Pro maminku jsem pořád malá holka. Je to u vás stejné?
Dovolím si přispět na tento magazín takovým malým článkem pro odlehčení a možná i zábavným (i když pro někoho možná ne), tématem k diskusi. To téma je už z názvu celkem jasné. Týká se našich maminek.
Říká se, že „režisér a maminka mají vždycky pravdu“. Něco na tom asi bude. Já mám svou maminku moc ráda a nikdy jsme mezi sebou neměly žádné neshody. Ani teď je nemáme. Jen jsem si – s docela velkým, laskavým pobavením – uvědomila, že jsem pro ni patrně stále malá holka.
Mamince je pětasedmdesát, je hodně nemocná a v poslední době už přestává zvládat běžnou péči o domácnost. A tak ji často navštěvuji, abych jí uklidila, uvařila, nakoupila, vyžehlila. Dělám to ráda a vzájemně se na sebe s maminkou vždycky těšíme. A zároveň se i pobavíme, to když ji upozorním, že mi není pět, ale skoro o padesát let více.
Maminka má totiž ráda všechno pod kontrolou. A hlavně musí sledovat, zda dělám všechno správně a pokud se jí něco nezdá, hbitě mne opraví a přispěje radou. A tak se společně dostáváme do celkem komických situací, kdy jsem já, dávno dospělá žena a dokonce už i babička, poučována od své maminky jako pubertální chovanka internátní domácí školy.
Takže i když jsem za svůj život nakrájela, naklepala a obalila stovky řízků, ve chvíli, kdy je vařím u maminky, dostane se mi velmi cenných rad, jak velké mám řízky nakrájet (prý je dělám moc malé), kolik mouky, vajíček a strouhanky použít a kolik oleje dát na pánev. Při praní zas maminka bedlivě sleduje, zda umím správně třídit prádlo, stejně tak mi asistuje u jeho věšení. „Pověs to hezky, ano? Trička na jednu šňůru, ručníky k sobě, spodní prádlo dej dozadu, ať na něj není z ulice vidět.“ Když vyndám žehličku, maminka mi poradí, na jakou teplotu mám co žehlit a u košil že mám vždy začínat límečkem, manžetami a rukávy přesně v tomto pořadí.
Vše co dělám, maminka sleduje a kontroluje. Já to beru s humorem a občas, jen tak pro obveselení, se jí zeptám, jestli ví, kolik mi je. To se pak vždycky obě dvě zasmějeme.
Zajímavé je, že dřív jsem si této maminčiny kontrolovací a radící úchylky nevšimla, nebo jsem ji nevnímala. Možná ji neměla rozvinutou až v takové míře a teď se jí to nějak nakumulovalo v souvislosti s věkem. Těžko říct. V každém případě mne tyto její aktivity nijak nerozčilují. Spíš naopak, připadá mi to legrační a mám pocit, jakoby nás to vracelo do let, kdy byla maminka ještě mladá a já malá. Je to prostě roztomilé.
Jak to máte vy se svými maminkami? Taky jste pro ně, navzdory vašemu vlastnímu pokročilému věku, stále malé holčičky?
25.11.2015 Rubrika: | Komentářů 43 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pro maminku jsem pořád malá holka. Je to u vás stejné?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
taky jak nekam jedou, jsem jak na trni. Jedna jezdi za druhou rodinou 2 000km a tak take jsem rada, kdyz se behem cesty parkrat ohlasi. Nebo kdyz jedou na docu take jsem rada kdyz se ozvou. Je to jiz na cely zivot, ze mame obavy. Nasi rodice nemeli mobil a do 37 jsme nemeli ani pevnou.
Nejvíc mě teď děsí moje nová tchýně. Chová se ke mně někdy jak k dítěti a jak na to nejsem zvyklá ani od vlastní matky, tak mě to neskutečně vytáčí 
Moje máma pro mě vždycky byla a je mámou i kamarádkou. Nikdy neměla problém chovat se ke mně právě tak jak bylo potřeba a jak jsem rostla vždycky sem neměla pocit, že mě bere přesně úměrně k mému věku. Nikdy mi do ničeho moc nekecala. Rozumíme si a bavíme se o věcech spíš jako kamarádky. Ale znám to co se píše v článku ze vztahu mojí mámy a její mámy, teda mojí babičky, se kterou bydlí v domě. Ta jí taky někdy takhle péruje, akorát trochu ve zlym a tak je to spíš k nas.... než k smíchu. Snad se z toho poučí a nebude to pak na starý kolena dělat mně. Vždycky řekne, že se zařekla, že nebude dělat svým dětem to co jí vadilo od vlastních rodičů a drží se toho celý život 
.gif)
Jarmilko je mi tolik co Vám aani nevíte co bych za takové poučování dala.Maminku nemám od svých 11ti let.Často v posledních letech cítím jak mi chybí.
