Partner bere víc než já, jsem jako chudá příbuzná
Potřebovala bych se s vámi poradit, respektive znát vaše názory na mou situaci. Jde o peníze ve vztahu. a já si nejsem jistá, kdo z nás má pravdu, zda já, nebo můj partner.
Mně je 27 let, on je o deset let starší. Seznámili jsme se před rokem a letos v lednu jsme se společně nastěhovali do pronájmu. On sice svůj byt má, ale je to jenom malá garsonka, tak ji pronajímá. Společně jsme si najali dvoupokojový byt ve velmi pěkné lokalitě. A už co se týká toho bydlení mne zarazilo jeho chování. Ačkoli částka, za kterou svůj byt pronajímá téměř plně pokryje platby za byt, ve kterém bydlíme, trvá na tom, že budeme náš společný pronájem platit přesně napůl.
Víte, nechci, abyste si mysleli, že jsem nějaká zlatokopka, i když to tak vypadá. Mně jde spíš o ten princip, vždycky jsem si myslela, že když spolu dva lidé žijí, na nějaké finanční dělní se nekouká. Navíc když jeden má o hodně vyšší plat, než ten druhý. A já za těch pár měsíců, co jsme spolu, čím dál více zjišťuji, že můj přítel je asi docela velká držgrešle.
Jeho plat je trojnásobný, než mám já. Konkrétně - já beru čistého 15 tisíc, on skoro 45 a k tomu má ještě 12 tisíc z pronájmu jeho bytu. Ještě bych měla podotknout, že na ten byt si nebral žádnou hypotéku, ale darovala mu ho jeho babička. Za náš společný pronájem platíme celkem i se službami 13 tisíc.
Naše financování tedy vypadá tak, že já ze svého patnáctitisícového platu zaplatím 6 500 jako půlku za nájem, zbyde mi asi 8 500 a z toho platím ještě telefon, měsíční kupón na MHD a pojistku. Tím se dostanu na cca 7 000, ze kterých dám půlku na chod domácnosti - jídlo, drogérie apod. Na všechno ostatní - jídlo v práci, oblečení, kosmetiku, zábavu apod. mi na měsíc zbyde kolem tři a půl tisíce..
Přítel je na tom diametrálně odlišně, to ani rozpočítávat nebudu, prostě mu po odečtení všech nákladů stále zbývá asi 4O tisíc.
A teď v čem je problém. On by rád žil tak zvaně na úrovni - drahé dovolené, výlety, kultura, večeře, chtěl by to údajně sdílet se mnou, ale odmítá mi to vše platit. Pravda, občas mě pozve na večeři, ale když jdeme například do kina nebo divadla, do bazénu apod., platíme si každý své. Já samozřejmě logicky nemám na to, abych ze svého platu mohla do takového nadstandardu investovat. Když mu řeknu, že nemůžu jet na výlet, který vymyslel, protože na to nemám, začne mě peskovat, že bych si měla najít nějakou líp placenou práci. Jenže nechápe, že to není tak snadné, i kdy průběžně hledám, prostě to nefunguje tak, že se člověk rozhodne a do týdne se mu nahrnou desítky děsně výhodných pracovních nabídek.
Často to pak dopadá tak, že on si jde někam sám, tedy s kamarádem a já jsem doma. Nikdy ho nenapadne mi říct, ať to neřeším, že všechno zaplatí. Přitom vidí, jak musím úzkostlivě hospodařit a sama pro sebe si nemůžu skoro nic dovolit.
Osobně by mi to až tak nevadilo, nedělá mi problém se uskrovnit a vím, že kdybych žila sama, nebyla bych na tom líp. Mně vadí ten jeho striktní přístup, kdy všechno dělí přesně napůl.
K napsání tohoto problému mě přiměla poslední událost, kdy začal přítel plánovat dovolenou. Chce jet někam k moři do Španělska a já vím, že na takovou dovolenou nebudu mít peníze. On je z toho rozladěný, nicméně se už teď domluvil s kamarádem, že si tedy udělají pánskou jízdu.
Čím dál víc přemýšlím, že bych si měla tenhle vztah ukončit a najít si někoho jiného, někoho, pro koho nebudou peníze alfou a omegou všeho. Se současným přítelem jsme evidentně každý z jiných sociálních kruhů a asi je nereálné, aby nám to klapalo. V jiných oblastech si sice rozumíme, mám ho ráda a je mi s ním fajn, ovšem jen do chvíle, kdy přijde situace, která se nějak dotýká financí.
