S vařečkou kolem světa - Česká kuchyně
.jpg)
Česká kuchyně není celosvětovým pojmem tak jako například italská kuchyně, přesto se i my můžeme chlubit řadou chutných a zajímavých jídel. O české kuchyni se říká, že je tučná a kalorická, ale například bramborový knedlík není kaloricky výrazně vydatnější než například italské gnocchi.
Naši kuchyni ovlivnila poloha země ve středu Evropy
Velký vliv můžeme pozorovat především ze strany německých a rakouských sousedů. Především bavorská kuchyně je nám blízká podobně jako společná láska k pivu. Podobnost můžeme najít i v počtu pacientů se střevními záněty. Na základě epidemiologických dat se odhaduje, že v České republice je přibližně 40–50 tisíc osob, které trpí Crohnovou nemocí nebo ulcerózní kolitidou. Procentuálně to odpovídá 0,3–0,5 % populace. Tyto hodnoty se blíží situaci v západní a severní Evropě.
Základem české kuchyně obvykle bývá polévka
Velmi populární je tzv. bramboračka nebo česnečka. Často jíme různé vývarové polévky se zavářkami nebo také zeleninové či luštěninové polévky. Přesto tou, na kterou uvedeme recept, je dýňová polévka. Dýňová polévka může být z různých typů dýní. Například z dýně Hokkaidó. Ano, dýně Hokkaidó není původně česká zelenina, ale podmínky pro pěstování tohoto druhu dýně jsou v ČR ideální, a tak nám tu tato zelenina rychle zdomácňuje. Nehledě na to, že dýně jsou obvykle pro pacienty se střevními záněty lehce stravitelné. Dýně Hokkaidó je bohatá na vitamíny a minerální látky.
Hlavní jídlo obvykle sestává z masa a sacharidové přílohy
Zapomíná se při tom na dostatek zeleniny, která by měla být na talíři zastoupena až 1/3. V případě výživy pacientů se střevními záněty by měla být konzumována jen individuálně stravitelná zelenina, zelenina vařená nebo jinak upravená. Tedy taková, která konkrétnímu pacientovi nezhoršuje jeho zdravotní obtíže.
Brambory jsou zeleninou, kterou však do zmiňované 1/3 porce nepočítáme. Nejčastěji je používáme jako přílohu ve vařené, pečené nebo smažené podobě. Z brambor si rádi dáme také třeba bramboráky nebo bramborové knedlíky. Zajímavou přílohou z brambor mohou být tzv. sluníčkové knedlíky, tedy dle známého českého filmu Pelíšky spíše noky (RECEPT). Tyto noky nejsou příliš známé, ale stejně jako nepříliš často konzumované jáhly mohou být vhodnou přílohou k masu upravenému dle chuti a vlastních nápadů.
Jáhly jsou jedinou obilovinou (zrna loupaného prosa), která má zásaditý vliv na naše zažívání a může pomoci uklidnit naše trávení. Jáhly byly častým jídlem našich předků a v posledních letech začínají slavit návrat do běžné stravy. Jenže hodně lidí si neví rady, jak je upravovat a jíst. Jáhly jsou ale jednoduché na uvaření a je možné je jíst jako přílohu anebo v podobě různých kaší (sladkých i slaných). Velmi chutné jsou například s tuňákem a opraženou zeleninou (RECEPT).
Tradiční součástí naší kuchyně jsou také omáčky s knedlíky
Knedlíky jsou různé – houskové, bramborové, žemlové, plněné apod. Ke knedlíkům a omáčce se obvykle ještě servíruje pečené nebo dušené maso. Nejznámějšími omáčkami jsou rajská, koprová nebo houbová či omáčka na svíčkovou.
Ze sladkostí můžeme jmenovat české buchty a koláče, plněné ovocné knedlíky, palačinky pomazané marmeládou nebo povidly anebo různé bublaniny. České dezerty jsou na první pohled spíše klasická jídla než lehké svěží moučníky, ale není přece potřeba sníst celý plech buchet. Proto si ke kávě nebo k čaji můžeme dát kousek například nadýchané bublaniny a radovat se z toho, že jsme si při jejím pečení provoněli celý byt nebo dům a jako dezert nemáme kupovaný zákusek, ale voňavou domácí buchtu (RECEPT).
Jak jste na tom se vztahem k naší české národní kuchyni? Preferujete ji, nebo se přikládníte spíše k receptům z jiných zemí? A které české jídlo patří ve vaší rodině k nejoblíbenějším?
Z české kuchyně jsme vybrali:
Zdroj: www.strevni-zanety.cz
8.2.2013 Rubrika: Náš domov | Komentářů 53 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - S vařečkou kolem světa - Česká kuchyně
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
orinka: 8:16.......
hlavně nejsem vztahovačná...však víš....
orinka: Kozoroh18: dik za radu - ja si vzdy pockam na leto ...... a staci mi to 
orinka - ono se to musí čas od času překládat, řekla bych, že to trochu věda je.
orinka - 9.2.2013 8:27
pokud by měla TULI podmínky na naložení, možná přes zimu.
