Dítě jako zbraň
„Rozmohl se nám tady takový nešvar.“
Tato skvělá hláška z Pelíšků pak dále pokračuje: „Děti velice často používají sprostá slovíčka…“. Jak to je dále, všichni známe J.
Já mám ovšem jinou hlášku, která bohužel tak vtipná není.
„Rozmohl se nám tady takový nešvar. Rodiče začali používat své děti jako zbraň.“
Nevím jak u Vás, ale v mém okolí snad všichni spolkli rozvodovou pilulku, jinak si nedokážu představit, jak je možné, že se tolik rodin rozpadá. Předpokládám, že se to neděje pouze v mém okolí, vzhledem k tomu, že v ČR je rozvodovost téměř 50%.
Pokud to sami zrovna neprožíváte, jistě jste si všimli, že v rodinách okolo Vás prostě NĚCO nefunguje. Nechci se vůbec pozastavovat nad tím, CO by to mělo být a proč tomu tak je.
Upřímně řečeno, nemám nic proti rozchodům, často jsou lepší než setrvání v nefungujícím vztahu. Myslím, že je v pořádku, když se dva lidi dohodnou na konci svého vztahu a podle toho pak konají. Jenže…co když je ve vztahu dítě (děti)? Jde to vůbec vyřešit tak, aby se to dětí nedotklo?
…
Na počátku je přece dítě stvořeno z velké lásky (alespoň ve většině případů tomu tak je), rodiče jej milují a pak…nastane rozchod a dítě se stane „skvělým“ vyděračským prostředkem. Kde se poděla ta láska k němu? Cožpak dítě může za to, že si už s druhou stranou nerozumíme?
Vidím tady tři situace, kterým se mi nechce věřit, ale skutečně se dějí:
1. Boj o moc
Bojuje se o majetek. Bojuje se o dítě. A boj je často velmi přesné slovo. Soutěží ega rodičů.
Rodiče se přímo „přetahují“ kdo z koho. Ten, kdo dítě dostane do péče, ví, že ublíží tomu druhému.
„Halooo, vy dva, jsem tady já!!! Dítě, které Vás má rádo a potřebuje Vás oba – MÁMU i TÁTU!!! Cožpak mě přes ty své ega nevidíte?“
2. Vyber si
„Já nebo táta? Vyber si.“
Jak tohle může rodič vůbec říct? Opravdu neuv0ěřitelný případ, ale děje se. Dokonce rodiče uplácejí děti, protože mají pocit, že to stačí.
Dítě je včleněno do rozvodu takovým způsobem, že si musí vybrat a přidat se jednu nebo druhou stranu.
„Mamii, ale já mám tátu ráda! Taky se mi nelíbí, jak se občas chová, ale chci ho vídat. To není fér, chci Vás přece OBA!“
3. Dítě jako zbraň
Zbraň v pravém slova smyslu.
Situace, kdy se schyluje k rozchodu, ale jedna ze stran to nechce připustit, a proto vyrukuje s opravdu „účinným argumentem“: „Buď s námi zůstaneš, nebo už ho (dítě) nikdy neuvidíš.“
Ať už zůstane („Zůstávám s ní kvůli dětem.“) anebo nezůstane, v obou případech jde o šílený model, který není moc žádoucí ke kopírování.
„Mamii, tatiii, proč všude říkáte, že všechno děláte pro mě, když já se necítím vůbec dobře?“
Mám pocit, že jde o novou formu „týrání“ dětí. Dospělí ať si pro za mě dělají, co chtějí, ale co ti „prcci“? Vždyť na to všechno koukají a kromě zraněných dušiček to s největší pravděpodobností v dospělosti zkopírují.
Vím, že tohle téma je citlivé a dotýká se spousty lidí, ale na některé případy se prostě nedá dívat!
Tento blog bych chtěla pojmout jako diskuzi, moc mě zajímá Váš názor, ale především, jestli máte osobní zkušenost či nějaký pozitivní příklad z okolí?
Chci naději, že to opravdu vyřešit jde ke spokojenosti všech – a především dítěte! Vždyť ty domy, auta,…to je přece úplně jedno, ne? To se všechno může zopakovat, ale dítě – to osobité malé stvoření a jeho věk se už NIKDY OPAKOVAT NEBUDE!!!
© Lucie Valchařová
PS: Omlouvám se dneska za lehce „depresivní“ článek, ale prostě už to muselo ven. O to více očekávám pozitivních příkladů v komentářích ;).
26.8.2014 Rubrika: | Komentářů 38 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dítě jako zbraň
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Léthé: to nepobere...
Petruša: je vidět, že tu šílenost tvůj rozum nepobere, ale nejsi neboj sama....nemůžeš pobrat tu šílenost, pokud myslíš. Ona nemyslela a ani nemyslí
Léthé: to jo, mě spíš zarazilo to, že se rozvedla kvůli němu...udělala to tajně aby on to nevěděl? Nevim, zkušenost nemam, ale předpokásám že kdyby se našel někdo, kvůli komu bych se chtěla rozvádět, tak bych s ním plánovala budoucnost. Tím myslim s ním, ne že bych si já sama naplánovala jak se rozvedu a on bude celej nadšenej že mě jen pro sebe a budem šťastný až do smrti. Čili že on to měl vědět že se ona chce rozvádět a být s ním a pokud to nechtěl, měl to stopnout zavčasu...
sharon: Všechno dobré. Neměla jsem tě na mysli. Moje manželství skončilo v klidu a protože o dceru neměl zájem, bylo to úplně bez problémů.
Blog si může psát každý na jakékoliv téma, co má na mysli, tak se tam svěří. Je to pro ty, co dříve psali do šuplíku. Teď se vypíší do blogu a uleví se jim.
Petruša: přesně tak. Rozvedená, na MD, dvě děti, navíc to větší již má "rozum" a brání si svoje, takže "drškuje"....řekni mi, který 40-ti letý muž, který si chce jen užívat....a to ji v okamžiku kdy se rozhodla rozvádět jí řekl, by do toho šel ?
Joooo, hormony občas udělají pořádnou paseku v životě....
já myslím že BLOG je o něčem jiném....tam mám fotky , obrázky, recepty, články......a jsem blogerka.. nevím, myslím si to.....
Jaguška: v klidu....já myslela že máš na mysli to jak jsem se tu já vypsala........v diskuzi s Léthé......tak promiň...
Léthé: 14:54: tak to je dost hustý...ona se kvůli němu rozvedla a on ji rozvedenou nechce...?
Ted vidím, ze mi tam chybí zvratné zájmeno SE, což mění smysl věty. Správně ma byt TAKE JSEM SE ROZVADELA.
Píšu na tabletu a ten si dela s hackama a carkama co chce.
A znovu, at premyslim jak chci, nevím, proč bych mela myslet na Sharon.
sharon: Nevím co mas na mysli, ze bych mela myslet na tebe a nevím, co chceš napsat. Klidně to nápiš. Orinka to nazvala správně: blog.
Jaguška: Blog se tomu říká. To je teď bohužel trend.
Jaguška: to myslíš na mě ?.......já to klidně napíšu jak to je a věř tomu nebo ne , to je mi vcelku jedno....
Léthé: Smutné, když jí záleží víc na cizích lidech než na vlastních dětech.
Také jsem rozváděla, ale neměla jsem potřebu psát o tom "vědeckou" práci. Nevím, jak ten literární útvar nazvat.
orinka: buď ráda že je tu aspoň něco , že to tu vůbec funguje....