Zkusila jsem s ním o tom promluvit, ale nikam to nevedlo. Podle něj je to, jak to máme nastavené správně. Když jsem se ho zeptala, jak by to řešil v případě, že bych šla na mateřskou, tak mi na rovinu řekl, že samozřejmě by mě a dítě po nezbytně nutnou dobu dotoval, ale zároveň by očekával, že si co nejdříve najdu nějakou brigádu.
Co na to říkáte? Má to s ním cenu, nebo ne? Vím, že mě má rád, i já jeho, ale tenhle problém prostě nemůžu nějak překousat. Anebo je jeho přístup správný a špatně uvažuju já? Budu ráda za vaše názory, nerada bych se nějak ukvapila. Děkuji.
12.5.2016 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 88 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Partner bere víc než já, jsem jako chudá příbuzná
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Partneři by se měli být blízcí i příjmově. Jsem chlap a zažil jsem vztahy, kdy ona měla 20-30 čistého, já přes 100. Nefungovalo to. Stejně jako v tomto příběhu. Ve výsledku jsem poslouchal, že vše přepočítávám na peníze a i když jsem vše platil já, nikdo to neocenil. Tak jsem šel do důsledku, že pojedeme na půl a jejej, to byl rykot. Práce měli mizerné, ale nulová snaha hledat lepší. Hromada výmluv, proč že to nejde. Některé byly dokonce spokojene s platem 18 tisíc, že je to super. Přitom by neměly ani na vlastní nájem, ale co, když jsem ho platil já, hm?? Nakonec jsem poznal stejně schopnou ženu, která umí vydělat to samé a jsme oba moc šťastní, k té mohu vzhlížet. A co si budeme povídat, ono když máte v páru k dispozici měsíčně čtvrt milionu, tak je ten život také o něčem jiném a nemusíte si vzájemně nic vyčítat. 😉
Ahoj, milý, jsem Michael, ráda tě oslovím z tohoto webu, neváhej mě kontaktovat na svém e-mailu, protože nejsem vždycky, prosím, odpověz mi zpět, protože mám něco důležitého Budu rád, když budeme mluvit, Odpovězte, prosím, abych vám mohl také poskytnout můj obrázek Čekat na vaši odpověď E-mail: (michaelgeorge4800@gmail.com)
Pryč od něj,mladou holku má a penízky si chce udržet - tím Tě drží v šachu - víš to?Pryč,pryč.....k někomu,kdo si Tě bude vážit natolik,aby byl vstřícnější finančně...Pryč honem!!!!
Holka utíkej od něj ... a rychle.
Ahoj Terko,
je mi taky 27, přítele mám o 11 let staršího, takže chápu Tvou situaci, co se vztahu týče.
Musím říct, že jsem si Tvůj příspěvek přečetla ze zvědavosti a i když se mě vůbec netýká, bylo mi z něj docela smutno, tak jsem se rozhodla reagovat také.
Tohle není dobrá situace.
Vím, co říkám, mám podobnou zkušenost z minulého vztahu.
Zkus si představit, že by to takhle šlo dál - teď spolu budete žít ve dvou, představ si, že se bude kupovat například jídlo - pojedete spolu na nákup a přítel - zvyklý na jistý svůj standard, bude házet do košíku všechno to, co bude chtít, protože nebude přemýšlet, jestli to a tamto není výhodnější, levnější, ale prostě na tohle má chuť, to se vezme...a nákup budete hradit na půl, tohle tě bude akorát tak stresovat po nějaké době. A to je podle mě běžný provoz - nákup jídla.
Zkus si to ale představit dál - co když budete chtít mít dítě, dřív nebo později, to je fuk, to pak ty s tvým platem budeš dítěti kupovat také vše na půl? To asi nepůjde, ty budeš na mateřské/rodičovské a tedy budeš mít měsíčně ještě méně než teď s platem, to by ses z toho sesypala.
Jasně, dovolená je krásná věc, ale pokud Tě miluje, tak pro Tebe chce to nejlepší a logicky by přece rád jel s Tebou! A pokud Ty na takovou dovolenou nemáš a on tenhle rozumný argument nebere a vpálí Ti, že pojede s kámošem, tak se nezlob, ale myslím, že to není ten pravý. V jeho pozici, kdyby Tě opravdu upřímně miloval, přece by řekl něco ve smyslu - ok, tak když Ti to teď plat nedovolí, tak nepojedeme do Španělska, ale třeba na týden do Chorvatska, do Itálie, najdeme prostě něco, co si užijeme, ale bude to za míň peněz NEBO ok, já tam fakt jet chci, ale chápu, že pro Tebe se to finančně teď nehodí (třeba časem až budeš mít jinou práci, tak jo), tak ty si zaplatíš třeba jednu třetinu a já dvě, prostě něco, aby bylo znát, že tu situaci chce řešit. Od toho jsou ve vztahu dva a ne jeden a jeden.
