Jarní úklid šatníku mi trhá srdce. Mám problém cokoli vyhodit.
Chtěla bych se vás zeptat, a možná se i trochu uklidnit, že v tom nejsem sama. Možná jsem totiž tak trochu cvok, protože nejsem schopná vyhodit nic ze svého šatníku. Tedy abych byla přesnější – skoro nic. Zbavuju se jen věcí, které jsou výrazně oprané, zničené apod. To, co je ještě pěkné a zachovalé nejsem schopná vyřadit, byť jsem danou věc neměla na sobě už několik let.
Nic jiného takhle nehromadím, jen to oblečení. Táhne mi na padesát a byt ani skříně nejsou nafukovací, nutně bych potřebovala udělat důkladný průvan. Jenže když se k tomu odhodlám, skončí to tím, že postupně ze skříní vše vyndám, vnitřky vytřu, oblečení přeskládám a kousek po kousku to opět vracím tam, kde to bylo.
Skříně mám tři, narvané k prasknutí a rozumově vím, že je to zbytečné. Je mi jasné, že to sako s ohromnými ramenními vycpávkami už nikdy neobléknu, protože mi je za prvé malé a za druhé je totálně z módy, ale když si vzpomenu, jak jsem si ho před třiceti lety pořizovala ze své první výplaty, vrátí se mi vzpomínky, jak jsem tehdy byla šťastná a jak pyšně jsem se v něm nosila.
Stejně tak šaty z devadesátých let s bílým krajkovým límcem a volánky. V těch bych už dneska vypadala (pokud bych se do nich nacpala) jako klasický padesátiletý diblík. Jenže já v nich honila vodu coby maminka na mateřské a pěkně vyfiknutá si drandila s kočárkem po městském parku.
A takhle to mám s každým kouskem, který vezmu do ruky. Všechny modely mám spojené s nějakým životním obdobím a většinou mě k nim váží hezké vzpomínky. Mám pocit, že když cokoli vyhodím, bude to, jako bych zahazovala i kus své minulosti, kus sebe samé.
A tak ty skříně pořád přeorganizovávám, ty opravdu staré věci mám naskládané v několika řadách a nástavcích, kde samozřejmě zabírají místo a leží ladem, nicméně odhodlat se k tomu, že je hodím do popelnice, nedokážu.
Přemýšlím, jestli už to není na návštěvu psychologa. Než k němu ale zajdu, chtěla bych se zeptat vás, čtenářek, jestli se mezi vámi nenajde alespoň jedna podobně postižená spřízněná duše. A pokud ne, možná mi aspoň poradíte, jak tuto svou úchylku ukočírovat.
20.4.2016 Rubrika: | Komentářů 91 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jarní úklid šatníku mi trhá srdce. Mám problém cokoli vyhodit.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Tohle moc dobře znám. Taky jsem teď dělala pořádek ve skříni. Plno věcí jsem ale rozdala a nahradila je novými. Původně jsem se trochu bála, aby mě nákupy nového oblečení nezruinovaly, ale díky této stránce - https://slevovykupon.net/ tomu tak naštěstí nebylo. :) Mají tam právě slevové kupony pro plno českých obchodů s oblečením, doporučuji mrknout. :)
Taky jsem s tím měla dost dlouho problémy, ale tentokrát jsem si řekla dost! Nemilosrdně jsem všechno oblečení, které jsem na sobě neměla déle než rok naházela do pytlů a ty pak poslala na https://www.onlinesekac.cz/ Doufám, že oblečení někomu ještě udělá radost, protože bylo v bezva stavu, jen už to bylo mimo můj vkus.
Já jsem měla taky problém, vyhodit nějaké oblečení. Myslela jsem si, že ho budu ještě nosit, ale nikdy už jsem si ho na sebe nevzala. Letos jsem se rozhodla pro radikální úklid a všechno, co už jsem na sobě dlouho neměla, jsem vyřadila a poslala do second handu https://www.onlinesekac.cz/ a teď mám najednou ve skříni zase plno místa, tak můžu vyrazit na nákupy.
Joo tak toto znám až moc dobře. Vždy když příjde jaro, tak se podívám do skříně a vidím všechny ty věci, které už si nikdy na sebe nevezmu, ale je mi líto je vyhodit. Většinou ale dělám takový kompromis, že je třeba pošlu do https://www.onlinesekac.cz/ Tím pádem z těch věcí bude mít radost třeba ještě někdo jiný. :)
Taky s tím mám problém, ale u mě je to kvůli váze. Bohužel,abych měla v každém období co na sebe :(. Ale to je pár let, ne třicet. Hodně se mi ale osvědčilo i u jiných věcí, vše vyndat na hromadu a KAŽDOU věc vzít do ruky. Pokud vám není vyloženě příjemná, vyhodit.Vlastně jste zapráskaná věcmi, kterými se stále zabýváte a bere vám to spoustu energie.Hodně se mi vždy uleví. Inspirace je z knihy Zázračný úklid.
Hanča - 27.4.2016 13:00
u nás opak
bobulka -jak píše Jarča*
pěkně jsi to napsala, měla bych si vzít příklad - ponaučení
YXH: Taky dobrý důvod
Petruša: Ne clanek, ale nasla jsem par hezkych veci, tak jsem zlikvidovala to, co nenosim
YXH: To byl teda motivační článek
mě teda naštěstí vyklízení problémy moc nedělá, sice většinou nevyhodím úplně všechno co si původně myslím, že vyhodím, ale tak 90% ano
bobulka: tak můj manžel má pocit, že můžeme mít doma všechno, takže já n ež bych se pustila do vyhazování bych musela vyhodit manžela
bobulka: taky to tak mám, že potřebuju nějakou motivaci. Sice už na věcech nelpím tak jako dřív - to jsem po dlouhé úvaze vyřadila ze skříně tři věci a pak tam zase dvě vrátila Holt jsme tak vychované, moje maminka byla zvyklá všechno schovávat a případně přešívat, tak jsem dlouho žila v tom, že to tak má být. Ale už jsme se taky obě naučily vyhazovat. To ovšem nemění nic na tom, že tyhle věci dělám šíleně nerada, raději bych šla někam ven. Ale jak píšeš, nejdůležitější je začít. A ten pocit úlevy potom taky stojí za to
Jarča*: Děkuji, pochvala potěší! Jak jsem psala, jsem povahou sběratel, ale člověk si prostě NEMŮŽE nechat všechno, nebydlí-li na zámku velikosti Pražského hradu (což většina z nás nebydlí). Já se na to totiž zrovna taky chystám a takhle se vlastně motivuju. Pro mě je vlastně nejdůležitější rozloučit se s prvním kouskem, pak už to strhne lavinu a jde to. Nevím, zda se pustím i do toho skládání, ale vypadá to opravdu přehledně, takže možná, pokud bude opravdu hodně zima a pršlavo, dojde i na to. Zajímavé je, že po takovémto druhu výkonu jsem pak ohromně spokojená a mám pocit úplného ulehčení . Tak přeju příjemné vyklízení, nebo jakoukoliv jinou zábavu
YXH:
bobulka: hezky shrnuté.
Ta Marie Kondo napsala knížku Zázračný úklid, o které jsem se zmiňovala někdy na začátku diskuse. Knížku už mám přečtenou, tak ještě přejít k praxi Ale tys to tak hezky popsala, že mám chuť pustit se do toho hned o víkendu