Jak se s ním mám rozejít? Miluje mě. Ale já už nemůžu.
.jpg)
Asi potřebuju nějak nakopnout, proto jsem se rozhodla svěřit se se svým problémem. Je mi 32 let, tři roky chodím se stejně starým přítelem. Poslední dva roky spolu i bydlíme, máme pronajatý byt. Můj problém je, že se v našem vztahu cítím čím dál hůř a chtěla bych ho ukončit. Jenže mám problém. Nějak nejsem schopná to udělat.
Zpočátku byl náš vztah hezký, asi jako každý ze začátku. Po roce chození jsme se společně nastěhovali do pronajatého bytu a bylo nám dobře. Jenže pak, asi za rok, se začalo všechno nějak bortit. Přítel dostal v práci výpověď a skončil na pracáku. Snažila jsem se ho podpořit, pomáhala mu hledat nové zaměstnání. Bylo to hodně těžké, bydlíme v oblasti ,kde to s prací není zrovna lehké. Na zaslané životopisy nedostával žádné odpovědi a když už ano, tak i když třeba postoupil do druhého kola, nidy místo nezískal.
Postupně upadal do depresí, kdy byl i několik týdnů úplně nepoužitelný, jen seděl doma u televize a u počítače. Na mně bylo všechno ostatní. Chodím do práce, z práce nakoupit, domů, uvařit, uklidit a ještě se snažit ho nějak povzbudit. Je toho na mě moc a docházejí mi síly. Kdyby aspoň doma něco udělal, ale on se ani nesnaží. Připadá mi, že si ve svém stavu libuje a že už asi pořádně zlenivěl. Nejde ani na žádnou brigádu, aby si aspoň něco vydělal, nesnaží se, všechno táhnu sama. Z toho důvodu žijeme doslova od výplaty k výplatě, úspory jsme už dávno utratili.
Snažím se s ním o tom mluvit, ale k ničemu to nevede. Vím, že na mě hodně visí, má mě moc rád, tím si jsem jistá. I já ho mám pořád ráda, jen mám pocit, že mě ten vztah likviduje. Došlo mi to v létě, když jsem mu sehnala brigádu přes jednoho svého kolegu – pomoc na stavbě. Bylo by to sice jen přes léto, ale aspoň něco. Jenže on to odmítl, prý na takovou práci není, na stavbě nikdy nepracoval.
Strašně mě to tenkrát naštvalo a od té doby se čím dál víc zaobírám myšlenkou, že se s ním rozejdu, že už prostě nemůžu. Jenže mám problém. Nejsem schopná to udělat. Vždycky si představím, v jaké je on situaci a co by si sám počal a je mi ho líto. Samozřejmě si uvědomuju, že být s někým z lítosti není správné, ale je to nějak silnější, než já. Vím, že bych se za něj neměla cítit odpovědná, ale nejde mi to. Jsme spolu tři roky, přes to všechno ho mám ráda. Navíc bych si připadala jako hyena, že ho opouštím v době, kdy je na tom tak špatně.
10.12.2015 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 53 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak se s ním mám rozejít? Miluje mě. Ale já už nemůžu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Chces se poradne vysoustat s mladym peknym svalnatym muzem ve veku 25? Zkus gigolo4you.cz udelam ti z vaginy strikajici niagaru
.JPG)
rychenza: 
.jpeg)
radkaester - 16.12.2015 12:32 
Uz bábi moje říkávala,chlapa litovati,pána boha nasírati
Uz bábi moje říkávala,chlapa litovati,pána boha nasírati
mam-ča - 14.12.2015 11:38 přesně
PEGG: Ono to má asi trochu háček i v tom, že je jim oběma 32 let. Pavla už nejspíš přemýšlí o založení rodiny, což by s tímhle chlapem byl dost risk. Jenže on jí přece tááák miluje ! (Bodeť né !) Takovej super servis měl možná u maminky, ale bez sexu...
A když tohohle lempla vykopne, kde v tomhle věku a jak dlouho bude shánět jiného vhodného "oplodnitele" ?
Děvčata jsou dnes velmi samostatná, dokážou vychovat dítě i bez cizí pomoci, jen aby to dítě měly. A včas !
Jenže tady má Pavla na krku jedno "velké nesamostatné dítě", s kterým si to dítě nemůže pořídit, protože pak už další "dítě" neuživí.
Myslím, že jsme se tady shodly, že to není chlap pro život.
Ale já nedokážu pochopit, že tomu člověku není trapně, copak si to nedokáže uvědomit, že ho ona živí a ještě se o něj stará jak o nemohoucího? Že mu není blbé nechat se vydržovat, doma na nic nesáhnout a ještě se nechat litovat.
To snad dojde i méně chápavému jedinci! Pryč od něj!
rychenza - 12.12.2015 5:31
tak by to melo byt, mas stesti, ze je tak pricinlivy a vy co ma delat. Neni to asi mlady mamanek, ktery kdyz opusti mamahotel ocakava sluzby a zaopatreni jinde.
.jpg)
Milý Pepo. Jsi doma, tak očekávám, že po mém příchodu z práce bude na plotně teplá večeře, byt vygruntovaný, plná lednice, prázdná pračka a ty budeš zrovna posilovat, aby jsi alespoň napřesrok na té stavbě mohl makat. Jestli ne, tamhle jsou dveře 
Lítost…tak to je asi ten nejhorší slovo jakým můžeš pojmenovat své city ke svému přítelovi. Radit ti nebudu, je to tvůj život, tvoje cesta, stejně si to nakonec uděláš podle sebe. Hodně štěstí
.
.gif)
Pokud pán nemá práci, tak by se měl postarat aspoň o chod domácnosti - obstarávat nákupy, vařit, uklízet. Musí být pro ženu strašně ubíjející, když po práci letí nakoupit, pak doma uvařit, uklidit a pán je depresi, tak nehne ani prstem. Pavla si je jistá, že ji miluje, ale z čeho tak usuzuje, nevím. 
Takový chlap není žádný přínos.
rychenza - 12.12.2015 5:31 Ano, takhle by to mělo být. Tys neměla důvod ho vyhodit, ale naopak, byl důvod ho podpořit. 
rychenza - 12.12.2015 5:31
Pavlo, muj muz byl taky nejakou dobu doma - a vis co? Bylo to jedno z mych nejhezcich obdobi. Ja jsem se vracela kazdy den do cisteho bytu a uz ve dverich jsem nasavala, co budu mit k veceri. Az mi bylo trapny, prijit domu, najist se a hodit sebou na pohovku. Ani kafe jsem si neuvarila.
Jedinou nevyhodou bylo, ze jsem nemohla pouzivat garaz. Byla neustale plna necoho, co muz opravoval a zveleboval pro nas dum nebo na prodej. Kdyz nam chybely penize, tak se nasahlo do uspor, ale prodal sve udice.
Ani me nenapadlo ho vyhodit, i kdyz mel taky deprese z toho, ze nema praci.
Toho tveho bych hnala az by se za nim prasilo. Proste bych mu oznamila, ze ho a jeho lenosti uz mam plny zuby a nehodlam ve vztahu dal pokracovat.