Zkus se nad tímhle stavem zamyslet do budoucna, třeba jednou hypotéka, dítě... nebo už jen jeho standard, který chce a nehodlá ustoupit, že Ty prostě si v jiné situaci.
Jeho jednání není moc partnerské, ale spíš sobecké...
Nezlob se případně na mě, ale napsala jsem jen svůj názor na to, co čtu.
Drž se a kdybys chtěla pokecat, napiš mi do vzkazů. (Paw88)
trojaska - 23.5.2016 8:58
Myslím, že máš pravdu. Ono něco jiného je, když se člověk vypracuje na nějaké výrazně lépe placené místo během manželství, ale v podstatě na začátku jsou na tom stejně. Jenže tam je to zas vykoupeno tím, že jeden dělá kariéru a druhý zajišťuje chod domácnosti a výchovu dětí. Pak je ale na dohodě těch dvou, že to tak chtějí. A třeba si řeknou, ano teď takhle bude, našetříme trochu peněz a pak si je budeme společně užívat.
Protože jinak se dost často stává, že děti znají v podstatě jen jednoho rodiče, protože toho druhého vidí jen o víkendech a někdy ani to ne. Nakonec si začnou vyčítat. Jeden je unavený, protože všechno leží na něm a druhý je unavený protože je věčně v práci. Jeden má pocit, že je nedoceněný a druhý si myslí, že se rodině obětoval. Peníze jsou prima, ale někdy i rozdělují.
Ivi: Nika1: ale vždyť si nijak neodporujeme.
Ivi, ty píšeš, že jednou vydělává víc on, podruhé ty. V tom případě máte misky vah vyrovnané, není u vás jeden, který v podstatě celoživotně ekoniomicky táhne celou rodinu. To je úplně v pořádku.
Nika: po škole, v prvním zaměstnání jsem taky brala prd půl. Tohle se do toho taky nedá započítat, to je jasné, že později se stabilizuje a bude to jinak a lepší. A vždycky bude jeden z parterů brát víc, na korunu stejné platy budou mít těžko .
Já ale nemluvím o rozdílech v běžných řádech. Mluvím o tom, že ten rozdíl je třeba v desetitisísích. A to se už na stejných pracovních pozicích nestane. Když má jeden dvacet a druhý třicet tisíc, je to v pohodě. Když ale jeden bere 13 a druhý 45, tak tam se v budoucnu těžko nějak přiblíží (a zas nemluvím o výjimce, že někdo přijde o práci a z nouze sedne za pokladnu, než si najde něco lepšího - ale o trvalém stavu.) A takový vztah, kde ten jeden bude trvale skoro všechno táhnout sám, moc šancí na přežití nemá.
Sama jsem to zažila, chodila jsem s fajn klukem, brala jsem o dvacet tisíc víc než on. Takže jsem ze začátku všechno platila, večeře, kulturu, dárky, dovolenou, jeho přání a potřeby. Ze začátku ráda, vždyť on je chudák, a já mu tím taky dám najevo, že jím nijak neopovrhuji kvli penězům. Nepodstatná věc. Jenomže za nějaké ty dva roky se nic nezměnilo, akorát mi začaly opadat ty růžový brejle a začala jsem víc vidět, že on mě vysloveně zneužívá a automaticky počítá s tím, že řekne, a já všechno zaplatím. Že by se nějak omezoval nebo se snažil se taky nějak víc zapojit (čímkoliv, ne jen penězma, mohl třeba něco zařídit, dozorovat, udělat vlastníma rukama, podpořit mě), to ne. Takže to skončilo. Kvůli tomu, že jsem potom náš vztah začala vnímat způsobem, že je se mnou jen kvůli ekonomickému prospěchu. Možná to tak nebylo, ale bohužel to nedal najevo.
A naposledy prosím nepřekrucovat to, co jsem napsala. Proč by se spolu nemohli stýkat nebo přátelit lidé z různých sociálních skupin? Psala jsem vysloveně o partnerství s výraznými až propastnými rozdíly v příjmech partnerů.
