Slibuje, že už mě nikdy neuhodí. Můžu mu věřit?
O týraných ženách jsem vždycky jenom slyšela, četla, nebo je viděla ve filmech. Nikdy mne nenapadlo, že i já bych se mohla stát jednou z nich. Vždycky jsem byla sebevědomá měla spoustu přátel, neměla jsem problém s partnery, s nimiž jsem chodila. Tedy ve smyslu, že jsem nikdy nenarazila na žádného, který by měl agresivní sklony.
Pak jsem se ve svých třiadvaceti letech, seznámila se svým současným manželem. Byla to pro mne láska doslova na první pohled. Když jsem ho poprvé uviděla, doslova se mi podlomila kolena. Měl úžasné charisma, vyzařovala z něj sebejistota a zároveň pevnost a klid. Když se vyjádřil a já zjistila, že mu nejsem lhostejná, dospěla jsem k názoru, že zkazky o princích na bílém koni nejsou pohádky, ale že se občas stávají.
Ano, takové jsem byla trdlo. Zamilovala jsem se do něj jako nikdy do nikoho předtím. Usínala a probouzela se s myšlenkou na něj, každý jeho dotek mě doslova elektrizoval. Prostě láska jako trám.
Byli jsme hezký pár, ve společnosti oblíbený. Naše společné chvíle v soukromí byly naplněny živočišným sexem, ale i něžnostmi a sdílením společných zájmů. V tu dobu jsem skutečně prožívala svou vlastní pohádku. A jak dnes zpětně vidím, neviděla jsem, ovládaná hormony a opojením, to, co jsem vidět měla.
Chodili jsme spolu rok, když jsem otěhotněla. Ačkoli věděl, že neberu žádnou HA (nemůžu ze zdravotních důvodů) a že tím pádem může k otěhotnění dojít, jeho reakce nebyla zrovna ideální. Zatímco já byla šťastná, on to přijal vlažně a dokonce se mě snažil přesvědčit, že potrat by byl nejlepší řešení. To jsem odmítla a on to nakonec akceptoval.
Žili jsme spolu, narodila se nám dcerka, které je teď půl roku a já už svého prince vůbec nepoznávám. Vlastně od chvíle, kdy jsem přišla do jiného stavu, se jeho chování ke mně výrazně změnilo. Už nebyl tak pozorný, jako dřív, špatně snášel mé nevolnosti a v podstatě si dál žil životem jako dřív, i přesto, že já byla kvůli svému stavu omezena a na nějaké bujaré večírky jsem neměla náladu ani chuť. Trápilo mne to, těhotenství jsem prožila v podstatě sama, nikdy mi nepohladil bříško, nikdy se nezajímal, jak se cítím, o výsledky ultrazvuku, k porodu se mnou taky odmítl jít. Když se malá narodila, chvíli to vypadlo, že se vzpamatoval a bude z něj dobrý táta a partner, ale po pár týdnech se opět vrátil ke svému předešlému způsobu života.
A začala mu vadit spousta věcí. Že jsem doma a on nás živí, připadalo mu, že se o domácnost nestarám, jak bych měla, když má malá plačtivější dny, je z toho nervózní a už se i salo, že na ni kvůli tomu křičel, ať drží hubu.
Abych to zkrátila, všechny tyhle jeho projevy postupně zapříčinily, že jsem se vedle něho přestaa cítit šťastná. Už pro mne neměl dobré slovo, o nějaké něze si můžu nechat zdát. Sex ano, když má náladu, ale je to takové bez citu. Je na něm poznat, že mu rodinný život nesedí.
Když se stala ta věc, o které jsem psala, že zařval na sotva půlroční miminko, ať drží hubu, hodně ostře jsem se kvůli tomu ohradila a řekla mu, že tohle snad ne, jak může něco takového vůbec udělat. A tehdy se to stalo. Naštvaně se na mě obrátil a řekl, že samozřejmě, že může a že toho může ještě víc a vlepil mi takovou facku, až jsem vzala druhou o zeď. Naprosto mě to šokovalo. Nezmohla jsem se vůbec na nic. On se sebral a odešel pryč.
Od té doby to u nás je hodně napnuté. Pravda je, že se mi druhý den omluvil, že m ujely nervy, ale ve mně to je. Bojím se, aby se to někdy neopakovalo, aby se pak nechoval agresivně i k naší holčičce.
Jsem z toho všeho strašně zklamaná, z růžového obláčku jsem pěkně tvrdě dopadla na zem. Nechci malé bořit rodinu, ale přesto uvažuju, že bych od něj odešla. Měla bych kam, zpátky k rodičům, určitě by mě vzali zpět. Jenže se nechci unáhlit. Proto jsem se rozhodla napsat sem a zeptat se ostatních žen, co si o naší situaci myslí. Je možné, že ta facka byla jen ojedinělý úlet a už se to nebude opakovat? Anebo se mám řídit rčením – uhodil jednou, uhodí i podruhé a na tu druhou ránu nečekat? Co byste dělaly na mém místě vy?
