se kterým se dá povídat. Zvlášť když je manžel pořád v práci, tak bych přivítala někoho, s kým je možné mluvit jen tak o všem a o ničem. A když by byl hodně oprsklý a choval se neurvale, tak bych to jeho rodičům sdělila a museli by najít jiné řešení. I když jsem skeptik a očekávávám spíš, že věci půjdou špatně, abych pak mohla být mile překvapena, že to tak hrozné není, neočekávala bych předem problémy. Chovala bych se k němu jako k dopspělému a chtěla od něho, ať se taky chová dospěle. Nejsou všichni puberťáci nesnesitelní. Já ani nevím, že moje děti nějakou pubertu měly. Jejich kamarádi v tom věku taky byli milí, slušní a zdvořilí. (Jen je člověk nesměl poslouchat, když o něm nevěděli.)
Já bych taky neváhala ani minutu. Kdyby se do podobné situace dostalo moje dítě, taky bych uvítala, kdyby ho teta se strejdou "přivinuli", takže není důvod nezachovat se stejně.
sharon: tak to je dobrý
ještě k tomu intru - já byla na intru ještě před devíti lety. Bylo možné jít i na dva jiné intry, a to jsem nebyla v Praze, ale v krajském městě. Šlo jen o to dohodnout se s tím jiným internátem, než s tím, který doporučovala škola. (nebyly to internáty určité školy, každý internát ubytovával studenty několika škol). Určitě by stálo za to to zjistit.
punh: mě onehdy přišla sms od synovce......tetičko , co se dává do svařáku ?.......jsem odepsala......a přišlo mi,..... díky, ty jsi náš přítel na telefonu ....
sharon: mně by třeba vůbec nevadilo mít neteř nebo synovce od sestry, protože vím, že jsou fajn. A tady má Majda hezký vztah s příbuznými, tak by nemusel být problém, ale určitě to chce dopředu dohodnout podmínky a zkusit to zatím na zkoušku.
Měli jsme kdysi na víkendy a část prázdnin manželovu sestru (byla o hodně mladší, takže taky puberťák) a jsem ráda, že to je za námi. Byla hrozně zvědavá, vše komentovala a drbna, takže pak po celém příbuzenstvu roztroubila vše, co se u nás dělo. Museli jsme si před ní dávat pozor, protože všechno zveličovala a překrucovala, připadala jsem si jak pod dozorem. Už bych to zažít nechtěla Ale zas chápu, že to je výjimka, většinou se s těmi dospívajícími dá vyjít v pohodě
Riki:
denda04: pak by mohl jít na privát, aspoň za mého mládí bydlelo pár spolužaček na privátě už na SŠ a jak jsem psala, tak u manžela to byla většina spolužáků. Možná je to teď jinak, nevím, nikdy jsem nic podobného neřešila. Moje dcera byla na SŠ 3 měsíce na intru, ale pak sama řekla, že bude dojíždět, protože se tam nudila, nebavilo ji chodit po městě, strašně ráda jezdila na kole, chodila ven se a měla další koníčky, které se tam nedaly pěstovat, moc jí to přes týden chybělo. Takže radši jezdila brzy ráno do školy a vracela se pozdě domů než aby kejsla na intru, kde ji to nebavilo.
Kassy:
naprosto bez rozmyslu bych ho vzala, není cizí je to kluk od sestry....já mám 3 takové i když starší a vzala bych kteréhokoli, dohodnout podmínky které bude dodržovat a hotovka.....školu nebude dělat věčně, a lidi si berou kvůli penězům na byt cizí děti, ale opravdu cizí a taky to vydrží......tohle přece není kvůli prnězům ale kvůli chlapci samému....a pokud to nepůjde, najde se snad další řešení......
Ono záleží, kdo ho šikanuje, jestli starší kluci na internátu, nebo i spolužáci. V tom prvním případě třeba sám bude chtít za rok na interát, když už nebude prvňák, v tom druhém, to nic nevyřeší a třeba bude chtít za rok úplně změnit školu.
Podle mě nejde změnit internát, aspoň to bývalo tak, že internát patřil k určité škole, to není jako ubytovna , kterou si člověk vybírá.
Já bych to zkusila, na ten rok , zvlášť pokud se synovcem dobře vycházíte. Ono když se s 16 letým nezachází jako s dítětem, tak kolikrát příjemně překvapí, třeb a budete ještě rádi, že ho tam máte. A pokud ne, dá se to jasně předem stanovit , větší problémy musejí stejně řešit rodiče, pokud byste pronajímali pokoj studentovi, tak po vás taky nikdo nemůže chtít , abyste ho ještě vychovávali.
Privát v 16 se mi zdá trochu brzo,přece jen mírný dohled a dodržování pravidel jsou v tom věku potřeba.
punh: ano máš pravdu ,ale ten rok dva ???
newladis: souhlas