YXH:
ax: Nevim, proc by ji nemel po 1 roce znamosti zaplatit dovolenou. My jsme se po 8 mesicich brali. No jo ale ted je spoluziti o necem jinem. Kazdy ma svoji hromadku a na te si zije. To neni souziti, ale partnerstvi, kde lidi zijou vedle sebe kvuli vyhodam. Spis mi to pripomina RVHP nebo Evropskou unii nez vztah z lasky.
Ivi: Ano, s tím souhlasím, že měl hledat kompromis takový, aby mohli jet spolu. On je evidentně debil a nemá zájem dělat kompromisy, takže bude nejlepší ten vztah ukončit.
Bohužel slečna svůj měsíční rozpočet vyčerpává téměř na 100% (a to si nemyslím, že by její mzda 15 tis. čistého byla extrémně nízká), pro ni bude problém našetřit i na to kempování.
ax: Nemusí a slečna na tom asi ani netrvá, ale správně cítí, že to takhle není v pořádku. On přece ví, že ona je na tom finančně hůř, tak mohl klidně říct "pojedeme kempovat na Slapy" a bylo by. Jenže on dá přednost dovolené s "kamarádem". Já být na jejím místě, dám přednost tomu být single.
Já se ho nechci v žádném případě zastávat, ale myslím si, že představa té slečny, že jí přítel bude po 1 roce známosti platit dovolené, byla trochu naivní. Ano, určitě to tak u někoho funguje, ale já sama tuto zkušenost nemám a připadá mi správné, že po roce vztahu si vyšší výdaje (nájem, dovolené) hradí každý za sebe či napůl.
S tím kinem už je to jiný případ, ale začínat vztah s tím, že jeden druhého dotuje, mi nepřijde správné. Přece ten chlap nemůže rvát do každé přítelkyně statisíce.
trojaska: Nejvíce mě rozesmála věta: "když nezvládne vydělávat tolik jako on (resp. dělat dobře placenou práci), potom asi nebude ani tak chytrý, vzdělaný, šikovný, pracovitý (a další varianty) jako ten, který to dokáže." ...
Tak v prvním zaměstnání jako absolvent jsem vydělávala o třetinu více než s téměř 10ti lety praxe před MD v jiné firmě (taktéž mezinárodní), ačkoliv jsem po té měla mezinár.certifikaci a i jazyk jsem uměla lépe než po VŠ. On plat je dost závislý na štěstí a na intrikách a firemní kultuře. Jo a šéfem byl "trafikant" neznající daně ani účetnictví, na šéfování měli "chlapa" a na práci ženský.
Jako ty uvažoval můj spolužák z VŠ, taky jsem pro něj nebyla z dostatečně solventní rodiny, tedy hlavně pro jeho rodiče a teď si drbe hlavu. Hlavně, že tu svojí solventní, musel všude protlačit známostmi a stejně s ní šťastný není (jeho slova i slova našich společných kamarádů). Ale může to být vyjímka potvrzující pravidlo. Holt se někdo narodí "na zámku" a druhý " v maštali" a vůbec by se tyhle vrstvy asi neměly kamarádit. Vidím to kolem sebe: čím větší hajzlík, který kdekoho okradl, tím větší "honorace", ale opravdoví odborníci nebo podnikatelé, kteří se vypracovali, jsou slušní a pokorní, protože vědí, co vše museli obětovat a vydřít.
Petruša: Asi tak! Jsem vdaná skoro čtyřicet let a celý život se to střídá - jednou bere víc muž, podruhé já. Nikdy ani jeden z nás neměl pocit, že žije na úkor toho druhého. Prostě se hradí co je třeba a když je navíc, jedeme na dovolenou nebo si něco dopřejeme. Ale abychom si odměřovali, kdo kolik za co, to tedy ne. Vadilo by mi hospodařit podle dnešních "zvyklostí".
u nás je to teď poslední měsíce tak, že manžel měl teď po dvakrát trojnásobek mýho platu a předtím dvojnásobek. Jediný, v čem to ukazuje je to, že jdeme většinou jednou týdně, někdy i dvakrát (vyjímečně 3x) na večeři, protože ty peníze neřeší. Ani by ho nenapadlo (teda doufám ) se nade mnou nějak povyšovat. Ono co si budeme povídat, jsou ty prachy vykoupený zase něčím jiným. Já dělám od 7.30 do 16h, 1x týdně do 16.30 (doma jsem za 15 minut) a on chodí na šestou a doma je vyjímečně po šesté, častěji po sedmé a nejčastěji mezi 20 - 22. Plus víkendy od 6 do 14, kdy jde buď oba dny, nebo aspoň jeden. Takže já rodina a vše okolo a menší plat a on vyšší plat za vyšší cenu