Musí to být hezké ,když vás někdo laskavě opravuje a napomíná.Já to u své snachy ani dcery nedělám,ale kdo ví jaká já jednou budu 
.jpg)
sharon: 
Zuzilka: přesně 
Rodiče mi už dávno nemůžou radit,škoda,někdy bych si to přála,aby oživli a mohla jsem se jich ptát na různé věci...Já radím snad jen v autě,přeci jen mám dlouhou praxi za volantem a děti ne,tak sice se již ovládnu a snažím se nic neříkat,ale děsně trpím,furt nohou brzdím předem a někdy i raději zavřu oči,abych něco,co se mi zdá nebezpečné,raději neviděla.
Petruša:v naší rodině je to zavedené také tak.Po návratu domů zavolat,že jsme dorazili a rodiče když jedou od nás,tak také volají.Je to lepší,člověk nikdy neví,co se může přihodit.
.gif)
Petruša: i naši se musí hlásit pro klid duše..............a třeba syn když od nás odchází a já ho ve dveřích jen oslovím jménem ...tak on už hlásí ..."já vím mami pojedu opatrně " .. a dcera to stejný......
paniinka: to je hezké
Já nejdřív myslela, že je to reklama na něco, než mi to došlo
.gif)
.jpg)
Nemyslim si ze bych nejak prudila svoje deti, ale kdyby jste se zeptaly jich samotnych tak s nejvetsi pravdepodobnosti by odpoveli, ze matka je magor 
.
Pokud dcera odjizdi v pondeli rano od nas rovnou do skoly tak po ni nechci aby se ozvala jak dojela, vsak ona se sama ozve behem tydne az bude neco potrebovat. Pokud odleta poslednim vecernim spojem na cele leto do Mnichova ,pristava po pulnoci a tam ma dohodnuto ze ji na konecny vlaku vyzvedne pritel holky, kterou nasla po internetu a bude u ni pres leto bydlet (v zivote se nevideli), tak po ni chci aby, az pristane v posteli, mi poslala smsku ze zije .
A mladsi ma od jara ridicak, uz jsem si zvykla ze jezdi sama, ale ted je to jeji prvni zima a tak prudim, at nejezdi v noci, at dava bacha pri naledi, nejezdi po mokrym listi moc rychle a podobny zazivny rady - jenom cekam ,kdy mi to zacne oplacet. protoze ja dokazu udelat za volantem primo priserny blbosti 
Verera:
Když se nad tím zamyslím, tak jsou věci, které já svým dětem pořád dokola připomínám, i když vím, že už jsem s tím nemožná. Ale oni to už ode mně asi berou s rezervou. Třebas 16leté holce říkám, ať se pořádně rozhlíží při přecházení silnice, nebo, když jde k vodě,ať neplave moc do hloubky. Té starší, které má půl roku řidičák, zase pořád opakuju, ať jezdí opatrně. Jako kdyby to beze mě nevěděly - ale stejně si to neodpustím
Dávám spoustu rad dětem a oni to nesnáší a hrozně se brání, že jim takové samozřejmosti nemusím říkat, že to přece, ví, umí atd. jenomže to je spíš tím, že nestíhám zaznamenat, jak rychle dospívají. Něco, co ještě před rokem nezvládli je pro ně teď samozřejmé, no, letí to děsně rychle.
Pro rodiče a prarodiče jsme děti bez ohledu na věk. Vždycky mě rozesmál dědeček, který rád vyprávěl historky ze své vesnice. "Ten chlapec od Bartůšků udělal to a to..." Čekala jsem chlapce ve svém věku a pak se ukázalo, že chlapec je už v důchodu 
. Dědeček ho holt pamatoval ještě jako kluka a tak to zůstalo celý život.
nekdy je neceho moc, ale kdyz to nemame tak to chybi
mamka bude mit 93 a dokud radi tak je to dobre. Musim vsak prizbat, ze se me to take nekdy nelibi. Radeji nemyslim co si rikaji moje holky.
Jarča*: denda04: taky posílám našim zprávy když odněkud dojedu domů a totéž chci po nich, když někam cestují
