21.říjen 2015 aneb Kdybyste mohli vrátit čas...
.jpg)
Tento článek měl původně vyjít již 21.října 2015, ale bohužel člověk míní a život mění a ne všechno vychází tak, jak by si člověk přál. Tak holt popustíme uzdu fantazii až dnes, o pár dní později.
Copak je taaaaak šíleně zajímavého zrovna na 21.říjnu 2015 a proč zrovna v tento den bychom se měli věnovat fantazii a představám? No kdopak to uhádne jako první?
Ne nebudu Vás napínat, ale naopak pošlu Vás zpátky do historie, přesněji řečeno do roku 1985, kdy slavil celosvětový úspěch první film z trilogie ”Návrat do budoucnosti” v hlavních rolích s Michael J. Fox a Christopher Lloyd (schválně neskloňuji jména, pokud to někomu trhá oči ať si přidá koncovky sám).
Pokud někomu tento film unikl, nezaujal a nebo prostě si jenom nevzpomíná v rychlosti připomenu děj. Krapátko potrhlý vědec doktor Emmett Brown (Christopher Lloyd) sestrojil stroj, který umožňuje cestování v čase. Stroj umístil do auta značky De Lorean DMC-12, odborně ho nazývá proudový kapacitátor a pohání ho plutoniem. Středoškolský student Marty McFly (Michael J. Fox) tímto strojem cestuje v prvním díle do roku 1955 a ve třetím díle do doby Divokého Západu roku 1885. Ovšem my dneska zavzpomínáme na druhý dil, ve kterém se Marty podíval do budoucnosti , přesněji řečeno
navštívil 21.říjen 2015.
Vypadá dneska současnost tak jak si ji představovali tvůrci filmu v roce 1985? Ne. Je pravdou, že mládež je shopna na sebe navlíknout nevídané věci , ale jsem ráda, že to ani zdaleka nepřipomíná plechovou módu, kterou na herce v druhém díle navlíkli tvůrci. Ale o tom dnešní článek není. Mě napadlo, co bych dělala, kdyby stroj na cestování časem dneska opravdu existoval. Vrátila bych se zpátky a změnila něco ve svém životě? A pokud ano, co bych chtěla změnit a jak a proč? Ne není všechno tak, jak bych si představovala a nebylo by špatný pár věcí změnit, prožít znovu a nebo jinak a s někým jiným. Ale na druhou stranu každý zážitek, každá nehoda , všechno dobré i špatné co nás potká, nás nějak formuje. Kdybych cokoliv z toho změnila nebo vymazala byla bych to dneska já? Nejsem super žena a mám spoustu vad, ale jsem to já a dneska už vím čeho jsem a nejsem shopna.
Spousta lidí tvrdí, že kdyby mohli tak by se chtěli vrátit a říci svým, dnes již zesnulým, příbuzným jak moc je milovali, jak moc pro ně znamenali. Ale upřímně, kdybych se dneska vrátila na začátek srpna roku 1987, abych totéž řekla svému dědovi, než ho skolil infarkt, asi bych nedokázala mu všechno tohle a spoustu dalších věcí říci, když člověk dopředu ví, že je to naposledy! A ano mohla bych změnit okolnosti jeho smrti a nebo ji odvrátit, ale zabránila bych tím něčemu? Ano možná by nezemřel tak jak zemřel, ale možná až o měsíc, rok, dva později. Možná by babička měla šanci se s ním tenkrát rozloučit. Kdo ví, možná by místo rychlé smrti doma umíral bůh ví jak dlouho po nemocnicích. To dneska nikdo neví a upřímně nechtěla bych být zodpovědná za taková a podobná rozhodnutí. Ano možná je to ode mě přízemní, možná sobecké a možná jsem jenom zbabělec, ale já zastávám názor co má být to se stane a pokud na tom něco změníme stane se to stejně jenom později a jinak. Když to shrnu, neměnila bych nic, spoustě lidí bych ráda řekla sbohem a kolik pro mě znamenali, ale silně pochybuji, že bych to dokázala.
A na konec jedna zajímavost. Kdo filmy viděl si jistě vzpomene (kdo neviděl doporučuji vyhledat na youtube.com) na sebezavazující se sportovní boty znacky Nike, které si Marty obul při návštěvě budoucnosti v rámci zamaskování do podoby budoucího teenagera. Je to taková kreativní verze suchého zipu. Firma Nike připravuje velice limitovanou edici těchto bot, lépe řečeno bot, které budou co nejvíce připomínat filmovou verzi. Na jaro roku 2016 se chystá aukce, kde bude možno tyto boty zakoupit a výtěžek z prodeje bude předán nadaci Michaela J. Foxe na výzkum a léčbu Parkinsonovy choroby.
A teď je řada na Vás. Kdyby jste měli možnost cestovat v čase, co by jste rádi viděli, zažili, koho by jste chtěli potkat, koho by jste se rádi na cokoliv zeptali, změnili byste cokoliv ve Vašem životě a proč? Chcete vidět jak se staví pyramida, popovídat si s řeckými filozofy, zavraždit Hitlera, naposledy říci svým bližním, jak moc pro Vás znamenali a nebo jenom vrátit se o pár dní zpátky a vsadit ta “spravná” čísla do Eurojackpotu? Dneska je všechno možný a všechno dovolený, fantazii se meze nekladou a tak odložte zábrany a s chutí do do toho!
29.10.2015 Rubrika: | Komentářů 27 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - 21.říjen 2015 aneb Kdybyste mohli vrátit čas...
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
kubikm: no nemůže to nic změnit, to je pravda, ale...já nevim, na jednu stranu by mě to zajímalo, na druhou právě radši ne...včera jsem měla sraz s kamarádkou, tak jsem tohle téma probíraly
Nechtela bych se vratit. Chyby,ktere jsem udelala,byly ponaucenim. S temi,co uz tu nejsou nekdy mluvim ve snech. Kdybych prece jen mela tu moznost,varovala bych rodinu pred krokem,ktery mel za nasledek zbytecnou smrt pradedecka v koncentraku.