11.11.2015 Rubrika: | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Slibuje, že už mě nikdy neuhodí. Můžu mu věřit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Julie, seber se, odejdi od něj i s dcerou a už se k němu nikdy nevracej. nevěř mu, nevěř jeho slibům, nevěř ničemu co řekne. Nech si si svěřit dceru do vlastní péče. Kdyby se ještě někdy něco takového stalo, ihned vyfoť následky - modřiny, otisk ruky, dojdi si k lékaři, ať je o tom záznam.
Holka, kterou znám asi nejlíp ze všech, se rozvedla, když jsme byly "ve věku". Jejich manželství bylo naoko spořádané, ale šťastná nebyla, jen přežívala, děti měly domov a rodinu a ona se naučila mlčet. Docela mě proto překvapila, děti byly z domu, sbalila fidlátka a šla. Řekla, splnila jsem svou povinnost vůči dětem, které jsem si pořídila s člověkem, kterého jsem neměla vůbec potkat. žije si sama a spokojeně. Věnuje se věcem, které by ji dřív neprošly a má svatý klid. Když navedu řeč, říká, měla jsem to udělat dávno.
Vy se Julie seberte, stejně Vás odchod čeká, k čemu ztrácet čas, čím dřív odejdete, tím dřív se zklidníte a máte šanci najít někoho jiného, i když si myslím, že by Vám pro dalších pár let nikdo nechyběl. Hůř se Vám bude odcházet se dvěma dětmi, předškolákem a miminem, nebo školákem a předškolákem, takhle ho dcera nepozná, nebude si ho pamatovat, on by Vám v zájmu "otcovskélásky" pak dělal naschvály a mohl by holčičku chtít do střídavé péče, máte-li kam jít, běžte a hned. Má rada na základě veškerých zkušeností ohledně vlastního života, příbuzných, kamarádek.
Třeba neuhodí, ale celé je to špatně - takhle přece nevypadá život, jaký sis představovala. Změň to, a to tak, že hned.
NE!pryč od něho
tak a uz vim proc jsem na tom tak spatne. Je to tim, ze mne nechali chrapat. Mamka rika, ze se stalo, ze mne dala spat po obede a ja spala az do druheho dne. Spim rada.
Linda: jak je vidět, člověk (ženská ) přežije všechno
kubikm: no tak to jsem teda s intelektem úplně na štíru, já bych spala furt Ale je fakt, že starší syn je intelektem na tom určitě líp, než mladší, který spal dobře
Petruša: vitej v klubu - ja se vyspala celou noc az kdyz holka zacala chodit do skoly, to jak zazrakem spala najednou i 6 hodin v tahu. Jinak od narozeni prvni dva roky spala po 10-15 minutach a jinak rev, tak zhruba od dvou let dokazala spat i hodinu v tahu. A mladsi ta zasadne spala kdyz starsi byla vzhuru a probudila se kdyz starsi konecne usnula - jak ja to prezila dodnes netusim
kubikm - 12.11.2015 23:05 Já spala od narození klidně 8 hodin v kuse a spim i teď hodně a teda slabej intelekt snad nemám
kubikm - 12.11.2015 21:39 Jo jo, něco z toho mám už v povaze, ostatní se snažim v sobě vyvolat. Ale některý body např. 11. Nestýkej se se špatnými lidmi, je těžký plnit, když v rámci práce a okolí občas člověk prostě musí. A 7. Nikdy se nehádej, mi fakt nejde. Já nejdřív jakože vysvětluju dle bodu8., ale když se opačná strana začne dohadovat, tak moc nevim jak z toho ven
kubikm - 12.11.2015 21:16 - Já ještě trochu dovedu pochopit, že se může stát, že žena zůstává s někym, kdo jí ubližuje, ale že zůstává s někym, kdo ubližuje jejímu dítěti.... to nikdy nepochopim
Kubikm: Rvat na takovy deti nemuzes. Je to horsi. Ony potrebuji klid, i kdyz jsou v afektu. Tezky. Uz jsem si zvykla. Vcera mela hystak,ze nechce mrkev s bramborama,ovsem po 3ti lzicce si uvedomila,ze ji to vlastnr chutna,z revu byl usmev a mlaskani.
Petruša: zase se traduje...kdo spí...má slabší intelekt
kdo ne...je nadaný
ale kdo to má vydržet?
jo a do 10 měsíců nespal jinde než venku v kočáru, dlouho trvalo než usnul a pak se budil pokaždý když kolem zařičelo dítě a jako úplný mimino kdy potřeboval víc spát, probíhal můj den tak, že ráno vstal, najíst, přebalit, ven, pak se vzbudil, najíst, přebalit ven atd. za každýho počasí
kubikm: já právě jsem často ten čertík K té holčině...pokud je spokojená, tak to je hlavní. Mě ten syn spal normálně do 4 měsíců a pak se ve standardním případě budil 12x za noc (to bylo později, v těch 4 měsících když to začlo, tak možná i víckrát a tehdy řval a řval, později už neřval, ale musela jsem k němu jít a znovu usnul), pak někde kolem dvou let budil třeba 6 x - 8x tak jsem si říkala, jak už je to fajn. Trvalo to do téměř 4 let kdy začal spát normálně (paradoxně tehdy, když se mu narodil brácha)