TULI: dcera na chalupě udí sama, třeba bys to taky zvládla? Já to teda neumím naložit, ale myslím, že zas taková věda to nebude a na internetu se rady jistě najdou.
jitka 19: dovolím si odpovědět, i když jsem z Hané
Kyselica se vaří v různých podobách, na Valašsku to byl denní pokrm, protože "zemňáky a zelé-živobytí celé". Ale vařila se fakt jen ze zelí a vody, moukou se šetřívalo, takže nějaká klobása a smetana...kdepak. Musely stačit brambory. No, ale my už naštěstí můžem trošku hýřit, takže:
Asi 1/2 kg dobrého kysaného zelí (ne steril. z flašky!) i s lákem se povaří s přiměřeným množstvím vody, osolíme, přidáme bobkový list, nové koření a celý pepř. Vaříme pokud možno s kouskem uzeného či dobrou klobásou. Zvlášť uvaříme brambory na kostičky. V zelí by zůstaly tuhé. Až je oboje uvařené, přidáme ty brambory i s vývarem z nich. A teď máme možnost- buď zasmažíme klasickou zásmažkou a pak přilijeme smetanu, anebo přímo ve smetaně rozklechtáme lžíci hladké mouky, nalijeme do vroucí polévky a dobře provaříme. Záleží na chuti. Dosladíme, případně dokyselíme octem. Soli opatrně, protože v zelí už je. Klobásu nebo to maso pokrájíme nadrobno. Když se mi to pořád nezdá, dám kostku bujonu. Má to mít říz. Lepší je další den, rozleželá. My na to máme rádi ještě i osmažený chleba - na kostičky. Česnek do té polévky nepatří. Paprika taky ne.
sharon: ale zas si můžeš říct, že nejsi pohodlná usedlá matrona, která je líná na slovo. Postřehy máš dobré, vtipné a ze života. Taky jsem někdy zbytečně rychlá
Almega: jak se ta její knížka jmenuje, já na to nemůžu přijít?
mija: jo, a zasahuj bez jakýchkoliv rozpaků, na to to tu přece je a diskuse tím jenom získá! Chce to nový svěží vítr, přece. Je jaro
mija: Vikina? Hraběnka z Kratihájů? Já začátky pamatuju, je přirozené, že čas od času někdo přestane přispívat, protože má doma nebo v práci trable, ale zas je fajn, když se lidi vracejí. Majucha mi chybí, asi je někde ve světě.
.JPG){kind=avatar}
jitka 19: Je to zelňačka z kysaného zelí, či spíš z vody z kysaného zelí, té se u nás říká zelnica. Nemám na ni žádný recept, i když určitě někde existuje. Jinak ji vaří moje maminka (ta je nejlepší, samozřejmě
), jinak každá z jejích čtyř sester a jinak já, protože já se k zelnici nedostanu. Jako dítě jsem ji kupovala v obchodě do bandasky, litr za padesátník.
Bellana: Bellana: Bellana: Co je valasska kyselica?
evropka: ji - proc ?? ja psala UZENE MASO ....
Ráda jím téměř cokoliv, jen to nesmí obsahovat olivy, olivový olej, mořské potvory a nesmí to být moc ostré a moc tučné. Ale třeba takový libovější bůček mi nevadí. Nejraději mám taková ta lidová jídla. Taková, na která nejsou recepty, protože každá rodina je dělá trochu jinak. Třeba naše valašská kyselica, to je pokrm přímo božský, ať už ho uvaří kdokoliv. Kromě těch, co do ní nacpou cukr. Brrr. Nebo brambory stokrát jinak. Bez knedlíků se obejdu, ale bez brambor ne. A co teprve taková pohanka,kroupy, hrách, čočka, fazole, cizrna. Nebo lečo. Nikdy jsem nekoukala na Babicu, nevím co vařil on, ale obávám se, že vařím obdobně. prostě experimentuju podle toho, na co mám chuť a co dům dá. Recepty čtu, ale stejně to nakonec je jinak. Prostě podle mé chuti. Proto nejsem dobrá kuchařka, ale málokdo si na to stěžuje. Když si člověk přčte recept na chilli co carne, tak je to taky pěkná smatlanina všeho možného. A jak je dobré. Tak proč by můj šoulet nebo nastavovaná kaše měly být výjimkou, když si je poupravím. Jen oblíbené české cokoliv v trojobalu dělám zcela výjimečně. Ani řízky u nás nebývají často a svíčková už vůbec ne.
evropka: jasně, ale je rozdíl mezi diskusí a urážením. To není tvůj případ, ale bylo tu leccos, vždyť víš