Petruša: no, je ne regrette rien
ale vědět bych to chtěla
co už dneska? Nic to nemůže změnit...
.jpg)
mariena: přesně tak.

Já bych se vracet nechtěla,zase prožít to ošklivé,to bych opravdu nechtěla a na to pěkné mám hezké vzpomínky a možná jsou hezčí než skutečnost.A do budoucnosti bych se taky podívat nechtěla,co kdybych tam už nepotkala své děti,přátele?Ne,jsem spokojená tady a teď.Ale filmy jsou pěkné,líbily se mi.
.jpg)
kubikm: tak tohle bych já zrovna vidět nechtěla, protože co kdybych viděla, že ta cesta by byla lepší...litovala bych toho

tak filmy jsem neviděla
ale co takový Kinoautomat? vzpomínáte?
já bych nic nevracela, ale co bych brala....člověk stojí několikrát za život na naprosto zásadních křižovatkách...kdybych se mohla vrátit a VIDĚT, co by bylo, kdybych šla tou jinou cestou, než jsem šla
asi nejvíc by mě zajímalo...měla jsem problémy s páteří a dělala jsem to, co říkali dr., počkáme...jste mladá...až jsem ochrnula
kdybych dupala a prudila, aby operaci udělali včas...jestli by výsledek byl příznivý a nebo by to stejně dopadlo, jak to dopadlo....
ale jak říkám, nevracela bych, nakonec i s tím handicapem a tzv. zničeným životem, žiju poměrně dobrý život, mám milující rodinu, na kterou se mohu spolehnout
jedině - kdyby se mohla "vrátit" moje mamka, která umírala na raka v době, kdy jsem ochrnula, asi ji to muselo trápit...tak aby viděla, že jsem v poho...a viděla, že její vnučka má prima rodinu a nadané děti
.jpg)
Ivi: díky
illča: to já bych si taky přála, s babičkama a tetou (která sice nebyla "pokrevní" teta, ale byla zlatá
.jpg)
Vracet čas? To ne... to bych nechtěla ..kdoví, jak bych se v určitých situacích zachovala - jak se znám, možná bych to pohnojila ještě víc
Ale moc bych si přála potkat se s některými lidmi, kterí do té minulosti patřili a v přítomnosti už nejsou ... někteří mi schází fakt brutálně.
Těch věcí, které bych změnila, by bylo!!! Ale vrátit čas nejde, tak si zbytečně nebudui drásat duši.
.gif)
K tématu: filmy znám, viděla jsem je několikrát, mám je v archivu. Jako krátký poznávací výlet bych to i brala, ale měnit bych nejspíš nechtěla nic. Ne všechno v životě bylo krásné, ne všechno se povedlo, ale bylo také hodně pěkného a podařeného. Takže já to mám v jakési rovnováze. Teď už jsem ve věku, kdy jsem se naučila neřešit nepodstatné kraviny a jsem spokojená. Všechno je tak, jak má být, tak, jak jsme to odžili, prožili, vstřebali a smířili se s tím.
.gif)
Petruša: Nic si z toho nedělej, on každý neumí zacházet se slovíčky. A to, že ti na někom záleží a máš ho ráda můžeš dát najevo i jinak, nejen klasickou frází. (Mě ta klišé přijdou v dnešní době hodně zprofanovaná.) A jednou, až budeš trochu starší to může přijít samo a ty budeš najednou vědět nejen kdy, ale i jak.
.jpg)
Anahir: mě to prostě nejde vyslovit
Moc bych si přála, poznat dva z mých prarodičů, a partnerova tatínka. Všichni zemřeli relativně mladí a byli to podle všeho báječní lidé, kteří pak mnoho let v rodině chyběli nebo ještě stále chybí.
.jpg)
Petruša: nebuď z toho hlavně smutná
Nehledej důvod. Najdi způsob.
Třeba ten někdo - manžel, sourozenec, rodič, teta....co já vím, může u tebe doma sedět na židli, prostě je zezadu (ale ať se neleknou )lehce obejmi dej jim pusu a řekmi mám tě ráda a jdi dál po své činnosti. Tři vteřiny tvého času.
Netrap se třeba i nepříjemnou reakcí, někdo je schopen se vykroutit protože neumí reagovat, někdo vyjekne co blázníš....nech to plavat.
Věř mi, každý potřebuje slyšet že je důležitý. Jen to někdo neumí přijmout.
A někdy můžeš být reakcí překvapená jak bude milá.
Lidi si všeobecně málo říkají hezké věci.
Je nějaká divná doba. každý chce ohledy, laskavé chování a paradoxně si to vynucuje tím že je hnusnej.
,,Buďte vlídnější je-li to možné. A možné je to vždycky."
(Dalajláma)