Mé top 3 vánoční vzpomínky z dětství
1) Zvuk andělského zvonění
Tajemný a přitom tak jednoznačný byl cinkavý zvuk starého andělského zvonění, které měla v osmdesátých letech doma snad každá česká rodina. Vidím to jako dnes - každoroční rodinné drama při sestavování bez návodu, přetékající vosk ze svíček, léty poztrácené barevné kuličky. Kdo si ovšem tento rodinný poklad neuchoval, po letech v obchodech ostrouhal. Dlouhou dobu byla k dostání jen sice krásná a rozličná, ale bohužel ne ta pravá andělská zvonění, jak jsme je znali. Až se nakonec všem předrevolučním dětem včetně mě splnil sen a ten správný zvonící zázrak se vrátil do obchodů. Původní česká výroba, na chlup stejný jako před lety. Pod názvem „Zvonící stromek“ ho za pár set korun koupíte zde. Za tu nostalgii to opravdu stojí.
2) Nepřekonatelné dárky
Pravda je taková, že dětská vánoční přání se plní jednodušeji než ta dospělácká. Možná je to tím, že jako děti 
jsme se nestyděly prostě a jasně napsat Ježíškovi přesné požadavky na to, co bychom chtěly pod stromečkem najít. Možná také proto, že celý náš dětský svět tvořily milované hračky, plyšáci, mluvící panenky a další poklady. A vždycky bylo něco, co nám do našeho malého světa chybělo a co jsme si mohly přát. S dítětem nenastane situace, že všechno má, co nemá si koupí a vlastně vůbec nic nepotřebuje nebo nechce. Na rozdíl od dospělých. Tam je někdy těžké vymyslet něco, co by opravdu stálo za to zabalit pod stromeček. Naštěstí je tu možnost darovat něco speciálního, cennějšího než hodnotné materiální dary. Nezapomenutelné zážitky. Zážitkový dárek totiž přesně splňuje nelehké zadání ideálního dárku pro dospělého. Je to něco, co obdarovaný nepotřebuje, sám by si to nekoupil a přece o tom tajně sní – řídit Ferrari, proletět se balonem, naučit se jezdit na koni...
3) Okénko po okénku
Každé prosincové ráno v dětství naše první ještě rozespalé kroky vedly k čokoládovému kalendáři. Bude tam zvoneček nebo hvězdička a co se asi skrývá pod tím největším okýnkem s 24kou? Rok co rok stejný kalendář, stejná okénka, ale vždycky maximální vzrušení a radost. Jako dospělá jsem to zkusila oprášit a nějak už to nebylo ono. Na čokoládu po probuzení jsem neměla chuť, navíc k uspokojení chuťových buněk bych potřebovala kalendář minimálně značky Lindt (který tedy na trhu opravdu je) a ani designem se mi rozesmáté děti na sáňkách nějak nehodili do bytu. Jedno ale zůstalo, to zmiňované vzrušení a radost z odpočítávání. Objevila jsem pak kouzlo jiných adventních kalendářů – třeba čajového nebo kávového, ale také doma vyrobeného, kde místo čokolády každé okénko skrýval milý vzkaz.
23.11.2015 Rubrika: Tradice a lidové obyčeje | Komentářů 13 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mé top 3 vánoční vzpomínky z dětství
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Megí: Krasna tradice 
Cinkajici stromek mam puvodni (par kulicek chybi) ale jinak je porad jeste i v puvodni krabici. Je skoro 50 let stary, mamka ho privezla z NDR. Koupila jsem tady detem novy, je podobny ale uz to neni ono.
Driv jsme stromek staveli 24 rano (mamka brala holky sebou do kremace kdyz tam nesli kyticku tatkovi).
Tady ho delame 23 vecer. Darky pod nej pri veceri nanosi manzel, a mrnata se nesmi hnout z kuchyne 
Vi ze nektere darky kupujou rodice, ale myslim si, ze na Santu jeste tak trosicku veri aspon Lukasek (jsou mu 4). U nas doma nosi darky Jezisek 24 vecer a u nasich mladych 25 v noci Santa. Proste jsme to rozdelili aby obe tradice zustaly v rodine.
Top vánoční vzpomínky? Jé, těch bylo. Společné vánoční oslavy se spoustou příbuzných, ohně na zahradě, obří vánoční stromek plný svíček, prskavek, cukroví a ozdob, vánoční bruslení na nočním rybníku, s popíjením horkého punče, Bludiště, které nám dětem jednou na zahradě proházeli strejdové, když napadla hromada sněhu a my nemohly pořádně ven, dospělácké vánoce už s mým manželem a dětmi, procházky v Prokopáku a obcházení betlémů ve vánoční Praze, vánoční chata a sáňkování a bruslení a vůbec, bylo by toho hromada. Teď už si jen pořádně užít ty následující.
Megí: myslím, že toto je ideální
My už jako děti věděly,že dárky dávají rodiče,tak jsme dávno před Vánoci našli schované dárky,ať je máma ukryla sebelépe...No pak u stromku jsme museli dělat překvapené,což dalo hodně práce.Spíš jsme žasli nad vánočním cukrovím,které máma pekla,když jsme spali a moc jsme se těšili,kdy už se budeme moci vrhnout na plné mísy.My jinak skoro žádné sladkosti neměli,byli jsme dost chudí.Taky jsme během 2 dnů a nocí snědly veškeré kolekce (4 děti= 4 kolekce), a směli jsme si hrát se starožitnými kamennými stavebnicemi,na to jsme se těšili celý rok.Cinkací stromeček jsem si koupila až v mé domácnosti a stál asi okolo 100 kč.Některé skleněné kuličky už zmizely,ale je jich tam ještě dost.
