Filmové povídání aneb Kolikrát jste viděli Vetřelce?
Jsou filmy, které můžeme vidět klidně i po sto padesáté páté a nikdy se nám neomrzí. Známe je zpaměti, přesně víme, co bude následovat a jak to dopadne, ale přesto se na ně rádi podíváme znovu.
Na druhou stranu má asi každý z nás v soukromé videotéce několik titulů, jež by podruhé nezhlédl ani za nic. Nemyslím tím filmy, které nás nezaujaly ani neobohatily. Takové se nám obvykle záhy vykouří z hlavy a naše nitro jimi zůstane nepoznamenáno.
Některé filmové kousky si však pamatujeme zatraceně dobře a víme, že když se objeví v nabídce televizního programu, s radostí (či s obavami) si je necháme ujít.
Osobně tyto filmy dělím do tří kategorií.
Tou první je kategorie filmů, které jsem zhlédla nějakým omylem. Nechala jsem se nalákat reklamou nebo doporučením známých a očekávala něco výjimečného. Možná jsem jen nebyla ve správnou chvíli naladěna na správnou vlnu, ale při odchodu z kina jsem měla pocit, že jsem ty dvě hodiny mohla strávit smysluplněji. Moje babička by lakonicky poznamenala: „To byla ale blbost.“ A tak třeba dodnes lituji peněz vydaných za zhlédnutí takových perel, jako byl např. Mr. and Mrs. Smith, Otesánek či Hostel. Zejména u posledně jmenovaného si myslím, že na vytvoření takové kreace bylo škoda materiálu.
Druhou kategorii tvoří filmy, o nichž už předem vím, že to „bude síla“, ale přesto si nemohu pomoci a musím je vidět na vlastní oči. Před lety jsem se musela pravděpodobně zbláznit, když jsem se rozhodla jít do kina na Umučení Krista. Navíc, věrna svému zvyku, jsem si koupila lístky pěkně doprostřed, abych měla dobrý výhled. Byla to hrůza. Na plátně trpěl chudák Kristus, v hledišti chuděra já. Měla jsem dost už při první scéně, kdy byl bičován, během jeho cesty s křížem jsem se kousala do jazyka, abych nahlas nekřičela: „Už ho proboha nechte!“, a závěrečné ukřižování jsem jen slyšela a odmítala věnovat ději na plátně jeden jediný pohled. Když jsem odcházela domů, marně jsem se snažila přijít na to, proč byl vlastně tento film natočen a co si z něj divák měl odnést jiného než dokonale pocuchané nervy.
Do třetí kategorie filmů, které jsem viděla jen jednou a již nikdy více, patří filmy, které mne hluboce zasáhly a ještě několik dní poté jsem o nich přemýšlela. Přestože je považuji za skvosty, vím, že zhlédnout je podruhé by bylo nad mé síly. Patří mezi ně například Sophiina volba nebo Schindlerův seznam...
A co vy? Také máte svou autocenzuru a na některé filmy se podruhé už nepodíváte? A kolikrát jste viděli Vetřelce? Jedničku. Já asi pětkrát.
15.8.2014 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 75 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Filmové povídání aneb Kolikrát jste viděli Vetřelce?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Almega: cim dal vic se jim vyhybam, nedelaji mne dobre na dusi. A uplne nejhorsi je, kdyz to zlo zustane nepotrestane
.
Pretty Woman jsem už viděla asi 10x a ještě jsem ,doufám ,normální....Jinak Belmondo a Muž z Acapulca nebo Velikonoce,to se dá vidět dokola.Tuhle jsem zízala na nějaké staré Bondovky,což bylo tak komické,samozřejmě nechtěně.Už se zásadně nedívám na jakékoliv hnusné filmy,co jsou o zlu,na to už nemám.
sharon: Madisonské mosty
, tak to je můj šálek kávy
Jen jednou a měla jsem šílené sny snad ještě měsíc po tom
. Nemám ráda tyhle "polo-hororové" filmy.
.jpg)
Já mám oblíbený všechny filmy tandemu Svěrák-Smoljak ... to znám dialogy fakt zpaměti - Marečku, podejte mi pero, Na samotě u lesa, Co je vám, doktore ... miluju jejich humor 
jinak Zelená míle i Láska nebeská jsou pro mě filmy milý a rozhodně koukatelný, u Lidic jsem brečela jak želva ale vlastně se mi líbily a Vetřelce 1 jsem viděla asi 5x 
jednou a stačilo 
.jpg)
Haninka: já viděla jen kus, ale nějak mě to prostě nebralo, asi i proto jsem se v tom moc neorientovala...vzdala jsem to a myslim že to nikdy nebudu zkoušet znovu (i když nikdy neříkej nikdy 
)
.gif)
Madisonské mosty se mi též moc líbí a taky Čokoláda a ještě filmy s Jeffem Bridgesem......
Vetřelce jsem neviděla ani jednou .
Tedy myslím to tak, že mi nic neříká
Petruša: Aluse: ani já Lásku nebeskou nepochopila 
Aluse: Láska nebeská mě taky nic neříká, přišlo mi to divný
Miluju seriál Taková normální rodinka. Nedám dopustit na Červeného trpaslíka (i když ty nové díly mě spíš zklamaly), Doktora v domě (škoda, nemůžu sehnat s původním českým dabingem, ale původní znění je taky super) a Jistě, pane ministře/premiére. Mám ráda Odložené případy, některé díly byly fakt síla, i slzu jsem uronila. Miluju filmy s překvapivým závěrem, i mysteriózní, detektivky nebo horory (ale ne ptákoviny, kde se žerou různé příšery navzájem).
Naopak do kategorie "Již nikdy více" u mě spadají např. Láska nebeská (opravdu jsem nepochopila, co na tom všichni vidí , ale budiž), Madisonské mosty a z poslední doby Ženy v pokušení. A nesnáším filmy, kde trpí nebo umírají zvířata (byť jen na plátně), lidi se můžou mordovat jak chtějí, to mi nevadí, ale jak jde o zvířata, tak to nedávám.
Jinak s rodinou používáme citace ze známých filmů a seriálů snad při každé vhodné příležitosti, až z nás někdy ostatní docela nechápou .
Pana Prstenu jsem videla tolikrat, ze bych mohla predrikavat dialogy
Petruša: Jsem na tom taky tak s filmy kde se ublizuje, nesnasim je. Manzel kouka na akcni filmy atd.
Co mi ale nevadi je CSI, A Bones (asi kosti nebo hledaci kosti v cestine, neznam presny nazev). Jinak jeste filmy pro pametniky jako je Andel na horach. Jo a taky zamilovany do carodejnice, serial se mi libil, film uz tak moc ne.