.gif)
Zvonící stromeček ještě mám, kouknu na krabičku kolik tenkrát stál, protože dnešní cena je děsná!
Jako děti jsme se většinou sešli celá rodina včetně babičky a dědy, dokonce jednou i s babičkou a dědou ze Slovenska, to nás tehdy bylo! Budějcká babička vždy přivezla černou omáčku, tu miloval táta a já taky.
Jako dospělá jsem dost často trávila štědrý den v práci. A když jsem nesloužila, stejně jsem do práce odpoledne zašla, to bylo v domově důchodců. Byla tam i vrchní, ředitelka, pomohli jsme všichni s roznáškou štědrovečerní večeře, popřáli všem dědečkům a babičkám. Pak jsem teprve doma pokračovala s dětmi.
V posledních 20 letech pokud jsem nebyla v práci, chodila jsem na hřbitov. Ale těch pracovních vánoc v nemocnici bylo víc.
Letos si poprvé od mládí prožiji vánoce se vším co k tomu patří, první svátky v důchodu.
.jpg)
taky trochu přispěju - s našima jsme chodili na "vánoční pochod" - autem jsme dojeli do vesnice, kde jsme mívali chatu, do slova na samotě u lesa. Pak, bohužel, shořela a nová se tam postavit nemohla. Tak jsme tam chodili z nostalgie. Auto zůstalo stát na návsi a asi 1 km jsme šli lesem (v jakémkoli počasí). V rokli jsme si udělali ohýnek, na vojenské pánvičce k obědu buřtíky se zeleninou (žádné zlaté prasátko se u nás nekonalo), jako zákusek kousek vánočky a horký čaj z čutory. Pak další 1 km na místo původní chaty, popřát hezké Vánoce studánce, do "pohádkového" lesa (s krásnými borovicemi) pro pár větviček na svícen a zpátky k autu. Domů jsme došli odpoledne, akorát na dodělání večeře, občas jsme stihli i kousek pohádky. Stromek byl ozdobený vždy den dopředu, dárky pod něj tajně nosil tatí za zavřenými prosklenými dveřmi Naši tenhle zvyk dodržují pořád, ale jen podle počasí (přeci jen nemládnou).
My si chodíme na procházku pro Betlémské světýlko a protože jsme se přestěhovali na vesnici, tradici si trochu upravíme a půjdeme ještě do lesa ke krmelcům odnést zvířátkům něco na zub. No na Vánoce se těším, mladší dcera ještě věří, takže kouzlo Vánoc si užíváme všichni 
orinka: Taky jsem zjistila,že je to reklama,ale přece jen mi to připomělo,že budou vánoce a vzpoměla jsem si na ta leta s dětmi,zdobením stromečku a kdy jsem měla celou rodinu pohromadě.Teď sedím sama u televize nebo s knížkou,ani mi není smutno,všechny děti večer zavolají,ale ráda se potom projdu venku s pejskem a dívám se do oken,někde je za závěsy vidět rozsvícený stromek.Ještě bych si přála vidět bílé vánoce.
My dodnes jíme v jídelně, v obýváku máme stromeček a pod něho naskládáme dárky a já zvoním, cinkám na malý hmoždíř. A potom se pod stromečkem hlasitě divíme, jakto, že máme tolik dárků, asi jsme byli celý rok hodní. No jako dva blázni!!!
.jpg)
Co ja si pamatuji tak mama na stedry den pracovala, max dostali driv volno, nekdy uz ve 14h, jindy pozdeji. Bracha 23. zabil a vycistil kapra, 24 postavil stromecek a navliknul na nej svetylka a sel delat br salat a ja cumela na pohadky a zdobila stromecek. Druhy bracha obvykle nakupoval 24 dopoledne darky 
. Odpoledne jsme se vsichni sesli doma a cuceli na pohadky, mamka pripravila nam kapra a sobe rizek. Vecereli jsme v kuchyni za zavrenyma dverma do obyvaku. Kdyz jsme dojedli tak jeden z brachu "zmizel nutne na wc" aby mohl nastrkat darky pod stromek a zazvonit .
PS andelsky zvoneni jsem jako mala milovala, pak jsem si ho koupila nostalgicky v dansku - dcery byly nadseny a me zvoneni lezlo primo silene na nervy 
, ani netusim jestli ho jeste mame nekde na pude a nebo jestli bylo darovano nekam do sbernych kontejneru
dadka: souhlasím. Když byly děti malé, tak ani nevím, jak jsme to stíhali. Jeden šel s dětmi ven, druhý zdobil stromeček, ke stromečku šly děti až po večeři. Až byly větší, tak jsme zdobili den předem a pomáhaly.
A já se těšila, že tu bude pěkné vzpomínání čtenářek. A ona to reklama
Když jsem byla dítě, Ježíška jsem se nemohla dočkat. Štědrý den se pomalu táhl jako med, až konečně nastal večer. Jíst jsem skoro nemohla, jak jsem se těšila na dárky.
Když byly děti malé, byla to krása, ta jejich rozzářená očka a radost z hraček. Dcery by čas popohnaly, já bych zase potřebovala čas zastavit, abych všechno stihla. Dnes jsme již dávno s manželem sami, dodržujeme všechny zvyky a tradice, užíváme si svátky podle sebe, máme rádi klid a pohodu. Žádné přejídání, žaludek už mnoho jídla odmítá, no prostě máme naše seniorské vánoce.
